Stezky slávy

Výborné protiválečné drama a první Kubrickovo mistrovské dílo, pojednávající o armádním vedení, které neváhá ve zmanipulovaném procesu obětovat životy vlastních vojáků pro jejich domnělou zbabělost a ukazujíce tak smutnou pravdu, že mezi vlastními generály, sedícími v bezpečí s dalekohledem v ruce bývá více špatnosti než mezi nepřátelskými vojáky. Film je to nízkorozpočtový, bez velkolepých bitevních scén, a to je jen dobře, protože v komorním konverzačním dramatu vynikne nesmyslnost války mnohem lépe než v megalomanských bitevních scénách, nad kterými by si militaristi mohli ukájet své choutky. (09.08.2004)

Lidský život ve válce nemá žádnou cenu. Je to jen číslo. Statistika, kterou je třeba udržovat v přijatelných mezích, aby bylo možno dosáhnout celkového vítězství. Koncepce jednotlivých armádních složek a přístup velení se řídí touto filosofií. Trefovat se do absurdnosti tohoto přístupu, jeho nehumánnosti a právní bezohlednosti, je tak trapně jednoduché. Ale vybrat exemplární případ a problematiku na něm demonstrovat způsobem, který diváka zaujme, jednoduché není. Kubrick to dokázal, a dokázal to hlavně díky svému cílevědomému puntičkářství. Děj jednoduchý, dějové zvraty žádné. Vše je očekávatelné. Z malého filmu udělal velký. Jestli Kubrick něčemu rozuměl vždy velmi dobře, byla to práce s kamerou. Proplouvání kamery zákopy, jeden dlouhý záběr při natáčení útoku. Záběry ze soudní síně skrze židle v popředí. Průhled skrze liniově vyskládaný nábytek, jež kamera obchází, jakoby naznačoval mříž, za kterou se soudní drama odehrává. Symbolická bezvýznamnost soudního procesu jako strojené frašky, která nezná pojem presumpce neviny. Pro mě nejlepší scéna je závěrečné pěvecké vystoupení. Nesmělost a čirá bezradnost ubohé dívky před publikem vojáků se namísto výsměchu setká se soucitným dojetím a upřímnou podporou. Vypovídá to mnohé o tom, jak neutěšená a teskně prázdná je duše vojáka. 78% (13.10.2011)

Kubrickovi sa podaril dalsi skvely kusok, ktory neukazuje na rok 1957 len pohyblivou kamerou velmi kvalitne natocene boje v zakopoch medzi francuzskou a nemeckou armadou, ale aj nezmysel vojny a psychologiu postav. Ktoremu vojakovi sa chce ist na istu smrt proti Nemcom, ked sa moze vratit naspät do zakopov? Aj o tomto bol vojensky sud, ktory ma rozhodnut o vine alebo nevine vojakov. V pripade viny je to trest odstrelenim. Pre tych, ktori tento film nevideli, samozrejme nechcem nic prezradzat. Pre zaujimavost: Na konci filmu spieva francuzskym vojakom nemecka spevacka a prave tato herecka (vtedy sa volala Susanne Christian) sa vdaka tejto ulohe stala buducou manzelkou rezisera Stanleyho Kubricka... 12.10.2008 ____ Kirk Douglas - (plukovník Dax) +++ Ralph Meeker - (Philippe Paris) +++ Adolphe Menjou - (generál George Broulard) +++ George Macready - (generál Paul Mireau) +++ Christiane Kubrick - (nemecká speváčka) +++ Hudba: Gerald Fried +++ Producenti: Stanley Kubrick, Kirk Douglas, James B. Harris +++ (12.10.2008)

Kubrickova úderná rozprávka o zákulisní armádní šarádě, vychcanosti a srabáctví oficírů, dobře ilustruje charakterový slabosti, absurditu ve vedení a téhle "zazděné" válce jako takové. Perlí Douglas a jeho správňácký plukovník, nechybí kultovní scény jako pochůzka zákopy, marná zteč na Anthill a poprava tří nešťastníků. Moje opáčko ke dni výročí 100 let od konce první světové. P.S. Západní fronta prý měla v součtu tolik kilometrů zákopů, že by to vystačilo na délku kolem celé zeměkoule. (11.11.2018)

Můj druhý Kubrick a hned takováhle rána do slabin. Paths of Glory je film, který by měl patřit do zlatého fondu kinematografie. Proč? Kvůli tématu, které je aktuální i 53 let (!!!) po jeho natočení, pro skvělou kameru, pro vynikající scény (soud, poslední jídlo), kvůli skvělému Douglasovi… tady superlativy šetřit nemíním a vlastně ani nemusím. Tenhle film mluví sám za sebe. 100 %. (01.02.2010)