Ploty

„Blue je tam, kam chodia dobré psy.“ Toto by som rád videl aj ako divadelnú hru, podľa ktorej to vzniklo. Denzel Washington hrá strašne nejednoznačnú a komplexne napísanú postavu otca a manžela, ktorý má obrovský dar reči. Ústa akoby sa mu nezavreli ako je deň dlhý, na všetko má odpoveď a v správny čas vie odľahčiť situáciu, keď naberie príliš dramatický spád. V skutočnosti sa mi na ňom od začiatku niečo nepozdávalo. Ako keby pod úsmevom a nezáväznými rečami driemalo niečo zlé a temné, čo ak raz naplno prepukne, bude to pre okolie veľmi škaredé a nepríjemné. Ku koncu sa z toho síce žiadny krvavý psychotriler nestane, ale aj tak to prestane byť sranda a na povrch vypláva viacero ťaživých, drsných tajomstiev a zvratov. Ploty sú výborne zrežírované, ale najviac im z vcelku pochopiteľných dôvodov dali herci. V čele s Washingtonom, ktorý nielenže mal odvahu zahrať si temnú postavu s temným koncom, ale dokonca to zvládol na jednotku s hviezdičkou a podarilo sa mu tak vytvoriť jednu z najlepších postáv v jeho filmografii. Osobne som pár takých ľudí, ako on, poznal. Rozprávajú a rozprávajú, na každý problém majú 100 rád, 200 zážitkov, 300 spomienok a 50 argumentov, ale v skutočnosti sú plný chýb, v mnohých prípadoch majú veľmi zvláštne vnímanie sveta a disponujú kontroverznými názormi, s ktorými sa dá len veľmi ťažko stotožniť. Denzelovi sa komplikovanosť povahy podarilo perfektne vystihnúť. Spočiatku ho milujete a smejete sa jeho neskutočným hlodom, ale potom si zrazu uvedomíte, že si prajete, aby bol už kurva ticho, lebo vám z toho praskne hlava. Vynikajúci sú však všetci, či už jeho kolega, synovia, brata (spomínane si na Baby-O z Con Airu?) a, tá hlavne, majestátne presvedčivá Viola Davis. (25.05.2017)

Tohle je Denzelův film v mnoha ohledech, jak jsem to tak viděla nahoře vypsané a také si tam asi tím pádem zabral nejvíc prostoru. Ze začátku mlel tak rychle, že jsem pomalu nestíhala číst titulky. Ale ono šlo v podstatě o celek, o jednu rodinu s jejich radostmi, ale spíš strastmi. Možná jsem se do toho nedokázala tak vcítit jako v jiných Denzelových filmech a to je škoda. Chtěla bych například ještě víc poznat Violu, která mu hrála manželku, to byla nádhera, její evidentně herecký talent se mně zdál málo využitý. (18.01.2017)

Strašne urozprávaný film, v ktorom sa skrýva príbeh jednej rodiny. Muž-manžel-otec, ktorý nehľadí napravo, ani naľavo, nepočúva a stále si rozpráva len to svoje. A vedľa neho žena-manželka-matka, ktorá sa tak veľmi snaží, aby začal počúvať. A tú ženu zahrala Viola na stodvadsať percent. Dokonalý výkon. (18.01.2017)

Kdyby nebyla mizanscéna plná černochů, nikdo po tom filmu ani neštěkne. Samozřejmě naprosto rozumím panu Washingtonovi, který po rasistickém extempore na loňských Oskarech vycítil příležitost na zisk zlatého plešouna a snaživě ukuchtil dobový příběh, kde se za 135 minut mihne jediný běloch a řeší se sociální újmy na černošském obyvatelstvu a jejich střet s tradičními rodinnými hodnotami. Tahle komorní černá prácička má však tu nevýhodu, že je stále přespříliš divadelní a přespříliš sentimentálně strojená, aby prorazila u neutrálního diváctva, a hlavně je šíleně dlouhá a monotónní, vyrušující od neustálé potřeby spánku pouze okázalými hereckými výkony Denzela a Dvisové a několika vypjatými scénami ohledně střetu zásadového otce s idealistickým synem, které jako jediné zvládnou neutrálního diváka silně oslovit. Co naplat, že je to tak pěkně a realisticky natočeno, když samotný námět se utápí v průměrnosti daleko více než letošní oskarový ceremoniál v podlézavosti a trapnosti. Po bezprostřední zkušenosti s Fences a Moonlight mi nezbývá než ještě více cinefilně milovat Samuela "Motherfucking" Jacksona, tomu jsou Oskary viditelně u zadku. (27.02.2017)

Nikdy mě nenapadlo, že budu kvůli Oscarům sledovat dvě a půl hodiny onanovat šedesátiletýho černocha, ale tak hej... všechno je jednou poprvé. Každopádně nemám nic proti exhibicím, když mi přijdou dostatečně motivované, a tohle má prostě dobrý, nebo spíš chytrý scénář. Sice se na to nedá koukat, jak je to dlouhé a úmorné, ale oproti vybělenému Hidden Figures je obzvlášť patrné, že na filmu pracovali černoši, kteří rozumí černým problémům, chápou se jako plnohodnotné bytosti a i kdyby tvůrci po cenách pokukovali, rozhodli se pro to odvést poctivou práci. Takže je to prostě dobré, když ne jako zábavný, tak jako chytrý a důležitý film. Navíc mám slabost pro divadelní monology a nevadí mi, když se za ně film nestydí. A to ze mě nemluví nějaký aktivizmus, ale prostě když mám koukat na film, kterej se věnuje problémům rasizmu, tak ho chci pořádně promakanej, a ne jako pokryteckou vějičku na ceny. 3 a 1/2 (27.02.2017)