Režie:
Takeši KitanoScénář:
Takeši KitanoKamera:
Kacumi JanagidžimaHudba:
Džó HisaišiHrají:
Takeši Kitano, Júsuke Sekiguči, Kajoko Kišimoto, Júko Daike, Kazuko Jošijuki, Beat Kijoši, Great Gidajú, Rakkjo Ide, Fumie Hosokawa, Daigaku Sekine (více)Obsahy(1)
Příběh muže, jehož pošle vlastní žena, aby doprovodil devítiletého Masaa na cestě za jeho matkou, kterou nikdy neviděl, je formou road-movie. Stylem je to ovšem opět kitanovsky pomalá, melancholická pouť, jakoby odnikud nikam. Jedním z charakteristických rysů Kitanova režijního rukopisu je totiž uvést diváka do příběhu, vnutit mu nezvykle pomalé tempo v rozvíjení děje i situacích a pak jej překvapit originálním zvratem děje, nečekanou reakcí, či překvapivým charakterem postavy, která podle všech vnějších znaků by měla být někým úplně jiným. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (136)
Tento film mi přišel jako jakási japonská obdoba Kolji. Motiv chlapce bez maminky, jež se dostane do spárů strejdy antivychovatele je nosný i zde. Není to vysloveně rodinný film, ale dávat na ČT2 v noci je fakt úlet. Doposud mi byl japonský humor zcela cizí, ale při tomto filmu se nešlo nesmát. Kikudžiro je jednou z nejoriginálnějších komediálních postav, které jsem kdy viděl. ()
Pro diváka, který zná Kitanovy filmy, může být představa jeho filmu, kde jednu z hlavních rolí hraje malý chlapec, docela úsměvná. Přesto Kitano dokazuje, že takový filmu umí natočit a to velmi citlivě. Avšak i drama o hledání Masaových rodičů je okořeněno typickým Kitanovským němým, ale škodolibým humorem. Snímek sám o sobě připomíná film-cestu, kdy se dva věkově rozdílní lidé vydávají na letní pouť Japonskem, jenže zde máme cíl, při pohledu na opuštěného chlapce, neustále na očích. Jak jejich putováni pokračuje, postava Kikudžira se jakoby proměňuje - z nezodpovědného muže se v očích Masaa stává otcem, z pohledu diváka dítětem. ()
Mě to nebavilo. Přisprostlej a hrubej (ale v jádru samozřejmě hodnej) chlápek doprovází malýho kluka na cestě za matkou, kterou léta neviděl. Do toho ve statických záběrech jeden nebo oba sedí, stojí, občas chodí, jednou plavou a jednou dokonce žonglují. Sem tam je to vtipné, občas tam probleskne trocha hravosti (mezititulky) a skoro pořád do toho hraje takovej ten klasicky zaměnitelnej ucajdanej japonskej hudební motiv. A na konci se samozřejmě sblíží a slíbej si, že se třeba někdy sejdou v sequelu. Každopádně pokud vám přijde legrační sledovat nahatýho plešatýho Japonce, jak se houpe na laně, tak je to film pro vás. ()
Tohle byla láska na první pohled. Takeshi Kitano je umělecký génius. Představte si ho jako Taika Waititiho, který není magor, má soudnost a je o třídu lepší. No a do toho umí natočit i drsnou gangsterku nebo sanurajský epický opus, kde lítají hlavy. Tady si natočil před 30 lety milou buddy road movie se strasnym nepristupnym idiotem a bezelstnym malým klukem. Ano, toto jsme tu měli stokrát a stejně mne to v japonském podání dostalo. Je to své, dojemné, vtipné a stejně do mělo momenty, kde jsem kroutil hlavou nebo odvracel zrak. Hodně tomu pomáhá podmanivá hudba Dzoa Hisaisiho, což je dvorní skladatel právě Kitana nebo studia Ghibli a jeho hudbu znáte i když to nevíte a je mi obří záhadou, proč nemá Oscara... 10/10 Nabízí se srovnání Kitana s Woody Allenem, Wesem Andersonem a podobnými autorskými samorosty, ale ať se nikdo neurazí, on je mnohem komplexnější a ja se moc těším na jeho filmy co jsem ještě neviděl. ()
Že soused Kikudžiro je třída zjistí malý Masao když se s ním vydá hledat svoji maminku, která pracuje téměř na opačném konci Japonska. No, ona tam ve skutečnosti žíje se svoji novou rodinou a o Masaa se tak musí starat babička, s kterou se moc dobrodružství nezažije. Ale se "strejdou" Kikudžirem, který je schopný nadávat do debilů komukoli a kdekoli a tím přitahovat problémy jak magnet železné piliny, zažije Masao mnoho nevšedních zážitků. ()
Reklama