Columbus

Vizuálna štylistika nepochybne zaujímavá. Kogonada si potrpí na zaujímavé kompozície, veľa je tu tých symetrických centrovaných (niekoľko môžete vidieť aj na čsfd v galérií filmu) ale ďalej napríklad aj množstvo „rámov v ráme“ (používanie zrkadiel, dverí). Všetko to zatiaľ spomenuté je úchvatné ale príbehovo je to len indie... meh, priemer. Oceňujem síce, že moderná architektúra nehrá čisto len rolu motívu v zmysle „je to to o čom sa rozprávajú postavy a čo ich určitým spôsobom pojí“ a zužitkuje sa aj v inej rovine napríklad je zásadným prvkom pri Cassandrinom odhalení jej mamy (dokáže „špehovať“ cez budovu lebo je celá presklená – moderný štýl). To je vec, ktorá sa ale dá ľahko prehliadnuť a aj keď ju neprehliadnete, zas toľko veľa vám to k filmovému zážitku nedá. Postavy sú okej, ale uveriteľný vzťah je budovaný len tak-tak, nemá až tak pevné základy a mal som zmiešané pocity, či sa to s každým ďalším dialógom skôr len nezosype, než spevní ale nakoniec to Kogonada nejak udržal pohromade až dokonca. Povedzme, že v tejto príbehovo-vzťahovej rovine splnil minimálne požiadavky, bohužiaľ už veľmi nešiel nad ne. Fajn ale zabudnuteľné. 65 - 70% (16.12.2019)

Už dle Kogonadovi stránky/blogu je jasné, že filmovému řemeslu rozumí naprosto s přehledem. Columbus sice na první pohled může vyhlížet jako těžce artová indie hipsterská hříčka, ale když se na to člověk podívá opravdu důkladně, je jasný že je to spíš skvělá ukázka režisérského umění, což je vzhledem k tomu, že se jedná o prvotinu velmi slušný úspěch. Každý záběr je do detailu vyladěný, ať už se jedná o kulisy, herce nebo úhel kamery a je to celé skvělá ukázka modernismu jako uměleckého směru v kinematografii. Je z toho cítit láska Kogonady jak k filmu tak i k architektuře, která je velkou součástí celého děje snímku. John Cho a Haley Lu Richardson mají každý svůj problém, on přijel do Columbusu kvůli svému otci, který leží v nemocnici a ona je zde připoutaná kvůli své matce, kterou nechce opustit. I přes svůj věkový rozdíl si najdou společné téma, skrz které se dokážou sblížit. Haley Lu Richardson je tady naprosto skvělá a jsem rád, že se po ne moc výrazné roli v The Split a The Edge of Seventeen propracoval k tak skvělé roli, John Cho jí v roli naslouchače skvěle sekunduje. Columbus pomalu skrze chytré dialogy řeší několik otázek lidského života a celý se nese ve zvláštním tónu a musím uznat, že už nějakou dobu jsem neviděl film, který by se po pár dnech takhle usadil v mysli. Kogonada umí vyvolat zvláštní filmové kouzlo a opravdu se těším s čím dalším přijde. Jedno z velmi příjemných překvapení tohoto roku. Btw. velmi povedený soundtrack. 86% (13.12.2017)

Viem si úplne predstaviť, ako sa pri tomto niektorí netrpezlivo pozerali na hodiny, mrvili sa, obzerali sa. Pretože veď sa tu, sakra nič nedeje a je to hrozná "indie" nuda. Columbus je svojský. Buď ho budete za to pomalé plynutie neznášať, nebude vás baviť dôraz na architektúru, vzťah dvoch úplne odlišných ľudí vám bude ukradnutý. Možno ho ani nedopozeráte. Alebo naopak; zamilujete sa do každého jedného záberu a stavby a budete čakať na každý ďalší dialóg medzi atypickým párom. Kogonada nehrá na príbeh, na napätie a ani na moment prekvapenia. Toto je čistá láska ku kamere, slovu a pocitom samotným. A samozrejme - k architektúre. Asi nemusím vysvetľovať, ako to bolo so mnou... (21.02.2018)

Tento pán vie ako natočiť vizuálne pútavý film. Obrazy, ktoré sa jednotlivo prelínajú sú priam dychberúce. Na prvý pohľad často nesúvisiace, no spolu vytvárajúce úchvatný celok. Vyzerá to tak, že Columbus je vskutku očarujúce, modernistické a architektonicky rôznorodé mesto. No a samotný príbeh je tak obyčajne neobyčajný, že to len samotný život dokáže napísať. (26.10.2018)

Film a architektura – model bez Tatiho. Vidět takto úsporně budovaný a přitom plně přesvědčivý vztah mezi dvěma podobně komplikovanými postavami je malý zázrak. Kogonada citlivě a pozvolna poodhaluje jejich touhy, radosti a trápení, nechává je promlouvat nejen skrze dialogy, ale i přes gesta a nespočet stylistických prostředků – minimalistické pohyby kamery, umístění v záběru, svícení, přehlcenost nebo naopak vyprázdněnost zvukové stopy, úspornou montáž a samozřejmě i přítomnost majestátních staveb, které vynalézavě zachycuje širokoúhlá kamera. Od Francouzské nové vlny snad žádný kritik / teoretik nevládl “filmovým perem” takhle zdatně. Pro mě jeden z nejlepších filmů KVIFF 2017. (16.07.2017)