Reklama

Reklama

Velký blondýn s černou botou

  • Francie Le Grand Blond avec une chaussure noire (více)

Obsahy(1)

Když se šéf tajné služby Louis Toulouse dozví, že se jeho náměstek, plukovník Bernard Milan, snaží intrikami dostat na jeho místo, nastraží mu léčku. Pověří spolupracovníka Perracheho, aby na letišti vybral libovolného člověka, kterého budou vydávat za tajného agenta. Perrache vybere prvního houslistu symfonického orchestru, Françoise Perrina, který přiletí z Mnichova s jednou černou a druhou hnědou botou. Jeho osobními strážci se stanou Pouchet a Chaparon. Od okamžiku, kdy vstoupí do letištní haly, je Perrin neustále sledován jak Pouchetem a Chaparonem, tak Milanovými muži vedenými Botrelem. V jeho bytě Milan umístí odposlechy a kamery. O tom všem, co se kolem něj děje, nemá Perrin ani tušení. Ve středu jeho zájmu je jen jeho milenka Paullette, harfenistka a manželka jeho kolegy z orchestru Mauriceho, se kterou se tajně schází. Maurice nic netuší, až jednou zastaví za Milanovou dodávkou, kde si pouštějí odposlech Perrina právě v okamžiku, kdy je u něj Paullette. Maurice zjistí, že v té době byla Paullette doma, a Mauricemu řekne, že má vidiny. Perrin náhodou uniká ze všech Milanových nástrah. Podle Milana je Perrin vodí za nos a vysmívá se jim. Vyšle za Perrinem agentku Christine, aby ho svedla a získala od něj informace. Oba spolu stráví noc. Ani tato akce nevyjde a Perrin s Christine se do sebe zamilují. Milan nařídí, aby Perrina unesli. Perrache sdělí Toulousemu, že má obavy, aby Milanovi muži Perrina nezabili. Toulouse je spokojen, podle něho Perrin už úkol splnil. Nařídí odvolat jeho osobní strážce. Perrache je však naopak požádá, aby Perrina víc hlídali. V bytě u Perrina se sejdou jak Milanovi muži, tak Pouchet s Chaparonem a navzájem se postřílejí, naživu zůstane jen Pouchet... (TV Prima)

(více)

Recenze (173)

MarekT 

všechny recenze uživatele

Rozhodně lepší richardovka než moje prvotina "Život plný malérů". Komedii s detektivkou se povedlo skloubit přímo výtečně (tady bych vypíchl scény, kdy záporná síla pronásleduje blondýna s Mauricem), navíc mě potěšilo, že hlavní postava není tak zmatená jako obvykle, ale co opravdu vytáhlo tuto jinak víceméně průměrně vtipnou komedii na chvalitebné hodnocení, jsou dialogy Richarda s Jeanem Carmetem, který je ve své malé roli skvostný. A český dabing s pány Olivou a Voskou v čele je jako vždy skvělý. ()

mh.mail 

všechny recenze uživatele

70% — Trošku jiná komedie, než bych od filmu s Pierrem Richardem očekával. Umírněnější, ne tak ztřeštěná, ale přece plná zajímavých gagů, které vyplývaly především z hlavní myšlenky filmu, že když tajným službám předhodíte jako agenta někoho naprosto obyčejného, tak je prakticky vyřadíte z provozu. ()

Reklama

lennyd 

všechny recenze uživatele

Šéf pařížské tajné služby Toulouse tuší, že se jeden z jeho podřízených chystá jej zkompromitovat a nastoupit na jeho místo. A proto vymyslí geniální plán - nechá své spolupracovníky vybrat na letišti náhodně jednoho cestujícího, a předstírat, že právě tento člověk je jeho tajný agent - a tím donutit konkurenta odkrýt své karty a prozradit své kolegy. Náhodně vybraný blondýn s jednou černou botou, sympatický houslista, bude nakonec větším soustem, než si obě strany myslí... Tento film jsem viděl snad stokrát, a i po sto první se na něj dá podívat se stejnou zábavou jako napoprvé. Dokonalý mix komedie a akce, podpořený úžasným naivním kukučem Françoise Perrina (Pierre Richard), zmatky působícím Mauricem (Jean Carmet) i krásou Christiny (Mireille Darc). Ke scénáři nemám žádné větší výtky, snad jen konec mohl být o chloupek vychytanější, než že se všichni postřílejí, ale zase tam udělal skvělou práci Maurice. Prostě toto je jedna z těch francouzských komedií, díky které mají francouzské komedie své pevné místo ve filmovém světě... ()

Zagros 

všechny recenze uživatele

Pierre Richard nikdy nepatřil k mým oblíbencům a jeho herecký projev mě dokázal rozesmát jen občas. Přesto jsem neodolal, doplnil si další mezeru ve filmovém vzdělání a podíval se na Velkého blondýna s černou botou. Kombinace kriminálky a komedie vcelku funguje. Bohužel je kriminální část slabší. Nějaké napětí jsem nečekal, ale i přes krátkou stopáž mě film v určitých částech dokonce nudil. Naštěstí to vynahrazuje ta komediální polovina. Dialogy jsou dobré, ale nejvíce mě tentokrát bavily záběry na mlčící obličeje (a že jich ve filmu je hodně), které dokonale vyjadřovaly všechny emoce a dokázaly vyvolávat záchvaty smíchu. Sice se snímek mým nejoblíbenějším asi nestane, ale jako zábava na volný večer posloužil dokonale, já jej velmi rád doporučím a opět zopakuji, že francouzské komedie se nám dokáží zkrátka trefit do vkusu náramně. ()

pytlik... 

všechny recenze uživatele

Zajímavý námět zpracovaný naprosto nezáživně. Humor by ve filmu nenašel ani gůgl. Ještě že mám neustále při ruce svojí hlavu, takže jsem se ani u tohoto filmu nenudil a přemýšlel si nad všelijakýma věcma. Vezměme si třeba hned ten název. Richard nosí na jedné noze hnědou botu a na druhé černou, přesto ho všichni označují za člověka s černou obuví, přičemž stejně dobře by ho mohli označovat za hnědobotníka. Jako kdyby měl nohy tři a poměr černých vs. hnědých bot 2:1 nebo naopak nohu jen jednu, tak bych to chápal, ale takhle mi to logiku nedává, a že jsem si nad tím lámal hlavu pěkně dlouho. Noo a pak jsem si přemejlel nad tou stoprocentně přírodní hnědookou blondýnkou, která údajně měla být to nejhezčí, co kdy Richard v životě viděl (chudák, anebo má jako umělec poněkud dekadentní vkus). Jako co to na sobě nosila za šaty, to svět neviděl, ty patrně navrhoval známý český módní návrhář Maršík. Každopádně by myslím bylo zajímavější, kdyby ten materiál chyběl vepředu a né vzadu. ()

Galerie (37)

Zajímavosti (16)

  • Na samém konci filmu si na letišti Francois (Pierre Richard) převáží Christine (Mireille Darc) v kufru s motivy známého francouzského návrháře Louise Vuittona. (necisty)
  • Exteriéry filmu byly částečně natáčeny na letišti Paris-Orly a na střeše hotelu Hilton-Paris. Interiéry naopak zachycují Národní muzeum umění a lidových tradic. (Cucina_Rc)
  • Po premiéře filmu v New Yorku oslovila Pierra Richarda na ulici mladá žena a řekla mu, že se jí film moc líbil a že jí Richard připomíná jejího otce. Později herec zjistil, že to byla dcera Dannyho Kaye, amerického komika, kterého jako mladý student velmi obdivoval a kvůli kterému se dal na hereckou dráhu. (raininface)

Reklama

Reklama