Room

Případy Fritzlů, Wolfgangů Priklopilů a jim podobných mě nehorázně děsí, ale zároveň fascinují svou zrůdností, že je něco podobného vůbec možné (a velmi pravděpodobně častější, než si uvědomujeme). Tento film mne tedy logicky ihned zaujal. Líbilo se mi vykreslení vnímání omezeného světa Pokoje dítětem i následné vyrovnávání se s realitou, kdy dítě změnu prostředí paradoxně snášelo lépe, než matka. Scéna útěku mi vehnala slzy do očí. Opravdu to na mne zapůsobilo. Myslím si ale, že pětileté dítě by si bohužel takto poradit nedokázalo. Chlapeček z filmu působil rozumně, říkáte si. Nojo ale jemu bylo v době natáčení osm. Každopádně jsem asi neviděl film, který by silněji zobrazil pouto matky a dítěte. 9/10. (01.01.2016)

Pekné to bolo, aj keď s výhradami. Až príliš user friendly na to aby to bol skutočne skvelý film, aj keď občas má k tomu nakročené a niektoré scény hlavne v strednej tretine dokážu fakt strhnúť. Detský pohľad väčšinou zúfalo nefunkčný, no v momentoch keď funguje sa ukáže aký mohol byť tento film úžasný. Herci sú vynikajúci. Nechcem aby to znelo príliš negatívne, pretože ten film sa mi veľmi páčil a ako televízna snímka/festivalovka je to paráda. Len som čakal niečo výraznejšie. 8/10 (05.01.2016)

U mě film boduje hlavně tím, že je jiný. I když právě kvůli tomuhle je jasné, že v kinech se ohřeje asi jako cestující v pražské MHD. Všechno je tady jinak než jak bych si myslel nebo jak bych to býval sám udělal. Tak mě to zmátlo, že ani s hodnocením si úplně nevím rady. Jen teda, když už jsem zmínil tu pražskou MHD, tak tempíčko celkově bylo na úrovni průměrného šoféra ČSAD, kvůli čemuž se určitě nebudu pouštět do knížky, protože nemám rád, když mě probudí rána hřbetem do čela. (10.12.2015)

Mám ráda pomalé filmy, v nichž je postupně budována precizní atmosféra. Tento film je natolik pomalý, že ho atmosféra během prvních déseti minut předběhla a už se víckrát nepodařilo ty dva dát dohromady. A tak snímek zůstal jen sterilním vyprvávěním zvláštního příběhu. Bohužel je snímek až tak pomalý, že si ani nepovšimnul, že se k němu blíží chirurgové a chtějí ho vykastrovat. Lékaři zvítězili a zákrok zdárně dokončili. (26.07.2019)

Neskutečná psychologická bomba! Takovéhle psychologické filmíky, hrající si s podvědomím diváka naprosto miluji. Hned od začátku na mě Room působil příjemným melancholickým dojmem. Dokonce jsem se občas nevědomky radostně usmíval, jak jsem se nechával unést poutavým scénářem. Postupem času si divák zlehounka uvědomuje pravou zápletku snímku a hlavě se mu rojí neskutečná záplava smíšených pocitů, emocí a dojmů. Naskytly se i chvíle, kdy jsem na plátno koukal vykulenýma očima a hubou dokořán, čemuž napomohla i bravůrní režie Abrahamsona, ozdobena hudební rozkoší Stephena Rennickse. Myslím si, že kdyby byl nějaký video záznam mého ksiftu, po čas sledování Room, mohl bych v nejbližší době očekávat pozvánku do Bohnic. Takovou pocitovou euforii jsem v kině zažil naposledy při posledním Potterovi. Možná malinko hlušší byla pasáž po jednom zásadním příběhovém segmentu (nebudu spoilerovat). Na druhou stranu to dost možná bylo v zájmu režiséra, aby poukázal na psychologii hlavních aktérů filmu. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (27.01.2016)