Wakefield

Výtečný Brian Cranston v komorním dramatu, které nám za doprovodu myšlenek, pohnutek a osobitého humoru hlavního hrdiny poodhaluje filosofickou roušku jeho doposud prožitého života. Snímek Wakefield Vás zaujme již na samotném začátku, kdy skrze pomalejší tempo a hypnotický soundtrack začne prostupovat solidně načrtaná atmosféra. Bohužel, toto všechno poměrně dosti sráží občasná hluchá místa a finále, které je jedno velké zklamání. Nejsem asi jediný, kdo čekal zkrátka "něco víc". Avšak i navzdory tomuto všemu jsem se snímkem Wakefield v rámci možností spokojen a doufám, že Brian Cranston si i nadále bude vybírat podobné zajímavé projekty. (11.08.2017)

Mně se to líbilo moc. Zrealizovaná představa, která nás čas od času napadá všechny. Jak se v jednu vteřinu rozhodnout, a když je toho života na člověka už moc, prostě ho na chvíli přestat žít a postavit se bokem. Samozřejmě, že konec přináší zklamání. Ale je vůbec jiný závěr možný? Kromě blázince a sebevraždy? (05.08.2018)

Pri tomto filme som si tak perfektne pospal, že ho určite odporúčam. Nie žeby to bolo nudné, len je to proste desná pičovina, ktorá si nezaslúži plnú pozornosť. One man show, so všetkými jeho vnútornými monológmi, prerodmi, myšlienkami, keksami a chujovinami len preto, aby zistil, že je úplny čurák a v závere sa vrátil vo veľkom štýle. Niekto tam potreboval ešte minútu navyše na vysvetlenie, ja nie, vsjo jasno. Nešlo o to, ako by ho prijali, ale o to, že to v sebe našiel, prekonal sa a odhodlal sa vstúpiť do tých dverí. No ale aby sme agóniu viac nepreťahovali, Garnerka mala asi najmenej textu v živote, Cranstona som mohol jebať a celé je to tak natočené, že kľudne môžte vidieť začiatok a koniec, stred prespať a o nič neprídete. 1 z 5 (25.04.2020)

Já vlastně vůbec netuším, jestli se mi to líbilo. Na jednu stranu film s uhrančivou atmosférou, kterou tvoří melancholické vnitřní monology ve spojení s klavírní hudbou a výborný Bryan Cranston opět v roli tak trochu divně zlého chlapa, který však tentokrát neřeší krizi středního věku vařením perníku, nýbrž squatováním v zahradním domku, vybíráním popelnice a stalkováním své vlastní rodiny, která si zjevně umí poradit i bez něj. A yeah, šustí to papírem přesně tak, jak to z popisu zápletky zní. Jako umělecká psychologická alegorie vyjadřující tajné myšlenky a představy nešťastného muže, který se v každodenním rodinném stereotypu cítí být v pasti asi jakože jo, ale pokud bych měl film brát doslovně, nelze se zbavit otázky: proč? Resp.: proč takto? (27.11.2023)

Koho to alespoň jednou nepadalo, vypadnout z toho životního kolotoče, který se řítí takovou rychlostí, že rozmazanou šmouhu začíná připomínat nejen to nedůležité na obzoru, ale vlastně celý život. Prostě se sebrat, vystoupit a stoupnout si stranou a dívat. Jak jsem žil a jak by šel život dál, beze mně. Originální námět, pozvolna plynoucí příběh se zvláštní, velmi podmanivou atmosférou a k tomu herecký koncert Bryna Cranstona, díky němuž jsem do poslední minuty napjatě čekal, jak to vlastně dopadne. No, svým způsobem jsem se vlastně nedočkal, ale aspoň si mohu dosadit vlastní konec. A třeba pokaždé jiný. (05.03.2019)