Špinavý prachy

Pokud se chcete v totálně úmorných dvou hodinách plných naprosto dementních dialogů, kokotsky jednajících, nesympatických postav a ultimativně idiotského „děje“, co se táhne víc než léčba herpesu, vyčerpávajícím způsobem dozvědět úplně vše o tom, jak pečovat o štěně pitbula, nebo pokud se prostě jen tak z dlouhé chvíle rádi pálíte cigaretami na genitáliích a nemůžete se toho nabažit, neváhejte. Pokud ne, raději si ze špajzu vytáhněte nějaký škaredý brambor a upřeně pozorujte, jak mu strhujícím tempem rostou hlízy. Garantuju vám, že proti téhle uspávačce hadů s ohyzdnou Rampičou a gumovým Hárdym to bude naprosto adrenalinová jízda. (03.01.2015)

Pěkně natočený i zahraný film s ponurou kontinuální atmosférou, u kterého by mi vůbec nevadilo pomalé tempo, kdyby jen ten příběh byl lépe napsaný a vypointovaný. Docela mě mrzí to jen průměrné hodnocení, ale dvakrát dvě kulky jsou přeci jen málo. Škoda, na The Drop s Hardym a Rapackou jsem se těšil. Herci obstáli, Lehane k mému velkému údivu bohužel ne. 60% (25.12.2014)

Tak tohle byla darda do zad. Co s tím? Vážně jsem se těšila na Toma, Noomi, ale jak hodnotit něco v podstatě nehodnotitelného, protože ani jeden z nich na mě neudělal takový dojem, nad kterým bych mohla alespoň chvíli plesat radostí. Tom hrál Boba jak v transu, Noomi předvedla, jaký má vřelý vztah k Roccovi, potažmo, že Bob koneckonců taky není k zahození, ale lidi, kde byla ta chemie, lupou bych jí marně hledala. Na celém příběhu bylo pozitivní, že nebyl příliš masakrální, ale jinak jsem čekala trochu větší náboj a o scénáři raději pomlčím. Jediný James, sympatický herec si tady zahrál přesně podle mých představ nevděčnou roli Marva výborně, ale myslím, že premiéry se už nedočkal. Nejlepší byl tentokrát Rocco, nedá se nic dělat. Možná si dám jednou repete, třeba mi něco uniklo, všechno je možné. (02.01.2015)

Tak toto byla ovšem lahůdka. Jak by někdo řekl, minimalistické filmové sousto. Na rovinu musím uznat, že The Drop má asi jednu z nejlépe vybudovaných atmosfér ze všech filmů, co jsem viděl za poslední dobu. A co že je to ta ona zprofanovaná atmosféra? To je když netajíte dech při jedné vypjaté scéně, ale celou hodinu, až vám vystoupnou žíly a začne nebezpečně jasně modrat kebule. Nejzajímavější ale je, že člověk vlastně nechápe proč. V podstatě se nic neděje, divák z počátku ani moc neví o čem je hlavní zápletka a koho všeho se týká, ale nějak podvědomě chápe, že se schyluje k čemusi velkému. K nějakému velkému vyhrocenému rozhřešení. Takže když v závěru konečně přichází, tak jsem si ho subjektivně neužil zdaleka tolik, jako onu půdu, která diváka na závěr psychicky rozpitvávala. Tolik dojmově, jinak musím pochopitelně vyzdvihnout hlavní zájem kamery Toma Hardyho. To je prostě v dnešní době desítek tisíců herců charismatická perla, která by se měla obsazovat mnohem, mnohem častěji. Řekl bych, že pokud by Boba hrál kdokoli jiný, tak by byla atmoška tatam. A i když Noomi Rapace dvakrát nemusím, tak mě zde velmi příjemně překvapila no a pochopitelně když vše podkreslíme ideálně vybranou hudbou, spokojenost je na místě. Klobouk dolů. Nejlepší soundtrack z filmu: Ending. 80 % (03.01.2015)

Parádní "chlapácký film", kde nečekejte vystřílení tuny nábojnic a sadu kopanců do držky. Děj plyne pomalu, trpělivý fajnšmejkr si přijde na své, zhruba od 2/3 filmu už jsem to hltal jak tequila shots když přijde čas na to se bavit. Po letošním LOCKE mám Hardyho oficiálně za mistra minimalismu, Gandolfini ve své poslední roli také neměl chybičku, a vůbec, herecky top a nenapadá mě jeden jediný neduh. Závěr filmu? Bombový, včetně té message, jo... někdo má hold koule být lepší než ti ostatní. Hřeje mě to teď podobně jako třeba BRONX STORY. "At least I had something once. I was respected. I was feared. When I walked into a place, people sat up. They sat up straight. They noticed. What'd you ever have?" (27.12.2014)