Tajuplný vlak

Povídkový triptych Jima Jarmusche s japonským párem, Italkou a Angličanem ve městě krále rock'n'rollu. Pomalé, pečlivě nasnímané, báječně obsazené (Jarmusch měl zřejmě vždycky slabost pro hudebníky) a scenáristicky propletené s dobře vypointovanými scénami i dialogy. Plus trocha toho Elvise jako bonus. (11.04.2017)

Příběh s minimálním dějem, odehrávající se převážně v jednom hotelu a na několika ulicích Memphisu. Tři různé příběhy se prolínají v jednom místě. První příběh perfektní, šílené postavičky a charaktery. Příběh druhý trošku slabší, příběh třetí je trošku natáhnutý, ale znovu nadpůměr + Buscemi hrající skvěle. Taktéž dvojice japonců hraje na výbornou, ale nejlepší z celého filmu je recepční a jeho poskok, super dvojka, super zahrané. Celkově jsem se dobře bavil, jednu hvězdu dolů za to, že film místy ztrácel tempo, naštěstí nikdy nadlouho. (21.01.2009)

Abych mohl dát tomuto filmu pět hvězd, musel by mi Jarmusch vysvětlit, proč ho tak blbě nazval (od boku navrhuji možná laciné, ale jistě příhodnější Blue moon) a hlavně, proč ho po finální scéně (v pokoji 22) nastavil (a oslabil) tou zbytečnou epilogovou sekvencí. (Už v první povídce jsem měl na dvou místech pocit, že právě teď by mohla krásně skončit – nakonec jsem byl ale rád, že proběhla v celé své kráse; snad jsem sentimentální, ale její vrchol vidím ve větě „obejmi mě“ – zvrat vystupňované osamocenosti). Ke kompozici lze říci, že od první ke třetí povídce se stupňují některé motivy: Blíž k Americe, dál od Elvise. Dál od Elvise, blíž k Elvisovi. Nejprve Asiaté, potom Evropanka, nakonec samotní Amíci včetně domestikovaného Angličana. Nejprve Elvisovi adoranti (kteří si toho Elvise v jeho městě vlastně moc neužijí), pak žena, jíž je celý Elvis ukradenej (nicméně se jí osobně zjeví) a nakonec chlápek, který ho nesnáší (ale všichni ho podle něj nazývají). Nejprve japonský páreček téměř bez kontaktu s místními, pak Italka neustále s místními konfrontovaná, nakonec Angličan, který už mezi místní patří. Snob (3 hv.) má možná pravdu, že třetí povídka se předchozím dvěma nemůže rovnat: všechno je v ní přes její efektní humornost tak prachsprostě "ze života", přitom tak chtěně a strojeně - už od chvíle, kdy si chlastající anglánský dělník, kterému zrovna celej svět ublížil, začne v baru hrát s bouchačkou. Musím nicméně připomenout, že všechny tři povídky tvoří provázaný celek. A právě poslední povídka, která celek synchronizuje, se na rozdíl od předešlých týká výlučně domácích, Memphisanů (přestože ani zde ústřední postava nepochází z Ameriky). Je tedy v pořádku, že je zcela jiná. Mystery Train jako celek je film Američana o Američanech v konfrontaci s cizinci konfrontovanými s Amerikou. Když se nad tím zamyslím, musím obrátit svou původní výtku: nehledat "lepší název", nýbrž podřídit dílo jeho názvu: Mystery train je tedy vlak jedoucí do Ameriky (do které se vlakem dojet nedá). Blíží se k ní a zároveň se od ní vzdaluje. (Že je vlak jedoucím místem, v němž se na své cestě náhodně střetávají a vedle sebe bytují lidé vzájmeně cizích osudů, nemusím zdůrazňovat.) (23.04.2015)

První povídka celkem nudná(i když si myslím, že chápu tu autorovu perspektivu), druhá lepší díky sympatický Nicolettě Braschi a třetí povídka je nejlepší, leč se ke konci už hodně táhne. Párkrát sem se upřímně zasmál díky Screamin' Jay Hawkinsovi a tradičně skvělýmu Buscemimu. Tihle dva to vytáhli na 4*, sice slabší, ale přece. (17.02.2018)

Nebýt té třetí povídky, příjemné atmosféry (zejména záběry před setměním) a několika úsměvných scén, chtěl jsem tu tento film pořádně zdrbat. Čím víc se film ale blížil ke konci, tím míň jsem se nudil. Přesto si myslím, že je dost nadhodnocen jen kvůli jménu "Jim Jarmusch". Na druhou stranu musím dát (slabé) čtyři hvězdičky, protože se třemi bych se cítil provinile. Něco se mi na filmu líbilo... zřejmě ta lehce bizarní atmosféra města. (12.01.2008)