Čarodějnice

Byť Čarodějnice není úplně mým šálkem čaje, své kvality má a stěží najdeme konkurenční horor téhož období. Chválím především prostředí, ve kterém se Witch odehrává, kde režisér perfektně vystihl dobu ranného novověku v Nové Anglii se silným náboženským podtextem a striktním vývojem chování puritánské rodiny. Herecké výkony jsou perfektní, především psychopatická Kate Dickie v roli matky je tak uvěřitelná, že ten dusný terror z filmu cítí divák na vlastní kůži. Za chválu stojí i milá Anya Taylor- Joy, znepokojivý Ralph Ineson a ďábelský kozel, po jehož výkonu na kozy v Zoologické zahradě už nesáhnu. Atmosféra je správně tíživá a dusná, sice zamrzí, že napětí příliš film nevydoluje, ale nudit jsem se nestihl, což je podstatné. Witch se neodvážím příliš doporučovat, poněvadž většina moderních diváků film nepobere a nic jim nedá, což je pochopitelné vzhledem k absenci barviček a lekaček. Story 7/10, Atmosféra 7/10, Gore 3/10, Vizuál 6/10, Akce 2/10, Napětí 5/10,Humor 0/10. Zábavnost 6/10. 70% (17.04.2016)

Temný, artový hororový kousek s dokonalou ambientní hudbou a úžasnými výkony všech hlavních představitelů. Zvláště u dětí jsem si říkala, jestli je nějaká taková herecká zkušenost nemůže v tak raném věku nějak poznamenat. Protože zrovna v jejich případě je spousta scén natolik sugestivních a tak dobře zahraných, že jsem měla dojem, kdybych byla matka některého z dětí a viděla ho v takovém filmu, asi bych se o něho sakra bála, co to s ním udělá:) Čarodějnice má parádní vizuál a mysteriózní, tíživou atmosféru, která je zdařile budována od začátku filmu. Postupně se příběh zahalený v roušce tajemství začne odkrývat v malých náznacích a detailech. Poté skutečnosti začnou nabývat na významu, a formy strachu a děsu začnou získávat jasnější tvary. Nastává psychický teror a čarodějnický mayhem. Opona, která za sebou celou dobu skrývala temnotu a sílu "Witches of the Woods", padá. The Witch rozhodně není řadový horor s klasickými, osvědčenými žánrovými postupy. Je netradiční, zvláštní a velmi působivý. Kudos to the Kids. (03.08.2016)

Asi nikoho nemůže překvapit, že hororový expert jako já si zvolí pro komentář k Čarodějnici naprosto příznačné datum - Valpuržinu noc. Noc, během které sledování hororů dostává opravdu magický rozměr a každý zhlédnutý horor je během této doby divákem vnímán mnohem intenzivněji. Zřejmě nebudu příliš daleko od pravdy, když prohlásím, že Čarodějnice je jedním z nejlepších hororů, který kdy byl natočen. Eggersovi se v jeho celovečerním debutu povedl opravdu husarský kousek, jelikož se mu prostřednictvím Čarodějnice podařilo proniknout až k samotné hororové esenci. Všudypřítomný znepokojivý děs vycházející z Čarodějnice se jako had škrtič ovine kolem mysli diváka a svou smyčku bude pozvolna utahovat tak dlouho, než ho nakonec v závěru dočista rozdrtí. Většina popkornových diváků bude pravděpodobně zklamána absencí hororových berliček v podobě záplavy lekaček, hektolitrů krve a kdo ví čeho ještě. Ještě více jich však Čarodějnici nepobere po obsahové stránce. Čarodějnice obsahuje jednak náboženskou tematiku, ale v první řadě pak i spiritualitu v její ryzí formě. Scéna, kdy se Caleb odebírá na věčnost, je opravdu mistrným zachycením transcendentní zkušenosti a opravdové hororové znalce, pro které Eggers především Čarodějnici točil, z ní bude mrazit v zádech ještě několik dnů. Kromě vynikajících výkonů dětských herců či hudebního doprovodu Marka Korvena stojí za pochvalu rovněž použití dobové angličtiny, která ještě více umocňuje autenticitu snímku, který zcela precizně zachycuje způsob myšlení, v kterém reálný svět a nadpřirozený svět jedno jsou. Před režisérem Eggersem je nutno smeknout klobouk. Vybrousil naprosto unikátní hororový diamant, jehož děsivou krásu si nejvíce vychutnají opravdoví mistři hororu. (01.05.2016)

Když uzavřete smlouvu s Kozlem, můžete buď mít pivo za nákupku, nebo v Nové Anglii vcelku nudně dojit krev, uhraňovat slepice a poletovat s ostatníma krávama po sabatech za urputného sáhodlouhého modlení vymatlaných puritánů. Nabubřelá bublina splaskla. Tvůrci nechali nejprve chytře vycákat artové hnědopichy, obrážející se svým uhrovitým pižmem a mastnými vlasy festivaly, a pak vypustili jejich „erudované“ homožvásty na rok kvasit na internety. Teprve poté, až se éter naplnil děsuplnými výkřiky typu „Horor, u kterého se mi třáslo i boa!“, „Nic tak sugestivního jsem od dob Šulín Růž neviděl!“ či „Snad i strašidelnější než poslední díl Heryho Potrata!“, to vypustili mezi rozpačitě tápající heterosexuální konzumeristy. A rázem se to řítí z růžových do modrých čísel jako domeček z karet s modely na spodní prádlo Kelvina Klajna. Jako, on to vyložený průser ani nové veledílo Terence Malíka rozhodně není, je to hutně atmosférické, výborně natočené, dýchá z toho sedmnácté století a jednou za půl hodiny se tam dokonce i něco přihodí. Ale když se člověk zamyslí, co všechno by se dalo v takových reáliích temných lesů středověkého Mejn vyvádět s pořádně lidožravou ježibabou a satanem posedlým capem, chce se mu ječet nad promr (teď fuckt nevím, jestli „h“ nebo „d“) aným potenciálem. Místo nějakých hustých fines tam starý Brůna jen tři čtvrtiny hrací doby štípe dříví, sametovým barytonem vyplachuje své stádo v hříchu análně počatých malých pilgrimů puritánskými bonbonmoty a nechává se dusit pouze tou starou hašteřivou čarodějnicí, kterou si vzal za ženu. Ke konci ho to sice aspoň trkne, ale tím už ze mě víc než 2,4945648 hvězdy prostě nevydojil. (03.04.2016)

Tohle je hrozně šmucig film, na jednu stranu je hrozně fajn, že se většinu doby zaobírá nikoliv sestavou laciných lekaček, nýbrž psychologickým prokreslením jednotlivých postav... Počkat, tady vlastně žádné psychologické prokreslení není, byť by to tvůrci evidentně rádi chtěli, postavy jsou tu nudné, šablonovité (matka kráva, dcera přemýšlivá a hodná atp.) a zamrzí to především u postavy otce, který má sice podmanivý hlas, ale to je tak všechno, jeho chování je ukázkovým kreténismem v oblasti scénáře, neboť není ani náznakem vysvětleno, proč se chová jak se chová, nulová motivace, prostě nic. A ani děsivost tu příliš není, neboť jsou všechny postavy nezajímavé a tak trochu jsem doufal, že je alespoň posedne cthulhu a narostou jim kopyta a na hlavách vyraší zrzavé vlasy a půjdou krást duše sousedům, co je vyhnali z města. Ale nic takového se nestane, čímž narážím mimo jiné na to, že něco jako gradace tu neexistuje a samotný závěr je směšný skoro stejně, jako čertík Bertík v jistém nejmenovaném Insidious. (17.07.2016)