Stroszek

Tři němečtí životní ztroskotanci se vydávají do USA, aby ztroskotali i tam... Podle mnohých jeden z nejlepších snímků Wernera Herzoga. A to hlavně díky neuvěřitelné míře autentičnosti - samozřejmě díky Brunovi S., který hraje sám sebe, což v tomto případě není v žádném případě metafora. Bruno S. hraje a vypráví pravdivé příběhy ze svého pohnutého života. (08.07.2005)

"... je tady hořící automobil. Dále nějaký muž na lanovce. Nejde to zastavit. Nemůžeme zastavit ani to tančící kuře. Pošlete nám elektrikáře." Bruno Stroszek je sympaťák. To, že je jeho představitel netalentovaný neherec a v podstatě 'hraje' sám sebe dodává filmu na autentičnosti. Jeho těžký životní osud se přímo promítá do každého záběru (Herzog později prohlásil, že natáčení s Brunem bylo velmi náročné - vůči cizím lidem byl podezřívavý a před kamerami nervózní, příprava na jednoho záběru trvala mnohdy několik hodin). Scénář 'spíchnutý' za 4 dny je syrový, oproštěný od patosu a nablýskanosti, stejně jako další dvě hlavní postavy (můj soused zabiják, který má asi sto let a bezpáteřní kurva Eva). Americký sen se hroutí s opakovanými příchody bankovního úředníka a Bruno Stroszek má další důvod k zavrhnutí okolí a zklamání, se kterým se potýká celý život. "Is this really me!" stojí na sedačce lanovky, na které si Bruno s mraženým krocanem v ruce razí svou cestu v závěru. Jak Herzog uvedl po jeho smrti "Bruno byl ze všech herců, s nimiž jsem kdy na svých filmech pracoval, ten nejlepší. Není nikdo, kdo by se k němu přiblížil. Mám na mysli jeho lidství a hloubku jeho výkonu, nikdo takový jako on není". I když se u tohohle filmu oběsil Ian Curtis, není to podle mě tak úplně depresivní nálož. (31.10.2013)

Osud Bruna a jeho srdečného přítele, pana Scheitze s jejich nezaměnitelnou otevřeností, naivitou a bezelstnou touhou po řádné akceptaci ve společnosti se vryje divákům na dlouho do paměti. Film je podivuhodný svou skličující upřímností a autenticitou. Není divu, že může popostrčit labilní povahy, aby si omotaly šňůru kolem krku. (28.10.2011)

Bruno Stroszek je poněkud jednodušší člověk, rád se napije piva (tato záliba ho často přivádí do vězení), rád si zazpívá a zahraje. Když je ve vězení o věci se mu stará kamarád, další trochu prostinký obdivovatel hudby. Poklidný, jednoduchý život s hraním, pitím a občasným přespáním v polepšovně nebo v base se změní v okamžiku, kdy se v hospodě zastane prostitutky Evy a vezme jí k sobě na byt, což se nelíbí jejím pasákům. Takže Bruno opouští všechno co má rád, vše v co věří, vše co mu přináší radost a vyráží se svými kamarády do USA.. za americkým snem. P.S. Ian Curtis se prý po zhlédnutí tohoto filmu oběsil. (15.11.2005)

Tohodle Herzoga jsem dlouho odkládal, protože je oblepen spoustou depkoidních a chmurných komentářů- říkal jsem si, jestli na to mám vlastně náladu(?)... Ale ono je to všechno trochu jinak.. Jasně, úplně oslava chuti do života to není, ale zároveň to není ani žádná vykonstruovaná nátlakovka patheticky ždímající z diváka nějákou tu těžkou a závažnou emoci. Klasický Herzog styl =Syrové, pravdivé, lehce cynické, slídivé, přemýšlivé, atmosférické a v neposlední řadě vtipné. V rámci Herzoga-spíše takový nadprůměr(4), v rámci filmů obecně-špička(5). (24.12.2013)