Bitva o Sevastopol

Ruské válečné filmy můžu. Bitva o Sevastopol je už druhým skvělým filmem, který jsem poslední dobou viděla. Ljudmila je sniperka, která bezcitně střílí do Němců a za války se dostane jako válečná hrdinka do USA, kde se setká s Eleanor Roosveltovou. Ano, zní to hodně absurdně, ale ono to do sebe fakt celé zaklaplo. Dialogy s Elanor jsou skvělé, báječné jsou scény z bitev a naprosto mě zasáhl osobní život Ljudy, jak jí kamarádky a spolubojovníci říkali. Pokud chcete vidět dobrý válečný film z poslední doby se silnou ženskou hrdinkou, tak vám jednoznačně doporučuju Bitvu o Sevastopol. (30.10.2017)

Trailer a aj názov klame telom. Žiadne epické zábery a film teoreticky ani moc nie je o Sevastopoli alebo o situácii, ktorej bol stredobodom. Je to skôr životopisný príbeh o ruskej sniperke, bez zbytočného pátosu a s dostatočnou dávkou špiny a krvi. Hudobný podmaz bol fajn, až na moment keď sa demonštrovali Pavličenkovej schopnosti. Ten song bol ako z Eurovízie a vôbec mi tam nepasoval. 80% (06.09.2016)

Na Ruský film ide o dobrý počin, hovorím to tak ako keby som mal s ruskou kinematografiou dáke skúsenosti, čo nemám. Ale vizuál sa mi celkom páčil. Ak človek hľadá vojnový príbeh s množstvom scén priamo z boja, nebude sklamaný. Horšie je to už s pokulhávajúcim príbehom, ktorý asi nechcel hrať druhé husle, ale bohužiaľ sa mu to podarilo. Veľká škoda je, že film ide ako z rýchlika s jednej minúte sa Ľudmila hlási do ruskej armády o minútu neskôr už bojuje v prvej línií na fronte a o pár sekúnd už je elitná sniperka ruskej armády. Tým ako je príbeh časovaný sa z neho vytrácajú všetky potrebné emócie a empatia s hlavnou hrdinkou sa javý chladná a nestotožniteľná. To ani nebudem hovoriť ako absurdne vyzerá, keď si Ľudmila na každom kroku nájde iného nápadníka. Takže v konečnom dôsledku to Sergej Mokrickij hrá ešte aj na romantiku, čo asi nebude tá správna cesta. 61% (24.12.2017)

Pokud mimózní ruský název padá na vrub současným vřelým vztahům s Ukrajinou a snaze ukrást film Pavličenkové a naroubovat jej na město-hrdinu, pak jde o roztomile pitomý pokus bez šance na úspěch. Tohle je čistá sniper-biografie, s ohledem na místo původu velmi umírněná, protože si dovolí ignorovat lahůdky typu "…palbou z lehkého kulometu pobila celou desítku nepřátelských vojáků s důstojníkem" (wikipedia.cz) a dost sebevědomá na to, aby většinu sdělila situací, nechala diváka si to přebrat po svém a nepodpírala se polopatistickými dialogy. Tvrdé jádro žánrových fanoušků, které si dělá čárku za každou ustřelenou hlavu, a na konci se nedopočítá čísla 309, si tu nepochybně zaslzí nad všemi ohavně zdržujícími civilními a melodramatickými scénami, ale za sebe hlásím – tenhle film si můj čas zasloužil. Bez ohledu na to, že Nepřítel před branami se mi líbil o chlup víc. (27.05.2015)

Po Stalingradu další ruský válečný film, který vůbec nezvládá dramaturgii a vůbec jakoukoliv stavbu. Nedrží to pohromadě a ani trochu film neví, čím chce být. Je to takové zmatené a hysterické - jako by jste koukali na nějakou hádku italského páru, kde se dva hádají, rozbíjí talíře a pak se hned začnou líbat. Hlavní hrdinka má celou dobu jeden jediný neutrální výraz a namísto hrdé bojovnice působí spíše jako pošahaný masový vrah (jasně tohle byl asi záměr, jenže hlavní hrdinka je díky tomu po celý fim na facku). S ruskými válečnými filmy končím. (03.11.2019)