Paříž-Manhattan

Na prvotinu to není vůbec špatné. Sophie Lellouche natočila chytrou, a svým způsobem neobvyklou komedii, za kterou by se nemusel stydět ani sám Woody. Občas sice děj zaskřípal, ale to není nic co by vyloženě kazilo dojem. Většinu nedostatků totiž zakryla sympatická zaláskovaná dvojice a hravý pohled na svět očima lékárnice v hlavní roli. (25.08.2013)

Ještě že si Woody zapomněl v hotelu tu skříňku, jinak by měl film o hvězdičku míň. No, jsem trochu romantik. Komedie to byla vpravdě jemná, žádné břichopopadání, film spíše průměrný. Alice je bláznivě zamilovaná do filozofie, kterou na plátna kin uvedl Woody Allen. A tak různé životní situace ve svém pokoji vstříc obrazu tzohoto fiulmového velikána probírá s Woodyho myšlenkami, nechá se jím vlastně vést životem,který je fádní, už je vlastně starou pannou, její mladší sestra už má dospívající dceru a Alice stále nemá ženicha, váhá pak mezi Vincentem a Victorem... Nakonec pochopí, že je to Victor, který obrátí její život, řízený do velké míry jejími rodiči, naruby... (29.01.2020)

Pro milovníky Woodyho Allena skoro povinnost. Hlavní postava z něj totiž do svého příběhu přenáší to nejlepší. Komentuje situaci se stejným nadhledem a vtipem, navíc je její láska k Woodymu zdrojem dalších úsměvných momentů, třeba zloději, který přijde vykrást obchod, pohotově nabídne Výstřely na Broadwayi a Seber prachy a zmiz. Film se sice nevyhnul snad nejtypičtějšímu žánrovému klišé a předvídatelný přeslazený závěr trochu sráží předcházející svěží cynismus, ale vzhledem k řadě dobrých nápadů a velice krátké stopáži to zas až tolik nevadí. A možná přijde i Woody Allen.. (27.11.2012)

„Vy taky máte střelenou rodinu?” - „Naši jsou chorobně nenápadní. Babičce je 102, dědovi 106 let. I pánbůh na ně zapomněl. Až si to jednou uvědomí, pomstí se na mé generaci.”... Mám ráda Woodyho Allena a tahle úsměvná romance plná nefalšovaného francouzského šarmu a zároveň tak trochu pocta jeho filmům mi okamžitě padla do noty. Omámená harmonizujícími tóny příjemných melodií, zcela ve stylu subtilního chlapíka s brýlemi, jsem se příběhem ochotně nechala unášet za hranice všedních dnů... (16.06.2020)

Moje smůla, že moje alergie na Woody Allena zrovna kulminuje, takže základní osa filmu (Woody coby mentor na plakátě, s nímž si hrdinka povídá) mne spíš otravovala, než bavila. Ale jinak to hledání životní cesty a peripetie rodiny a známých byly zcela ve stylu jemného francouzském humoru, takže jsem byl svědkem poměrně příjemné romantické komedie s trochu stupidním závěrem. Allenova moudra mi dnes už přijdou vyčpělá, ale připouštím, že smysl to dohromady dávalo. Jinak se ve filmu všichni chovali jak střelený prakem do brňavky, což mi připomnělo filmy Francise Vebera, které mám rád. 75% (25.09.2014)