Psycho

Jedno z vrcholných děl hororu. Skvělý námět i scénář se pod režijním vedením mistra hrůzy Hitchcocka změnil ve skutečnou filmovou lahůdku s absolutně nezapomenutelnou sprchovou scénou. Nebožtík Anthony Perkins se touhle rolí navždy stylizoval do postavy Normana Batese, nikdo si ho snad ani jinak nepamatuje. (09.06.2003)

// Distribútor: Universal // Ak mám byť s cela úprimný, som celkom sklamaný. Na takto vysoko hodnotený film, som čakal niečo viac, ako len obyčajný krimi žáner. Horor ? vôbec nie, k tomu mysteriózny ? už vonkoncom. Nevravím, že som sa nudil, ale moje očakávanie boli zrejme až privysoké. (29.04.2012)

Mohl bych uvést mnoho důvodu, ale nechce se mi, zvlášť, když to tady tak pěkně napsali ostatní (POMO). Zkrátka a dobře, Psycho je film, který je hoden kultovního statusu. Mrazivá atmosféra, skvělá hudba a Anthony Perkins. A navíc mi zážitek nezkazil ani dabing. Věřím, že z mé strany u jedné projekce nezůstane, ovšem příště si to pustím v originále. A až teď jsem si uvědomil, jak spoileroidní jsou hlášky z Červeného trpaslíka, konkrétně "Vypadá jako máma Normana Batese." a "Naše první setkání s inteligentním životem za tři miliony let a jde o androidovou verzi Normana Batese." :-) (17.11.2009)

Jak z nijak zvlášť výjimečné knihy stvořit film, jenž se stane ikonou nejen svého žánru? Stačí drobná maličkost - být génius jakým byl Alfred Hitchcock - být tentýž perfekcionistický poděs s obrazovou imaginací rovnou té Mozartově hudební. Čert vem scénu ve sprše, to byl šokující trhák ve své době, dnes dobrý jen k tomu, abychom se mohli kořit odvaze velkého pana A - mě nejvíc dostalo bezzvučné otevření dveří předtím...a potom záběr v ložnici se zrcadlem...to je skutečně (skutečné) Psycho, to čarování s atmosférou a diváka vtahujícími záběry, to je ta pravá nadčasová hodnota tohoto dítěte roku 1960. Hlavní neměnnou devizou filmu je dokonale precizní Anthony Perkins, ten tichý Batesův chlapec, který svým výrazem dokázal přesně vyjádřit svou postavu a oklamat každého, kdo neznal příběh toho zastrčeného motelu a jeho majitelů. On a jenom on coby nástroj v rukách Režiséra sehrává jeden z nejpůsobivějších koncertů v dějinách filmu. Psycho je zcela po zásluze klasikou, ale jeho kvality jsou dnes někde jinde, než tomu bylo tehdy. Je otázka, jak to vlastně ve skutečnosti je...zda bychom to vnímali jinak, kdybychom mohli vidět to premiérové Hitchcockovo Psycho - to, jehož konec není jedním z nejveřejnějších tajemství, ale nevídaným šokem. To, jehož hudební úvod nám brnká na nervy, ale my ještě nevíme, kde číhá to hlasitě vyřvávané nebezpečí. Myslím, že takovému Psychu bych dal plné hodnocení...takhle ale nemůžu jinak než hodnotit jako zlatou klasiku, která má svou duši, ale která tu moji tak trochu míjí. 80% (17.08.2010)

Jen těžko lze přidat k soudům, obsaženým v předchozích komentářích, něco inovativně nápaditého neřkuli objevného. Spokojím se několika vlastními osobními glosami. PSYCHO je opět filmem-průsečíkem. Děsivost a děsovost, s jakou podává obraz psychicky narušeného jedince-deprivanta, trpícího jednou z četných poruch osobnosti, jež byly svým uchopením pro poznávací úroveň tehdejší psychiatrie nedosažitelné, je srovnatelná svou poetikou s klasickými horory první poloviny minulého století. Výrazně je však převyšuje řemeslnou úrovní scénáře i režie a nepochybně i hereckými výkony. Nereálnost reálného tématu, fiktivní uchopení věcně doložitelné skutečnosti, to je jistá schizofrenie obsahu a formy, jež charakterizuje osobitost a původnost Hitchcockova přístupu. A je to zdroj nepochybného úspěchu diváckého i znaleckého, jehož se film právě takto poprávu dopracoval. Z mnoha mrazivých scén tou nejhroznější je pro mne jedna z těch závěrečných: pohled na matčinu mumii ve sklepních prostorách vražedného motelu. Tak jako se tělo neskládá jen z mozku a srdce, ale i střev a konečníku, tak i lidský život nejsou jenom nyvé vzdechy pod hvězdnatou katedrálou nebes, ale i okamžiky existenciální úzkosti a prostě pudového strachu o život. PSYCHO i po takřka půstoletí totu skutečnost připomíná s nepřehlédnutelným důrazem. Důrazem ražby i kvality nadčasové klasiky. (07.04.2008)