Iracionální muž

Bál jsem se, že to bude jen o rozedraném filosovi, kterého budou chtít mrdat dvě pěkné ženské a on chudák ne že by nevěděl kterou, ale že díky erektivní disfunkci způsobené zkaženým světem ani nebude moci a uchlastá se nebo tak něco. Naštěstí úvodní pasáž sloužila jen k vykreslení Phoenixovi zkrachovalosti a zápletka, která znenadání přišla potom byla o dost výživnější. Za mě rozhodně palec nahoru. (09.08.2015)

Ach ach, ty emocionální pustiny jsou tak deprimující a tak Abe žije ze dne na den, jako by ani nežil, nezáleží mu už vůbec na ničem a najednou šup, do jeho života vstoupí dvě ženy, což ho nějak extra netankovalo, kdyby si jednou nezašel do hospůdky s Jill a tam se nestal svědkem jednoho rozhovoru. A ejhle už tady máme muže jak víno, kterému je zcela jasné, jaký je smysl jeho života a pak už to jede jako dráha. I ten sex s Rituškou ho najednou naplňuje, jen to všechno směřuje zvláštním směrem a to slůvko "iracionální" nabývá obrovských rozměrů. Phoenix byl svůj, jako by tu první polovinu ani nehrál, to byl zkrátka on, bezvadný jako vždy. A Emma byla prima, baštila jsem tu její počáteční naivitu i to postupné prozření se vším všudy. Pravda, konec byl trochu předvídatelný, ale zamhouříme očko a ten čtvereček jim ráda dám i když je malinko průhledný. (01.02.2016)

Třígrošová allenovská historka, která svým zpracováním připomíná spíše divadelní představení než filmové dílo. Předpokládám, že šlo jen o takovou oddychovku, kterou Allen sepsal za dva večery a natočil za dva týdny. Filosoficky je to naprosto debilní, to zkrátka musím říct natvrdo. Nesouvislé povrchní debaty, otírající se o Kierkegaarda či Heideggera, mají nejspíš simulovat vnitřní muka vyhaslého profesora. Ale kdoví, možná to byl záměr, nezatěžovat mysl diváka, ale jen se zlehka nést na vlnách banality a klišé a dát větší prostor pro základní námět. Po psychologické a vztahové stránce to totiž není o nic lepší, takže dost možná nakonec půjde jen o ten samotný závěr. O ten vtipný mysteriozní ornament trvající sotva dvě vteřiny, a který nakonec celé tohle představení spasí. (24.02.2016)

Iracionálny film. Woodyho Allena mám rád, dokonca ako scenáristu veľmi rád, ale s jeho tvorbou to je hlavne v novom miléniu kolísavejšie ako na horskej dráhe. Na jedno Užívaj si, ako sa len dá! pripadá jeden Poznáš muža svojich snov, na jednu Polnoc v Paríži pripadá jedno Kúzlo mesačného svitu a na jedny Jasmínine slzy pripadá jeden Iracionálny muž. Oceňujem, že Allen dlhé roky točí jeden film ročne, ale v poslednom čase to je už skôr kvantita na úkor kvality a druhý ničím výrazný kúsok v poradí. Kde som nie tak dávno žasol na scenáristickou, aj režijnou prepracovanosťou Jasmíniných sĺz, tu len zalamujem rukami nad scenáristickou, aj režijnou neschopnosťou Iracionálneho muža. To, že to už nie je vôbec nič nové a všetci tu hovoria to isté a o tom istom ako v jeho predošlých filmoch by mi možno ani tak nevadilo. Vadí mi skôr, že Woody Allen je už natoľko zahladený do seba, že si nie je vedomý, že vyslovene filozofuje o nič a nad ničím a ešte sa celé to (naoko) snobské filozofovanie pre intelektuálov snaží predať akoby idiotom, kde každú situáciu, myšlienku nechá postavy vysvetliť, namiesto toho, aby diváka nechal aspoň nachvíľu vyložiť si ich pohnútky vlastným spôsobom. A vlastne ani neviem, či to bolo tentoraz možné v takto banálnom príbehu a s takto jednorozmernými postavami, ktoré sa síce snažia filozofovať nad životom čo to scenár povoľuje, ale inak konajú v rámci svojej jednej vykreslenej povahovej črty bez akejkoľvek zmeny. Nie je nič horšie, než sa tváriť takto snobsky a pritom točiť takú banalitu. Ešte raz opakuje, že Woodyho mám rád, ale na mňa tu nefungovalo takmer nič. Nezáživný dej, zbytočné dialógy, žiaden intelektuálnejší humor, ani chémia medzi postavami (popravde Joaquin Phoenix sa mi po skvelej Her skôr sprotivil), žiadna dráma a aj tie dve situácie, ktoré asi mali byť aspoň trochu napínavejšie boli natočené tak ledabolo až beda. A ja k tomu nemienim byť zhovievavý iba preto „lebo Allen“. Jedna z najhorších Allenoviek za jeho kariéru. CELKOVO: 2* (4/10) (29.01.2016)

Woody Woody Woody, tys mi zase dal, první půl hoďku jsem měl strach, že to už zabalím po té záplavě intoušskejch keců bez pořádného děje, ale pak jako by ses probudil, a servíruješ přesně to, co se od tebe očekává. Klobouk dolů, za mě perfektně vybrusleno. Ale ještě by to chtělo střihnout si v něčem alespoň epizodku. (17.04.2016)