Otec na služební cestě

Raný Kosturicův film u nás často přirovnávají k Pelíškům – Otce bych spíše nahradila Klamným létem, nicméně pravdou je, že nešťastné dějinné události jsou nám podány zidealizovaně optikou mladých, kterých se to zas až moc netýká. Hlavní hrdina Malik vzpomíná na své dětství, jehož středobodem je milovaný otec, záletný obchodní cestující. Série vesměs úsměvných epizod se odehrává na pozadí divokých 50. let, komika se mísí s tragikou a odhaluje střet dějin a malého člověka. (18.09.2009)

Reflexe 50. let titovské Jugoslávie. Příběh vyprávěn očima dospívajícího kluka (tedy klasické schéma, zde ovšem oproštěno od nostalgie a historické neobjektivity), ostatní postavy jako typy (sukničkářský otec, útrpná matka). Represivní aparát nakonec rozbíjí i rodinné vztahy a otec je poslán do dolů. Fotbal jako metafora vztahu Jugoslávie a ostatních zemí (závěrečné vítězství nad SSSR). Magický realismus – náměsíčnost hrdiny (podobně pohybování předměty ze Vzpomínáš na Dolly Bell? a hypnóza z Domu k pověšení). (15.11.2005)

Občas mi Kusturicovy filmy připomínají tvorbu Juraje Jakubiska. Oba tvůrci mají podobný rukopis. Pečlivé vykreslení charakterů jednotlivých postav a těch postav je ve filmu nepřeberné množství. Snímek Otec na služebná cestě patří ke skvělým dílům jugoslávské tvorby. Film vznikl v polovoně osmdesátých let a pojednává o letech padesátých. Především o jejich počátku. Události prvních dvou let pátého desetiletí dvacátého století sledujeme očima malého dítěte. Šestiletého chlapce Malika. Kulisou snímku jsou rodinné konflikty, komentáře fotbalových úspěchů jugoslávského mančaftu, uvěznění v lágru z politických důvodů, politické události tehdejší doby. Film doprovází nádherná hudba Zorana Simjanoviče. (06.03.2008)

Kdybych znal jenom Kusturicovy poslední filmy, asi by mě "Otec na služební cestě" poněkud zaskočil. Kusturica ovšem není pouze autor bláznivých skazek, hojně podbarvovaných balkánskou dechovkou a nadlehčovaných všudypřítomnou nadsázkou, ironií a vtipem. Americký "Arizona Dream" je film svým způsobem notně temný a ani ještě o pár let starší "Otec na služební cestě" není žádnou řachtandou. Pokud se v něm objeví humor (je tam), tak je to humor notně hořký. "Otec" vypráví velmi silný příběh v němž není nouze o naprosto jiné prožitky než je smích. Pocítíte spíše dojetí, soucit, někdy taky vztek. Jde o příběh vyprávěný neuvěřitelně civilním způsobem. Vysloveně komorní film, který "dění okolo" reflektuje spíše mimochodem, jakkoli do života rodiny zasáhne nesmírně silně. Spíše než o politice je to film o mužské nevěře a ženské bolesti, kterou taková nevěra plodí. Také je to film o dětské reflexi světa dospělých. Kusturica ovšem, s lehkostí sobě vlastní, naťukne i řadu jiných oblastí a témat... Kromě skvělých hereckých výkonů, jimiž režisér zcela bezchybně a neuvěřitelně živě buduje jednotlivé postavy je rozhodně nutné zmínit podmanivou, takřka uhrančivou kameru, která tvoří velkou část poetiky tohoto díla. Její samozřejmou součástí je ovšem i výborná hudba, prostřednictvím nezanedbatelného množství rekvizit skvěle evokovaná dobová atmosféra, střih, který člověka neruší a jednoduše funguje... Krásný smutný film, který se citlivému diváku rozhodně zadře pod kůži... Zajímavé komentáře: Marigold, lachim, Radko, sportovec Celkový dojem: 90% (16.10.2009)

Film zachycujici atmosferu Titovy Jugoslavie ocima maleho chlapce. Ocima ditete. Emocionalne hluboky pribeh jedne rodiny v obdobi, kdy malemu klukovi udela nejvetsi radost kopaci mic, kdy si lidi musi dat velky pozor na to co rikaji (coz je nam Cechum moc dobre zname) a kdy i rodina vam muze vrazit kudlu do zad. Uz sam pribeh naznacuje nezasvecenemu divakovi, ze tenhle snimek nebude zadne placani do vody. (11.08.2008)