Křižník Potěmkin

Ač to vypadá paradoxně, můžu s klidem Křižník Potěmkin prohlásit za nejmodernější němý film. Je sice ideologicky zabarvenější než kterýkoli díl majora Zemana, ale vizuální forma je vyloženě strhující. Takhle dramatický střih bych jednou rád viděl i v českém filmu! Ozvučení dodalo i vysoce kvalitní hudbu, takže je to opravdu parádní podívaná, na které je vidět, že soudruzi na rozpočtu rozhodně nešetřili. (21.03.2006)

Na svou dobu vynikající vizuální dílo podpořené nadčasovou hudbou nedoceněného génia ruského hudebního modernismu Dmitrije Šostakoviče. Přestože je Křižník Potěmkin ryze levicově orientovaný film, dokázal se v něm Ejzenštejn oprostit od laciné proleninovské agitace a soustředil se jak na vykreslení historických událostí roku 1905, tak na vyobrazení síly a nezdolnosti davu. Vrcholem a zároveň asi nejdiskutovanější částí filmu je masakr na Oděsském schodišti. Všechny naturalistické scény, jako davem ušlapaný chlapec, zastřelená matka s chlapcem v náručí, kočárek s dítětem řítící se po schodech mezi mrtvými těly, se mi na dlouhou dobu vryjou do paměti. (27.01.2010)

Môj klasický problém s veľmi starými filmami. Neviem ich doceniť tak ako ostatní, ktorí na ne pejú ódy. Chápem, že vo svojej dobe to muselo byť špičkové dielo, atď, atď. Áno, kamera v Krížniku Potemkin bola výborná, vtedy určite neuveriteľná. Ale ten čiernobiely príbeh, hyperbolizácia a obrovský pátos u mňa proste nezabrali. Zachytila som aj zlý strih - nie, nemám nič proti akčnosti, ale scény sa opakovali (čo je ten menší hriech) a občas nenadväzovali. Za všetky tie dobré veci, ktoré oceňujem, dávam tie 3 pekné hviezdičky. Ale na zvyšné dve to film z roku 1925 nemá šancu vytiahnuť. Nie preto, že je taký starý - ale jednoducho preto, že odvtedy filmové umenie prešlo veľkým vývojom, a porovnávať tieto epochy je ako porovnávať literatúru súčasnú s tou spred 400 rokov. Kto sa v tom chce rochniť, nech sa rochní. Ja mám radšej literatúru od 20. storočia. (24.10.2011)

Příběh vzpoury na Křižníku Potěmkin je až fatálně prostý. Nejprve posádka odmítá shnilé maso prolezlé červy, načež je jim doporučeno konzumovat tuto gastronomickou lahůdku po propláchnutí v osolené vodě. No, to by naštvalo každého labužníka. Sůl a červi! Co následovalo, nazvaly dějiny revolucí a študáci si tak dodnes mohou hrát na oblíbený živý obraz oděských schodů. Největší rvačky probíhají o roli kočárku, hůře už je na tom matka nebohého roběte. Kdo by chtěl také zářit v jediném hereckém pohybu a dokázat tak, že Stanislavský žije! Naneštěstí nejde jen o schody, ale o ty manévry! Nikdy jsem nebyla tak vyčerpaná a spokojená, jako když se ukázalo, že i na druhé straně jsou to ti kluci od nás! Naši bratři! (15.05.2012)

Hezký no, ale co mám hodnotit, zpracování filmu nebo historickou událost? Z hlediska zpracování filmu a ukázky toho, co se tehdy odehrálo, je film opravdu dobrý. Ale ideologii, kterou tato skutečnost odstartovala, a to, jak si ji mnozí mocnáři vysvětlili, se mi opravdu hnusí. Spojením těchto dvou náhledů dávám v hodnocení přenost zlaté střední cestě, i když historicky vzato je pro mě tento fim žumpa! (24.12.2009)