Koleje osudu

Jak Colin Firth skrze trýznivé mučení v zajateckém táboře za 2.světové války našel o několik let později šikmookého kamaráda na zbytek svého života. Moudřejší ustoupil a mlácení i vodní kloktání bylo vítaným předělem do druhé životní fáze, kde už je jen odpuštění, penzijní fond a valorizace důchodů válečných veteránů. A kdyby se to nestalo ve skutečnosti, tak by to působilo silně nevěrohodně. Film má ovšem spolehlivého Colina Firtha, který trauma umí podat hezky sugestivně. A ani ostatní herci z toho nevyšli marně. Jeremy Irvine je coby o 40 let mladší Colinova verze celkem přijatelný. Jeho protipól, uvědomělá svině Tanroh Ishida, fungoval znamenitě, jeho starší verze, ztvárněná Hirojuki Sanadou, mě už tolik nerozcupovala, přece jen změna charakteru byla natolik zásadní, až se vytratil patřičný efekt. Nicole Kidman a zbytek herců v mírném pozadí, ale nic proti nim. Závěrečná konfrontace obou nepřátel je tedy nejslabším úsekem snímku, měla zahrát na city, kdo chce zmáčet kapesník, má možnost. Příběh Erica Lomaxe našel oporu v hereckém obsazení, jeho příběh byl mnohdy působivě veden, od finálního setkání obou protivníků jsem čekal větší katarzi a režijní ráz prolínání minulosti s přítomností (osmdesátá léta) neprobíhal nikterak rušivě. Celkově poutavé drama s pořádnou dávkou deprese. 8/10 (27.11.2018)

Dnes už druhý film s Colinem Firthem,který hodnotím,ale je úplně z jiného soudku než Kingsman.Koleje osudu obsahují dvě příběhové linie.První je z války,kdy Lomaxe(Firtha) zajali Japonci.Druhá se odehrává po válce,přesněji tedy v roce 1980,kdy Lomax žije s Nicole Kidman,ale traumata z války pořád přetrvávají.To prolínání se mi líbilo,film působí na každého diváka velmi emotivně.Pár lidí zde psalo,že kdyby byl film režírován někým známějším,tak by byl ještě lepší.Mně se ale líbil i tak.Konec mě opravdu,ale opravdu velmi překvapil.A ještě více neuvěřitelnějším faktem je,že celý příběh je podle skutečné události.Za mě dávám 80% (04.08.2015)

tak samozřejmě že film nabízí otazku k zamyšlení, ale válka a zejména ta druhá světová, skrývá v sobě milion tajemství o kterých my, kteří o tomto konfilktu víme z knížek mnoho, nemáme ani páru... nemůžeme vidět do hlavy valečných zajatců a procesu hojení jejich duševních ran. dnešní člověk si řekne "ja toho parchanta potkat znova po 40 letech, tak ho sejmu".. ano i já jsem viděl dokument o anglických-německých vojácích kteří se po 50 letech potkali u normandie a podali si ruku, povídali si o tom jak "on běžel tadyhle a pláži" a "on jak byl v této baterii a kosil desítky vojáků". holt ta nenavist asi začíná na místě ale tam asi i (podvědomě) končí. po valce ta nenavist zřejmě transformuje do jiných aspektů lidske mysli... Lomax byl vzdělaným da se říct pacifistou, o kterém bylo jasné na začatku filmu, že udělá to co udělal. takovým lidem budiž čest. takoví lidé dělali a dělají naši planetu lidštější. režisérsky je film solidní, spíše poklidný, komorní, ale bez chyb. osobně se mi technická stránka líbila. není to pro mě film na druhé a další shlédnutí, ale jde o velice inteligentní snímek, avšak klišé a "zahrání na jistotu" dělají Teplitzkyho práci o mnoho jednodušší. btw Nicole (na svůj věk) klobouk dolů jak se dá nakreslit do krásné ženské. (19.07.2014)

Jsou dva druhy filmů: první, kde hlavní roli hraje pomsta, a druhý, kde hlavní roli hraje odpuštění...A tento film je příkladem toho druhého...Odpuštění není snadné, a lidská touha po pomstě je zakořeněna hluboko v nás...Ač to filmy velmi zjednodušují, pomsta nepřináší zadostiučinění ani klid, naproti tomu odpuštění přináší svobodu mysli, ducha a duše...Film není po technické stránce nijak dokonalý, ale hlavní téma předává s grácií... (09.07.2014)

Přijde mi docela překvapivé, že jsem se o filmu s takovým tématem a takovými herci dozvěděla až od rockera Dodo Doležala na rodinném barbecue. A to chodím pravidelně na ČSFD i IMDB, čtu bulvár o Nicole Kidman a jsem studentka filmové školy, takže bych měla mít přehled ve všech směrech.To to nemělo žádné PR? A nebo jsem si ho jenom nevšimla? Inu což. Hirojuki Sanada je drahoušek, to je jisté. Plus je zajímavé, i když nikterak novátorské, jakým způsobem jsou tvůrci věrní románové (memoárové) struktuře montováním celkového dramatického oblouku ze spousty menších. Přináší to s sebou úskalí několika témat, z nichž každé se snaží být osudovější než ty další (spasitelská láska, smíření s bohem/vlastním nitrem, vina v době války), a celek je potom asi melodramatický až nad míru. - Dodatek, je celkem vtipné porovnat filmového hrdinu s jeho reálným životopisem, filmaři jsou největší lháři a takoví důvěřiví diváci jako můj tatínek si to vůbec neuvědomují. (11.06.2014)