Sidney Hall

Film má tři dějové roviny, které jsem ze začátku nevěděl, zda na sebe nějak opravdu navazují, nebo jde jen o hru s fantazií. Výsledná skutečnost a dílky, které po celou dobu chyběly a díky nimž byl děj poněkud tajemný, se naplno projevily až v samotném závěru a o to emotivnější dohru celý snímek měl. Tato myšlenkami protkaná romantika se špetkou tragédie, melancholie, deluzí a opravdu miniaturního nihilismu, se mě osobně dokázala dotknout a zanechala ve mně hořkosladké pocity. (19.12.2023)

Přesně, jak tu uvedl uživatel Enšpígl. Film roste a padá na Sidneym. Největší deviza filmu pramenící z tajuplného samotářství Sidneyeho v přítomnosti, je utopeno v paralelním vyprávění jeho minulosti, které rozebírá to, proč se ze Sidneyeho stal samotář. Po shlédnutí jsem byl ale poměrně na rozpacích. Nevím, jestli jsem v těch myšlenkách, co film nabízel, dokázal najít něco, co by mě víc vtáhlo do děje. (10.01.2019)

Ten film se snaží sedět zároveň na židli "mnohovrstevnatý mindfuck s komplikovanou strukturou vyprávění jako Fontána" a na židli "sociální sonda do traumat lidí na předměstí". A já myslím, že mu to škodí. Začátek je super, to vás táhne ta narativní divočina - ale v půlce filmu už nejenže víte, co se stalo, ale bohužel i co se bude dít dál, a jen koukáte, až hrdinové dokončí oblouky, které si už ale sami dovedete domyslet. Po téhle první půlce by měla asi naskočit ta sociální sonda do traumat, ale ta na mě působila dost ploše, studeně. Postavy mají problémy, ale neprocítíme je, vidíme je jen z dálky. Místo toho, abyste si řekli "omg, on zažil XY, to je hrozný, ta scéna mě úplně rozebrala", si řeknete "jo, on zažil XY a proto odjel tam, čímž se propojí tahle linka s touhle, dobrý". A tím, že Sidneyho pořád někdo chválí za to, že je jeho psaní "upřímné a syrové a opravdové", je jen zřetelnější, že Christensenův náhled do závažných traumat není. On má tu lidskou bolest jako motivace pro posunování postav v příběhu, ne jako něco, co upřímně a do hloubky zkoumá. A to je pro mě škoda. Chtěl bych tomu moc dát 4* - obecně mě tahle témata a styly vyprávění baví - ale tady to prostě nějak není. (19.08.2018)

Úplně přesně nevím, čím to může být, ale pro Logana Lermana mám slabost. Buď má štěstí jako málokdo v Hollywoodu nebo si opravdu pečlivě vybírá, v čem bude hrát. Nejspíš to bude kombinace obojího plus jistá dávka hereckého talentu, jelikož snímky, ve kterých se objeví, mě skoro vždycky upoutají. Role bolestně se hledajícího mladíka Sidneyho Halla mu sedla jako ušitá. Společně s Elle Fanning si tenhle film ukradli sami pro sebe, což mi ani trochu nevadilo. Výhrady bych měla snad jen k místy až moc překotnému střídání časových rovin, občas jsem fakt netušila, která bije. Nicméně možná i díky tomu jsem pořádně prozřela až téměř na konci celého příběhu a za to jsem tvůrcům neskonale vděčná. (80%) (18.08.2021)

Nejupřimnější, nejopodstatněnější, nejlepší hledání sebe sama za extrémně dlouhou dobu. Barvivo v podobě lehce melodramatického/romantického nádechu tomu strašně svědčí. Mnohem více než drogy a alkohol, které obvykle na toulkách po poznání nepoznaného tvůrci používají v podobně tématicky zařaditelných filmech. Výtečná práce scénáristy a střihače při smíchání několika časových rovin a přeskakování ve vypravování příběhu. Totální bomba, na kterou člověk musí mít náladu a vzít to za správný konec, ale když se podaří, trefa do černého. (18.03.2018)