Obchod na korze

Pokud je tento snímek, společně s Markétou Lazarovou, považován za úplnou špičku československé kinematografie, pak jednoznačně zvedám ruku pro Obchod na korze. Mrazivý, tragikomický snímek odehrávající se během druhé světové války, v době, kdy sílila nacistická agrese, natočený podle skutečného příběhu. Jozef Kroner a Ida Kamińská, kteří zde předvádí naprosto dokonalé herecké výkony (neuvěřitelná přesvědčivost a naléhavost), mi pod taktovkou Elmara Klose a Jána Kadára a za doprovodu hudby Zdeňka Lišky - připravili dvě dobře (i když trošku těžce) strávené hodiny u skutečně mistrovského filmu, který si svá ocenění určitě zaslouží. (19.04.2012)

[7/10] (Barrandov) (Čb. /// Scénář: Ladislav Grosman, Ján Kadár, Elmar Klos /// Oscar: Československo (nejlepší zahraniční film) /// Nominace na Oscara: Ida Kamińská (herečka) /// MFF v Cannes: Jozef Króner, Ida Kamińská (Zvláštní cena za herecký výkon)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (06.12.2008)

60. léta československého filmu a tabuizovaná témata. Skvělá studie charakteru ovlivněná okolnostmi a patřičně zahraná Kronerem, solidně zvládnutá atmosféra, která postupně nabaluje tíhu tragických rozměrů a vkusně dávkovaný humor, jenž se záhy mění v nefalšovanou hrůzu. Možná je to vysokým oceněním, možná je to na československý film trošku delší stopáží, ale na konkurenty v podobě Vyššího principu nebo Spalovače mrtvol se tento, byť velmi důležitý a psychologicky zajímavý film, nemá. [Přesná stopáž: 120 min] (26.06.2011)

Malý člověk sám sobě menším, nejlépe za slunného dne, v sobotu, kdy náměstí obsypané trhovci radostně ševelí. Protože lepší se zdá obelhat rozum, hltaje až ke dnu lahve; kdy lepší je hrát si, že jsem hluchý. Šlapat po ostatních a šlapat po sobě. V hovnech z vlastního strachu, sebelítosti a chamtivé zloby se brodit a žrát to a rypákem v tom slastně rýt a plakat pro neštěstí své i celého vesmíru, která mi leží na ramenou, mně, chudákovi dobou vláčeném. A lhát si, že mi to chutná a užívat si tu texturu a strukturu a vůni; a kopat a nenávidět sebe i tebe; a vědět, že je všechno špatně a neudělat s tím nic, protože ta hovna žerou beztak všichni; a hovna jsme a v hovna se obrátíme; a je tak snadné říct, že se mě to netýká; a je tak snadné říct, že jsem nevinný; a je tak snadné říct, že jsem slabý a malý; a je tak snadné říct, že jsem to tak nechtěl; a je tak snadné říct, že nakonec všechno bude dobrý, uvidíš; a je tak snadné být vinen; a je tak snadné být ve vleku dějin, ach, jak jsou mocné a svůdné a moje; a je tak nesnesitelné si to všechno do zblbnutí opakovat a předstírat, že tomu věřím; a je tak snadné prosit, abych konečně zapomněl přemýšlet a byl klid. A klid. A sen. A smrt. Nás všech. (20.06.2016)

Skvostně se pracuje s tolika rovinami a ambivalentností "já jsem přece dobrý člověk, vždyť i arizuji v podstatě proti své vůli, navíc když z toho něco kápne, ale potichu, to nemusí nikdo vědět, hlavně když mám klid" i vykreslením všech postav, které korzují před obchodem, v něm či za jeho světnicí. Je to hravé formou (schovávání se před divákem/kamerou je přesně tím, co by jeden čekal, že s tím přišel Herz) a funguje to v mnoha polohách, umí to být nevydíravě emocionální, všichni hrají s gustem a určující je jednání postav a nikoli deklamující proslovy, ke kterým by to mnohé jiné tvůrce svádělo. Nejde o sondu do duše slovenského národa skrze adresování tisovsko-hlinkovských historických kostlivců, ale o sondu do duše obyčejného člověka pod tlakem doby. Tečka. Právě díky tomu je to nadčasové. Celé to však pohnojí závěr, kdy ze všech nabízejících se vyústění, je to použité zdaleka (ale zdaleka) tím nejméně zajímavým; a v důsledku tedy i nejméně působivým. Kdyby "to" aspoň bylo učiněno vědomě... S ohledem na to, jak je se stěžejním dilema po celou dobu nakládáno, jde od Grosmana až o nedůstojně lacinou cestu "jak z toho ven". (12.02.2021)