Neon Demon

Režisér Nicolas Winding Refn byl pro mne velkou neznámou a doteď jsem neměl tu „čest“ ani s jedním z jeho filmů. Nechal jsem se však zlákat žánrovým zasazením (psychologický, mysteriózní, horor, thriller) a především průměrnými čísly v hodnocení na internetu. Velmi záhy jsem však pochopil, že jsem zase skočil „na špek“ a nejhororovějším zážitkem z tohoto filmu byla jeho až nesnesitelná délka. Předem bych chtěl upozornit, že tohle opravdu nebyla a nikdy nebude podívaná pro mou maličkost. Ono bylo pěkné sledovat pohledné dívky (i když hlavní hrdinka mi teda vůbec sympatická nebyla), ale polonahá těla (občas i zcela nahá) byly jen slabou náplastí, pro jinak dost nezáživný čas, který jsem tomuto filmu věnoval. Po vizuální stránce bych snad ještě dokázal alespoň částečně najít slova chvály, protože některé efekty byli vážně povedené a ani kamera nebyla nejhorší, ale příběh potažmo zápletka – tak to už byla jiná káva. Kupící se přihlouplé dialogy a naprosto nudné pasáže, mě trýznily mnohem více, než když v práci odpočítávám poslední hodinu. Pln čirého zoufalství jsem neustále pokukoval po časomíře a těšil se, až tohle utrpení konečně skončí. Ke konci sice došlo k mírnému zlepšení, ale ani krví pokrytá nahá ženská těla už tomu moc kreditu nepřidala. Opravdu bych byl rád, kdyby mi někdo vysvětlil onen „hypnotický zážitek“, který z filmu mnoho diváků údajně mělo. Já se totiž po většinu času nudil jako prase. 40% (22.07.2017)

Asi soukromý divácký zážitek roku, ne-li ještě za delší období. Od premiéry (v totálně natřískaném Světozoru) už dva dny v kuse pořád poslouchám nadpozemsky dokonalý soundtrack - a nemůžu ten film dostat z hlavy - Neon Demon je vizuálně neuvěřitelný, režijně vizionářský, a celkově za hranicí všeho, co jsem kdy viděl, Refn je naprostý génius, který mě dokonale dostal - už jenom trailer jsem si musel pouštět snad stokrát, jak mi přišel dokonalý. Naposledy jsem takto v kině umíral blahem snad u filmů Noční můra či The Guest, ale na Neon Demon to stejně nemá - to spojení absolutně dokonalého obrazu i hudby došlo vrcholu až zde - Neon Demon je dvouhodinový audiovizuální orgasmus, jakkoli to debilní klišé filmové hantýrky nemám rád. Stejně tak Elle Fanning v titulní roli předvádí něco neuvěřitelného a v tom filmu mě naprosto ohromila - já prostě pořád nechápu, jak může vzniknout TAK DOKONALÝ film, který se mi absolutně vším tak strašně trefí do vkusu, že mám po jeho zhlédnutí pocit, že můj život už nikdy nebude - a nemůže být - jako předtím. Po takovém filmu jsem asi vždy toužil, aniž bych to vlastně věděl - za mě by i 10 hvězd bylo málo. (22.09.2016)

Když si krása a nevinnost k sobě pustí šelmu prázdnoty, povrchnosti a závisti, čeká na ně smrt. Může banalita obsahu a pozérství formy zrcadlit svět, v kterém se vše odehrává? Publikum polarizující Dán opět uchvacuje obrazovými kompozicemi v elektromagnetickém poli Martineze; nekrofilie, chutné bulvy, výtoky z genitálů a muži v pozicích křoví zase zajišťují bučení nepřipraveného obecenstva. Baví mě, jak místní elitní hoši házejí vyprázdněnými manýrami a pubertálními provokacemi, ale zase jsou u Refna mezi prvními na značkách. Čekali jste snad něco jiného? Chápu vás, mám to tak u Rolanda Emmericha. Beauty is Vicious. (12.09.2016)

Nicolas Refn je ideální režisér pro natáčení efektních podívaných, kdy dokáže diváka rafinovaně bombardovat atraktivními vjemy. Jeho talent by se skvěle uplatnil při natáčení reklam a klipů, ale i určitých kategorií žánrových filmů. Kultivovanou erotiku by zvládl bez mrknutí oka - kdyby ovšem diváka a s největší pravděpodobností i sám sebe nechtěl přesvědčit, že je předurčen pro svět velkého umění. Volí proto pro své cíle neadekvátní filmové prostředky, objevuje banální, všeobecně dostupné pravdy a pokouší se kamuflovat hloubku tam, kde přešlapuje v brouzdališti. Škoda, se svým renomé by neměl problém přemlouvat přední charakterní herečky, aby se v zájmu Múz svlékly. V téhle afektované, protahované póze se ale Refn stává otravným. 30 % mu nadělím za zúčastněné dámy, a to ještě může být rád, že mám vstřícnou chvilku a mhouřím nad tou zoufalostí oči, až to bolí. (04.03.2021)

Vždycky pobavi chytráci, kteří melou něco o manýře a provokacích, načež přikvačí 50 idiotů bez názoru, aby to neobratně zopakovali. Asi v přesvědčení, ze když to podobně jako hradní žumpa budou opakovat, stane se to faktem a pravdou zakryvající jejich ubohou diváckou demenci. Ale cajk, závěrečných 45 minut je každopádně to nejlepší, co letos někdo mrsknul na plátno. (18.11.2016)