Tři billboardy kousek za Ebbingem

„Tvoja posledná spomienka na mňa bude, ako sme spolu porazili temnotu.“ Zvláštny film. Žánrovo strašne roztatárený. Ale drží pokope. Režisér sa pritom pohybuje po tenkom ľade – odľahčovať príbeh o žene, ktorej znásilnili a brutálne zavraždili dospievajúcu dcéru, by ako komédiu asi nechcel vidieť nikto normálny, nech by bola akákoľvek dobrá (scény so zubárom a kňazom). On sa však vynašiel a nezosmiešňuje úvodnú tragédiu, ale až jej následky – t.j. boj matky s veternými mlynmi (resp. s miestnou políciou a krátkozrakosťou niektorých zakomplexovaných obyvateľov). Tá je od prvých sekúnd zobrazená ako banda hajzlov, ktorí by nemali robiť v polícii, ale niekde v lese a tam by ich mal zavaliť strom. No scenár je strašne osviežujúci a len čo tým zmrdom začnete priať niečo veeeľmi škaredé, všetko sa nečakane prudko otočí. S postavami je to komplikované, pretože skoro každá (až na maniaka Sama Rockwella, z ktorého sa nakoniec vykľuje najnepravdepodobnejšie spojenectvo na svete, ale osobne si myslím, že jeden list na takú radikálnu zmenu povahy bohužiaľ nestačí) má svojím spôsobom pravdu (polícia vraha nenašla, ale snažila sa, avšak pátranie uviazlo na plytčine, čo je pomerne bežná policajná prax). Nedá sa to ľahko komentovať bez spoilerov, ale skrátka je tam veľa zvratov, ktoré nie sú šokujúce v zmysle Šiesteho zmyslu, ale pôsobivé v zmysle, že otáčajú žáner celého filmu, alebo sa hrajú s dôležitosťou postáv (scénu v stajni som fakt nečakal a slušne mi odpálila dekel). Nemám v láske Frances McDormand a nemusím coenovský štýl (je to výrazne coenovské napriek tomu, že s tým bratia nemali nič spoločné – ak teda nerátame to, že McDormand je vydatá za Joela Coena, ehm). Ale toto ma proste bavilo. A ani mi príliš nevadili dve brutálne náhody (nočné počúvanie hudby na policajnej stanici, priznanie v bare), zbytočnosť niektorých postáv (Peter Dinklage) a nedokončenosť niektorých vedľajších línií (Rockwellova matka, synovo potenciálne šikanovanie v škole). Veľmi rád by som videl dvojku. Čím viac tento film vidím, tým vehementnejšie vo mne evokuje podobné povznášajúce pocity, ako Vykúpenie z väznice Shawshank. (17.01.2018)

Velká antická tragédie přenesená do kulis amerického maloměsta v Missouri. Téma žalu a jeho vstřebání a vyrovnání se s ním nebylo snad v americkém filmu zpracováno lépe (hodně blízko byl ještě Wind River), tady se ovšem jeho absorbováním mění v čirý hněv, pokus o odplatu (lhostejnému) světu. Je opravdu zajímavé, jak často je tenhle motiv, motiv vzít spravedlnost do svých rukou, přítomný v americké kinematografii a asi dost vypovídá o národním (minimálně jižanském či středo-západním) charakteru - je v tom něco z nedůvěřivosti k systému i ozvěna vypjatého západního individualismu. Násilí plodí (často) zase jen násilí a pokus zjednat (si) spravedlnost může obsahovat víc než jen stopové množství nespravedlnosti. Pomsta může být horší než původní zločin. Martina McDonagha jsem po jeho předešlém filmu odepsal, o to více mne jeho Tři billboardy překvapily...i přes často používanou nadsázku neuvěřitelně komplexní a pravdivý film! Zvláště cenné je právě vyvažování bolesti humorným, téměř každá scéna primárně koncipovaná jako tragická je vyvážena humorem obvykle maximálně podvratným a nekorektním. Samozřejmostí je skvělý casting a vynikající herecké výkony, stejně jako režisérská jistota spojená v tomto případě vkladem autorského filmu i originální scenáristickou linkou s velkými a častými zlomy, poplatnými žánrovému ukotvení. (17.02.2018)

| Rozpočet: 12 miliónov $ | Tržby: 159,2 miliónov $ | Film, o ktorom sa ťažko píše, musí sa vidieť. Kto pozná McDonaghové filmy, vie, že je potrebný špecifický nadhľad, aby si mohol film naplno užiť. To, či príbeh a spracovanie sa niekomu páči a niekomu nie, je vec subjektívna. Ale jedno sa musí uznať: Tí herci na place to dávajú kruto dobre, a už len preto sa 3 billboardy oplatí vidieť. (17.01.2018)

Tri billboardy kúsok za Ebbingom rozprávajú príbeh ženy, v ktorej sa po určitých udalostiach vytvorila sila nútiaca ju bojovať za akúkoľvek cenu. Ak už však bojujete pridlho a nič sa nemení, niekedy je lepšie vzdať sa a nechať to tak. Aj keby to mala byť tá najťažšia vec, akú v živote musíte spraviť. Pretože to je jediné riešenie, ktoré vám umožní žiť ďalej. Nie len prežívať, žiť. Podrobnejšie tu. (22.01.2018)

Martin McDonagh by měl točit mnohem víc a doufám, že i bude po tomto úspěchu. Když jsem si totiž říkal, že bych rád nakoukal i jeho další filmy, s hrůzou jsem zjistil, že jsem viděl tři ze čtyř jeho filmů (a ten jeden je pouze krátkometrážní) a po tomhle skvostu bych si rád dal další dávku. Tři billboardy totiž jsou (a skoro až kultovní kousek V Bruggách odpustí) vynikající černou komedií s neskutečně funkční emocionální linkou a McDonaghovo zatím nejlepší štací (a vřele doporučuji i 7 psychopatů). Ačkoliv mi film pocitově přišel tak o patnáct minut delší, než jsem si předem přečetl, že je, tak jsem se nenudil ani minutu, občas jsem se nahlas smál a místy to u mě probudilo málokdy vídané emoce a na konci silný motiv k přemýšlení. Půl práce ale samozřejmě odvádějí perfektně zvolení herci, v čele neskutečným Woody Harrelsonem, kterého jsem už viděl v mnoha skvělých rolích, ale tady mě absolutně dostal a mám chuť dohánět resty alespoň u něj. A nemůžu nezmínit ještě minimálně neméně skvělou Frances McDormand, kterou jsem si po shlédnutí traileru a menším pozapomnění spletl nevím proč s Jennifer Jason Leigh (kterou nemám moc rád) a předem jsem jí viděl jako velkou slabinu filmu, ale opak se stal pravdou. Je opravdu veliká škoda, že jeden z nejlepších filmů loňského roku nebude pro běžné diváctvo papírově tolik zajímavé a moc lidí Tři billboardy kousek za Ebbingem v kině pravděpodobně neuvidí, pokud ovšem alespoň jednoho jedince přiměji k návštěvě kina, svou práci jsem odvedl. A já si na to ještě zajdu jednou za prachy (EDIT, nezašel jsem, ale i doma to byl neodolatelný zážitek)...10/10 (19.01.2018)