Life

Poněkud obtížná věc, zaujmout k filmu jasný postoj. Základním problémem je zřejmě už jeho určení a následné (ne)pochopení ze strany diváka. Kdo očekává biografický snímek o životě Jamese Deana (a je navíc jeho fanouškem) bude zklamán. Jak ostatně vyplývá z různých informací, režisér Anton Corbijn chtěl především natočit příběh o vzájemném vztahu mezi fotografem a jeho objektem. Na rozdíl třeba od úspěšného snímku Control, kde šlo v prvé řadě o vykreslení života a pocitů Iana Curtise, což zanechávalo v divákovi ten správný filmový zážitek, u Life jsem se po závěrečných titulcích nacházel ve stavu jakéhosi lehce znuděného rozpoložení. Oba představitelé hlavních rolí hráli v podstatě dobře a po vizuální stránce to vypadá, že si Corbijn dal, jako vždy, záležet na těch správných záběrech, barevnosti a celkové chladné uhlazenosti, která se promítá i do výrazů postav a jejich emocí (ostatně jako u jeho předchozích počinů). Takže vnější stránka filmu má podle mého názoru potřebnou (a nemalou) kvalitu. Horší je to však právě s jeho obsahem a tady bych viděl problém ve scénáři (a tedy i scénáristovi). Není potřeba šokovat konzumního diváka megalomanskými dialogy, ani cílit na intelektuály v podobě minimalisticky pojatých monologů, nicméně mnoho myšlenek, rozhovorů či náznaků, které ve filmu zazněly, vyprchaly jaksi do prázdna...možná to chtělo více propracovat. V konečném důsledku se tak jedná spíše "jen" o lehce nadprůměrný film. (23.05.2016)

Asi by se to mělo přejít rozpačitým mlčením... ale protože jsou ve hře velká jména (Corbijn, Dean, Stock), očekávání musí být nejvyšší a Corbijn si koneckonců laťku svými předchozími filmy sám nastavil velmi vysoko. Bohužel, u Life se povedl pouze plakát a u něho to taky mělo zůstat. Marně hledám nějaký důvod... vysvětlení... ale tenhle film se absolutně nepovedl - výběrem herců, nulovou snahou něco sdělit (kromě konstatování, že se "to stalo") a nesnese ani měřítko televizního filmu. P.S. Pro srovnání tvůrčí poctivosti při zpracování podobného životopisného tématu (příběh fotografa Davida Baileyho) se nabízí britský televizní We'll take Manhattan (2012), natočen jistě s nižším rozpočtem, než tento nabubřelý nepodarek... (09.08.2016)

Love it. Podhodnocene vintage retro. Ano, je to pomale a tahne se to, ale to je u Corbijna normalni, tam je nutne se v klidu kochat kompozici a atmosferou. Pokud mate radi foceni, tak neni co resit. Navic mi to predstavilo Jamese Deana, takze mam po letech konecne motivaci si doplnit vzdelani a podivat se na Rebela. 8/10 (18.07.2019)

Těšíte se na film a pak, v jeho půli, zjistíte, že ho dokoukáte už jen z čisté setrvačnosti..že co by kdyby se náhodou něco z něj vylíhlo. Ale ono nic. Potenciál byl přitom obrovský, zejména ten herecký, jenže příběh vedoucí od ničeho nikam nezachrání nic. Obrovská škoda. A koneckonců, chybí i nějaký výraznější hudební podkres, který by člověku zůstal v paměti. A tak jsou zde jen oči pro pláč a promrhané dvě hodiny života. (14.11.2016)

Je známkou velkého nepochopení filmu vyčítat že se z něj o Deanovi člověk moc nedozví, když ten je tu jen vedlejší postavou, prostředkem k vyprávění o fotografovi Dennisi Stockovi. Anton Corbijn je původně fotograf a ten film je do značné míry autobiografický, jen Corbijn měl v osobním životě místo Deana Iana Curtise z Joy Division (který se zabil zhruba ve stejném věku jako Dean). A je to vidět - jako člověka který se fotkou do jisté míry také živí, a ty situace a pocity tady má až nehezky silně zažité, mě velice těší jak trefně tu tuhle práci, a myšlenky a pocity lidí které přitahuje, dokázal zobrazit. 8/10 (18.10.2020)