Nepijte vodu

Původní verzi jsem neviděl, ale brzy porovnám. Proč ovšem Woody, jsa nespokojen, nenatočil svou 100 % autorskou verzi dokonaleji? Tento film v mnohém připomíná nejnovější mistrův počin, To Rome with love, tedy alespoň tu část, ve které se vyskytuje Woody. Také tady tento věčný nespokojenec a brbla přilétá s manželkou do cizí země, a jako něčí host všechno a všechny se satirou a hypochondrií sobě vlastní nemilosrdně stírá. Právě jeho repliky jsou nejzábavnějším prvkem nového filmu, a jsou, po pravdě řečeno, tím jediným zábavným v Don't Drink the Water. Kavner, Fox i Bialik mu jen přihrávají a Woody řádí. Zábavné, místy velmi, ale dojem kromě mírné chaotičnosti dokonale kazí roztřesená (snaha o dokumentární nádech?) kamera klouzající z jedné postavy a jedné strany místnosti na druhou. (21.10.2012)

Jako byste zavřeli do klece několik fretek a pak jim ještě po mřížích přejížděli klackem. Hysterické, neustále pobíhání, neurotické sebestředné postavy - Allenův obvyklý charakter tentokrát dostali úplně všichni, takže se přerývaného kňourání věčných nespokojenců, stěžovatelů a hypochondrů nezbavíte ani na chvíli. Nejpříšernější byla postava kněze - neumětelského kouzelníka - když se objevil na scéně on, tak to bylo ještě o poznání horší a trapnější. ____ Původně nejspíš politická satira se v Allenově podání změnila v obsesivní pozorování skupinky narušených jedinců uzavřených do malého prostoru. ___ Užvaněnost a nevtipná přehnanost situací i charakterů mě přivádí k jedinému závěru: Tohle již nikdy více. ____ Pokud by se americká státní správa skládala z takovýchto nepoužitelných jedinců, pak by bylo s podivem, že nakonec vyhráli studenou válku oni a ne my! /21. 1. 15./ (21.01.2015)

Tento Allenův televizní snímek, zdaleka nedosahující kvalit jeho celovečerních filmů, nezapře, že jde o adaptaci starší divadelní hry, žel notně rozředěnou… Řadu skvělých vtipů potápí nudný nedějový děj, psychologicky neprokreslené postavy se míhají v rádoby historizujících kulisách bezčasého mikrokosmu a celek, očekávatelně pointovaný, se podobá spíše sešpendlenému varieté: i tomu ale něco chybí, třeba úkrok na nebezpečnější půdu vyšší absurdity, sebeironie a fantazie, dosažitelných třeba písňovými nebo snovými vstupy – nějakým půvabným šílením. Takto jsem měl pocit, že si jen listuji zbytečně konceptualizovaným zápisníkem jednoho z mých nejoblíbenějších režisérů. Přesto jsem se nejednou opravdu zasmál, ale bez pocitu, že pobyt na americké ambasádě v Praze ještě někdy zažiji. A to jsem kdysi, nevěda o tomto filmu, snil, že Woody Allen jeden ze svých filmů v Praze natočí… (10.03.2018)

„A já jsem jeho skvělá manželka Carmen. Jsem také bývalá Miss Wisconsinu 1941.“ - „Pokud tomu uvěří, tak máme válku vyhranou. Někdo se podívá na ty křečové žíly a bude si myslet, že pašujeme mapy.“ Místy maximálně bláznivá komedie (obsahující i prvky satiry) s několika situacemi, které mě dohnaly až k slzám, spoustou kvalitních hlášek a odzbrojujícího humoru. Zároveň se film může opřít o komediální potenciál hned několika rázovitých postaviček jako jsou: ukecaní, uječení a věčně nespokojení manželé Hollanderovi s dcerou, zoufalý, nešikovný a zamilovaný Axel Magee a ten nejhorší kouzelnický samouk pod sluncem-kněz Drobney se svými úžasnými triky a zcela nenápadnými šiframi (zdrcený Fox a kouzlo s botou mě upřímně odrovnalo). Pro českého diváka je navíc k popukání i nechtěně směšné představení Československa roku 1961. Netvrdím, že místy filmu lehce nedochází dech, avšak tyto momenty jsou pak následně převálcovány velmi vtipnými pasážemi, které dávají na ty slabší zapomenout, proto možná budu nadhodnocovat, ale dávám plný počet, tohle je Woodyho film dle mého gusta. „Tati, pane, uvědomuji si, že mé záznamy z různých ambasád nebyly dokonalé, ale co můžu zkazit během dvou týdnů?“ – „Byl jsi v Brazílii dva týdny a začal jsi jim dovážet kávu. Můj vlastní syn, jehož jsem vychoval jako diplomata, byl požádán, aby opustil Afriku!“ – „Nerozčiluj se, tati. Někteří z nejlepších mužů v zahraničních službách jsou čas od času požádáni, aby zemi opustili.“ - „Afrika je kontinent. Byl jsi odvolán z celého kontinentu!“ – „Nejsem v tom tak přirozený jako ty.“ – „Na podobizně v Panamě tě oběsili! To jsem nevěděl ani já.“ – „Řekl jsem ti to.“ – „Ale vynechal jsi, že to byla naše vlastní ambasáda!“ (05.09.2014)

Ano! Don't Drink the Water je dokonalou ukázkou faktu, že i televizní film může konkurovat těm snímkům, které jsou určeny pro kina, ale holt, to se musí umět. Hlavně musíte mít skvělý scénář, vydařený casting a Woodyho na režisérské stoličce. A pak už to jde jako po másle… :-) Tento film mě v pár věcech překvapil. Především fakt, že se 95 % filmu odehrává v jedné budově a přesto snímek neztrácí na tempu či vtipnosti. Další věc, či spíše osoba, :-) je Mayim Bialik, kterou v dnešní době mnoho lidí bude znát spíše ze seriálu The Big Bang Theory jako Amy. Pro mě tohle byl příjemný šok, protože jak já Amy v TBBT nemůžu vystát, tak tady jsem ji miloval a musím uznat, že jako mladá byla opravdu kočka. A poslední, ale neméně důležitá věc - už zmíněný scénář. Je tak krásně vybalancovaný, že každý má své momenty (ať už vtipné či hrozné) takže zde není postava, která by vyloženě nudila. Pokud to mám nějak shrnout, tímhle u mě Woody zabodoval na plné čáře. 100 % bez mrknutí oka. (07.12.2012)