Kingsajz

Bláznivina první třídy, kterou jsem poprvé viděl coby nerozumné malé děcko a z které jsem si pamatoval jedinou scénu - když Olgierd Jedlina přijde v Šuflandii do restaurace a vidí, jak si jeden host objedná k obědu mouchu... A pak mi skoro dvacet let trvalo, než jsem zjistil, co to vlastně bylo za film... Teď jsem to konečně zjistil, znovu jsem se nechal pobavit krásně praštěným příběhem o trpaslících a kingsajzu a navíc již poučen věkem jsem si vychutnal efektní reflexi totalitární společnosti, v jejímž čele je bezesporu vynikající Jerzy Stuhr. Jelikož režisérem tohoto snímku je Juliusz Machulski, přímo se nabízí srovnání se Sexmisí, a to je myslím ten hlavní kámen úrazu... Kingsajz je oproti tomuto filmu místy až moc překombinovaný a trpí některými nedůslednostmi... to by se možná dalo přehlédnout, vždyť je to crazy komedie...co mi však šlo neskutečným způsobem na nervy, byla ta příšerná muzika, která film doprovázela už od úvodních titulků... Už jen kvůli tomu nemůžu dát víc než 3* (07.10.2007)

Jistě, jasná alegorie na komunistický režim, ze kterého se hodně lidí snažilo uniknout, aby pak zjistili, že se dostali sice do jiného levelu, ale s obdobnými podmínkami, kde jsou pořád "malí". Ale to zpracování se Machulskému moc nepovedlo - scénář připomíná socialistické československé komunální komedie 70. a 80. let, nejvíce asi těch Schulhoffových, říznutý sem tam pokusy o crazy komedii se sem tam nahými zadky. Jako podívat se na to dá, výtvarníci si se Šuflandií vyhráli podobně jako jsme to mohli opět vidět v československých filmech s rekvizitami v nadživotní velikosti, občas se člověk pobav, nějaký ten fór se povede, ale na kompaktnost Sexmise to žel nemá ani náhodou. (25.11.2022)

Stejná věta co zaujala Jalu nadchla i mě. Co se dá dělat, spokojím se s další, je z čeho vybírat „V tom šílenství je metoda, jenže jaká?“ Naprosto úžasný Jerzy Stuhra, ve své zřejmě nejlepší roli a ten jeho proslov v sauně, když vysvětluje proč není možné dát trpaslíkům možnost si vybrat jestli jimi chtějí zůstat nebo ne. „ Vtip je v tom, že my je potřebujeme všechny, i ty co chtějí i ty co váhají“.Taky mě udivuje, že bylo možné film nejenom natočit (na tvorbě se podílelo i studio Barrandov ), ale i promítat. Důležité je, že se to podařilo, protože skoro dvě hodiny v Šuflandii stojí rozhodně za návštěvu a chytlavé písničky Anny Jurksztowitcz a hlavně „Zmysly precz“ zase za nákup soundtracku. Ke Kingsajzu, mám jedinou, ale zásadní výtku, jak je možné, že spodky diverzantů se zmenšily stejně jako jejich majitelé!!! To mi někdo vysvětlete, já se těšila, že dojde i na striptýz! A nic :- ). Tyhle hlášky si, ale neodpustím .„Dorazíme ho mýdlem“. Podej mi sicherhajsku, živého mě nedostanou“. (23.04.2006)

Film z mého dětství, který jsem viděl ve své době pro mě v naprosto nevhodný čas (dávali ho někdy po desáté v noci a máma se koukala, nemohl jsem spát, tak jsem se k ní přidal). Jak už to tak bývá, tehdy jsem byl nadšen, jistě i z toho, že se smím výjimečně koukat tak pozdě do noci.___ Téměř po dvaceti letech jsem si tuhle parodii (a myslím, že s ohledem na dobu vzniku i neobvykle odvážnou karikaturu světových totalitních režimů) sehnal znovu, abych mohl konstatovat, že z někdejší pohádky se pod vlivem věku (nebo věků) stala komedie par excellence. Dobře jsem se bavil a zíral, jak Poláci svého času dokázali zaválet. Škoda, že tenhle trend nepokračoval dál, světová kinematografie by byla alespoň o něco slovanštější. (01.11.2008)

"Když je ti vše malé, tak vyřeš to trikem, svůj rozměr změň a staň se trpaslíkem." Tak trochu Matrix, trochu Ať žijí duchové, trochu Franz Kafka a trochu Miloš Macourek. Juliusz Machulski se netají svou inspirací fantastickými komediemi Václava Vorlíčka, Oldřicha Lipského a spol. a v Kingsajzu používá mnohé patenty jejich kameramana-vynálezce Vladimíra Novotného. Ale málo se ví, že i polskou kinematografií se v 60. a 70. letech přehnala vlna absurdních komedií, kde do života znormalizovaných Poláků zasahovali superhrdinové a šílené vynálezy. Tyto filmy byly narozdíl od českých adresnou satirou na politický režim a Sexmise i Kingsajz na ně volně navazují. Teď, když jsem film viděl znovu asi po dvaceti letech, překvapilo mě, jak dobře mu slouží neuvěřitelně hnusná móda 80. let. Všechny ty dámské pudlí účesy, vulgární líčení, neforemné oděvy, které měly signalizovat zálibu nositele v nedbalé eleganci... To vše dnes vypadá jako bizarní futuretro, vymyšlené speciálně pro fiktivní svět této městské fantasy, i když šlo jen o kulminační bod tehdejších trendů v oblékání. Proto nakonec i ten "normální" svět mimo vybájenou Šuplandii upoutá divácké oko a pomůže překlenout některé nudnější scény. Kingsajz je možná zbytečně dlouhý, ale stále poměrně zábavný. Kde jinde uvidíte například strhující dramatickou scénu horolezení po záchodovém prkénku a visení na splachovadle, aniž by působila trapně? "Małe jest piękne." 80% (13.07.2010)