Běž, chlapče, běž

Moje největší pochvala na můj vpravdě nemilovaný subžánr "děti za časů války" zní asi tak, že mě to neuráželo. Ačkoli i zde dítě je roztomilý, doba je zlá, Němci jsou bleble a chleba tvrdý, tak jsem u toho neměl potřebu spolknout kulku, jako u souputníků v pruhovaných pižamech či s kradenými knihami. Oproti nim má utíkající chlapec nespornou dramaturgickou výhodu v tom, že je neustále nucen měnit pozice a tím pádem se film stále někam viditelně sune (ačkoli v zásadě většinu filmu protagonista jen tak bloumá po okolí). Ovšem režie má zde poměrně výrazné limity, které vybublají na povrch zejména v okamžicích, kdy se tvůrci snaží naznačit delší časovou prodlevu mezi scénou A a scénou B, protože vztahy mezi ústředním klukem a jeho okolím se vždy nadefinují již úvodní scénou jejich setkání a již se nerozvinou po dobu třeba půl roku, který chlapec s danou postavou stráví. Jasně, díky tomu film netrvá tři a půl hodiny a díky bohu za to, ale i tak se až do konce zdá, že tento článek je pahýl. (21.10.2014)

Nějak už mi lezou krkem jako že skutečné příběhy dětí za druhé světové války (divné, že děti za 1. světové nikdo netočí), v poslední době se s těmito filmy roztrhl pytel, od Pyžama po Ptáče přes nespočet dalších. V 60. letech, když to točil třeba Kachyňa nebo Tarkovský, tak to snad ještě působilo originálně, ale dnes je továrna na kapesníčky. Můžete si být jisti, že děcka prožijí ve filmu všechna možná ponížení, někdy i včetně sexuálních, ale uvnitř jsou to stále čisté duše, a tak jen divák útrpně sleduje s tím kapesníčkem v ruce scénu za scénou, brečí dojetím, je mu těch dětiček líto, protože na dětičky padá sníh, chvějí se zimou, ani ten kabát jim nedovolí majitelé ukrást... Vím, že to může znít cynicky, jenže co říct k filmům, které jsou samy podobně cynické a jen tlačí a tlačí na pilu? (20.10.2022)

Polská a německá produkce nejvyšší kvality. Běž, chlapče, běž! je naturalistický snímek plný podrazů, neštěstí, smůly a naříkání. Když už se nějaké to štěstí rodí, záhy přijde někdo, kdo hlavní postavě bodne nůž do zad. A jednou z místa, kde jsem to nečekal. Celý snímek klade silný důraz na život malého kluka, který se potýká s problémy, které by ani dospělý nedokázal snášet. A tyto problémy se podepisují na jeho psychice i fyzičce. Hlavní hrdina mi velice přirostl k srdci. Je to dítě, které je nucené rychle dospět, ale pořád se chová jako dítě. Není chytřejší než dospělí. Nerozdává rozumy, prostě se snaží přežít v nepřátelském prostředí. A my mu v tom fandíme. Obrovský palec nahoru a doporučuji všemi deseti! 90% (09.01.2016)

Na tenhle film jsem se chystal už několik let. Naposledy jsem si ho chtěl pustit předtím než jsem šel do kina na film Nabarvené ptáče. Jenže na to o5 nebyl čas. Včera běžel v TV a já si řekl teď nebo nikdy. Pokud bych měl srovnávat tenhle film a Nabarvené ptáče (oba filmy mají podobnej příběh) tak na mě jednoznačně víc zapůsobilo Marhoulovo Nabarvené ptáče. Podle zdejšího hodnocení je vidět, že divácky přijatelnější je ale tenhle film. (28.11.2021)

V poslední době ze všech stran, zejména v mediích slýchávám neustálé fňukání, jak se máme blbě a jak jsou těžký časy. Přál bych všem, co si furt jen stěžujou a fňukaj, aby viděli co si prožíval za druhý světový války Srulík, protože ten co si vyžral, to by blilo i prase. Ale neviděl jsem jedinou sekundu, že by se litoval, vždycky se osudu postavil a bojoval a právě v tom je neskutečná sílá, když vidítě malýho kluka, jak ho osud furt sráží a on to nezabalí a rve se jak může, derou se na povrch slzy a emoce ať chcete nebo ne. Protože někdy je toho na něj už fakt moc.Vždycky když už se zdá, že je trošku líp, přijde další rána. Líbilo se mě vyobrazení polské společnosti, část z nich skvělá, část z nich zmrdi největší, protože tak to v životě je, někdy člověk potká frajery a jindy zase nebetyčný sráče. Pokud se vcítite do toho malýho kluka, tak vás ten příběh prostě sejme. Vyprávěn je v podobě míchaní různých časových období což nepovažuju za úplně šťastné i když s ohledem na závěr asi důležité. Kamera snímá nádherné přírodní kompozice a dává je do kontrastu z hodně syrovou realitou okupovaného Polska. Herecký výkon hlavního představitele Kamila Tikacze je neskutečnej a diváka umí dokonale vtáhnout do svý situace a pak už nezbejvá nic jinýho než držet Srulíkovi pěsti a doufat, že i peklo má východ. (23.06.2014)