Most špiónů

Stefan stále umí a přijde mi, že (padesátkový) áčkový retrofilm by v dnešní době už nikdo jiný nenatočil (snad ještě Marty a Clint). Je poměrně zřetelně vidět jemné přechody mezi rukopisem Spielbergovým a rukopisem bratří Coenů. Přesto považuji Most špionů s ohledem na jeho nesporné kvality a tematické zaměření za Spielbergův nejméně zábavný a napínavý film od Terminálu (když nepočítám Mnichov, se kterým jsem ještě neměl tu čest). Would it help? (12.12.2015)

První třetinu tvoří soudní, kdy se bojuje za práva a spravedlivý proces cizince ze znepřátelené země. Důstojný Hanks v roli člověka s vysokou profesní etikou odvádí standardně kvalitní výkon. Spielberg vytváří přesvědčivou atmosféru antikomunistické propagandy, strachu z nepřítele, závodů ve zbrojení a mocenských bojů mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Výprava působí velmi autenticky, ať už vidíme dobová auta nebo krátké kravaty z 50. let. Náladotvorná kamera Kamińského sestává z promyšlených, spíše delších záběrů, a výrazné hry se světly a stíny evokující noir filmy (např. scéna v dešti), čímž podtrhává vynikající řemeslné kvality snímku. Slabinou je tak spíše pomalejší tempo, kdy vyprávění bez překvapivých zvratů směřuje k vytyčenému cíli. Absentuje větší napětí v průběhu filmu, což však nemůžeme přičítat tomu, že z historie předem asi víme, jak to s výměnou dopadne. Lincoln stál také na známém výseku z dějin, a přesto byl fascinujícím portrétem jednoho státníka. Donovan je oproti němu charakterově plošší. Zajatý pilot je využit pouze k jedné akční scéně, která je osamoceným momentem napětí, neboť na Most špiónů totiž převládá pozvolné drama o síle slova. Řada scén je tak postavena na Donovanově rétorickém umu, ale i jeho nezkušenosti se světem vysoké politiky, když doráží do Berlína, kde má domluvit výměnu zajatců. Do města nepřijíždí jako oficiální zástupce vlády, takže má ve vyjednávání relativně volnou, ale vždy neozbrojenou ruku. Lehce rušivým elementem filmu jsou humorné vsuvky scenáristického dua bratří Coenů, které někdy až příliš zlehčují potenciálně velmi nebezpečné situace, kdy ve všech vrstvách společnosti rezonuje obava z války. Newmanova hudba je kýčovitá a násilná, Rylance poněkud toporný. Most špiónů coby příběh malého člověka ve velkém světě je však stále vytříbenou podívanou s málem patosu. Poselství filmu, cynicky řečeno, krásně zabijí pozdější výrok kralující 70. let a mění jej na "Obrovský skok pro člověka a malý krok pro lidstvo". Režisér tak možná implicitně komentuje v současnosti velice intenzivní napětí mezi oběma mocnostmi, v němž sebedůležitější čin jedince nehraje žádnou roli v celkovém uspořádání. Největší odměnu/změnu tak Donovan nalézá v individuální rovině, tj. pyšný pohled manželky. [Kino] (02.12.2015)

Vynikající film. Spielberg ukazuje to nejlepší ze svého umění a Most špionů je tak perfektně natočený a velmi jemně sestavený, jako by v něm všechno bylo na svém místě (a jinak by tomu ani být nemohlo). Od Hankse přes Rylance (na jehož trefnou odpověď na Hanksovy dotazy, zda se boj/dělá starosti, dlouho nezapomenu) až po skvělou práci kameramana Kaminskiho. Díky výše popsanému fungují obě části filmu, ta první "soud se špionem" i ta druhá "vyměníme ho?" velice dobře, i když stále tam cítím určitý pokles kvality (do atmosféry je lepší druhá polovina díky prostředí Západního/Východní Německa, co do intenzity zase ta první). Jediným slabým bodem filmu je tak pro mě nulová emoční vazba. I když mě film vtáhl a já si postavy oblíbil, nevyvoval ve mě film takový ten potřebný pocit prožití (až zažití). Jinak skvělé. PS: i díky návštěvě zbytků berlínské zdi, se mi líbilo, jak decetně autoři celé to šílenství vykreslili... (28.03.2016)

Rekonstrukce jedné lidské předávky v době zrodu Berlínské zdi a oslava slušnosti a rovného jednání proti zlu bez hranic je napsaná a natočená s nejlepšími úmysly uctít, v senzačních kulisách, sněhu a dešti, ale také s četnými polopatickými klišé. Tom Hanks je na tom všem nejlepší. Mark Rylance od Intimity opět víc a zaslouženě vidět. (07.12.2015)

Štefanova cesta kanalizační rourou směr žumpa neutěšeně pokračuje a po Válečném koni přichází s Válečným Henksem, dalším patetickým a kýčovitým cajdákem, který nepokrytě přejmenovává geopolitické klima druhé poloviny minulého století na Teplou válku. Natočeno je to sice opravdu mistrně, v intencích známého režisérova puntičkářství je dokonale retro snad i ten žlutý chrchel dobového kuřáka cigaret bez filtru uprostřed Unter den Linden a vynikající herci přesvědčivě hrají přesně takové kokoty, jaké jim slaďoučce idiotský scénář dávno vyčpělých židích bratrů diktuje, avšak výsledkem je jen kurevsky předražená, sračkovitě kýčovitá telenovela a lekce pokrouceného homodějepisu pro tlusté a hloupé americké děti a jejich stejně těžkotonážní maminky, kterým se dozajista bude ze všeho toho sterilně klišovitého dobrodružství chvět napětím vole. Štefanova stařecká demence tu pak vrcholí úchylováním se k těm nejlacinějším ekvádorským televizním trikům. Například u scény, kdy se na jako vždy páprdovitého Tomáše ve vlaku nejprve nehezky mračí perfektně padesátkově vystylizovaná padesátka, načež se na něj v závěru řiťoryvně usmívá, jsem měl dost problém udržet v sobě večerní menu. Celý film jsem marně doufal, že se odněkud vyřítí ve svém časoautě Márty Mekfláj a pošle je všechny do piče, čímž by ukázal, že tu hromadu plesnivých máršmelousů a žluklého popkornu nemysleli až tak vážně, a třeba by z toho udělal i snesitelnou komedii. Ale ani hovno. Takže poslední šance, Štefane! Buď seber do artritické hrsti zbytky chcípající invence, dokud ještě Herysn udrží bič, nebo už konečně odpal na Floridu hrát bingo. (02.01.2016)