Ready Player One: Hra začíná

Já nevím, no, podle mě Spielberg jenom dokazuje, že patří do starého železa. Pro artikulovanější diagnózu odkazuji na komentář uživatele xxmartinxx, jako popkulturní úšklebek odcituji Vypsanou fiXu: "Dědo, dědo, dědo, dědo, pojď do lunaparku. A děda, děda, děda, děda rezignovaně mává holí projíždějícímu vlaku." (A ačkoliv nemám příliš ve zvyku vyjadřovat se pochybně o úsudku ostatních uživatelů, tak Douglasovo prohlášení, že je to "čistší a přehlednější" než Matrix, ve mně vzbuzuje touhu vhodit do komentátorské sekce holy hand grenade.) (23.10.2018)

„…celý život jsem měl strach. Až do té doby, kdy jsem zjistil, že umírám…tehdy jsem si uvědomil, že i když realita dokáže být hrozná a bolestivá, je to taky jediné místo, kde se slušně najíš. Protože realita je skutečná. Chápeš, co tím myslím?“ Hezká pohádka. A zdaleka nejen pro puberťáky, jak jsem si myslel před zhlédnutím, řadu narážek by snad ani pochopit nemohli. Nezastírám, taky jsem ani zdaleka nepobral úplně všechny odkazy (otázkou je, zda se to vůbec dá při jediném zhlédnutí, zvlášť když člověk nezná předlohu), ale to mi nezabránilo se dobře bavit (hlavně tím co bylo v OASIS, který byl podstatně zajímavější než „reál“, ovšem na celkovém zážitku se to až tak neprojevilo). Z filmu jsem cítil obrovské nadšení pro věc, které mě okamžitě nakazilo. „Nabušený“ zvuk a vizuál tomu jen dodaly. Mezi herci vládne Rylance, který nad všemi vyčnívá, a to i přesto, že nemá až tolik prostoru (potěší i podobně skromná přítomnost Pegga). A také na něm vše nestálo jako v Mostě špionů, takže u mě si Spielberg po předchozím zklamání reputaci vylepšil. (21.07.2018)

Celkem paradox vidět film, který trikově staví na virtuální realitě, a CGI tu vypadá reálněji, než ve filmech, které trikově staví na "realitě" (zdravím Jurský svět a Rogue One). Tohle je starý dobrý Spielberg ... a jak jsem psal, ten digi bordel si tu člověk vyloženě užívá (o všemožných odkazech nemluvě) ! (29.03.2018)

Nutné osekání milionu konkrétních osmdesátkových narážek se ve filmové řeči (i pod vedením samotného autora předlohy Ernesta Clineho) mění v milion prchavých kouzel, pro které si musí každý sáhnout sám a nevyhnutelně tak přemýšlet i nad tím, kolik jich ani pochytit nestačil. A je to dobře, protože slepě následovat kultovní předlohu by byla cesta do pekel. Úkoly jsou proto akčnější, přímočařejší, nevyhnutelně jednodušší a v první řadě snáze nalezené. Vstupy na cestičky k jednotlivým klíčům jsou více o štěstí a intuici, než o encyklopedických znalostech, ale nějaký ten den po zhlédnutí mi i to přestává vadit, jakkoli taková změna bere Parzivalovi jistou nerdovitost. Stejně tak casting Olivie Cooke bere z Art3mis právě onu Arty (vysněná baculka z předlohy zůstala daleko před branami adaptace) a nechává na jejím místě "jenom" holku jménem Samatha, ale vzhledem k jejímu talentu, kterým o něco převyšuje zbylou omladinu, tohle rozhodnutí téměř chápu. A třešnička na dortu? Mark Rylance. Každé pousmání, zvážnění, mrknutí dává v součtu vrcholně dojemnou kombinaci životních zklamání i klukovských snah. Spielberg je tak alespoň ještě jednou za krále. Přeměnu kultovního geekgasmu v láskyplnou oslavu mezilidských vztahů nemohl čekat snad nikdo. (04.04.2018)

Kdo jiný by měl natočit film, který čerpá z osmdesátých let, než jedna z jejích hlavních filmových ikon, Steven Spielberg. Navíc přizvat jako hudebního skladatele (i když můžeme přemýšlet, jak moc to byl záměr) Alana Silvestriho, je odkaz na druhou. Ze začátku mě snímek moc nebavil, ale postupně, jak se člověk pomalu ale jistě dostával do jeho světa, jsem byl čím dál víc pohlcen. DeLoreanem, King Kongem, Zemeckisovou kostkou, i mým nejoblíbenějším citátem ze Supermana, plakátem starosty Goldieho Wilsona, MechaGodzillou a tak. A to prosím osmdesátá léta nijak zvlášť nemusím! Co se týče obrázků, zažíval jsem po dlouhé době v kině opět tu fanouškovskou fascinaci filmem. Pokud si ale vybavím slova a situace, už to tak slavné není. Hrdina - outsider, hrdinka, která má co skrývat, génius, který je nespolečenský. Takovou tunu klišé by jiný film neunesl a v podstatě je s podivem, jak se to zde tvůrcům podařilo obstojně zvládnout. Pravda, osmdesátá léta byla hodně plytká, ale že se takto sofistikovaně bude obsah snímku odrážet v tom, o čem vypráví, se mi věřit nechce. A na mém hodnocení to musí být vidět. 90%. (05.04.2018)