Tajnosti a lži

Vynikající film s excelentní Brendou Blethyn v hlavní roli!! Pro mě naprosto nečekaný zážitek, kdy jsem k filmu neznámého názvu usedl jen z dlouhé chvíle a odcházel jsem od obrazovky nadšen! Skvěle napsaný, natočený i zahraný příběh především pro diváky, jimž ještě nezakrněl mozek ze sledování telenovel. Doporučuji všemi deseti! (28.05.2003)

Jezisi ta matka měla strašnej hlas a ještě jak každýmu říkala srdíčko. No tohle mít doma, tak se radši odstěhuju na Ukrajinu. Navíc na můj vkus se tam hrozně mluvilo, resp. bylo tam strašně moc žen co pořád mluvily. Abych jen nedržkoval, herecký výkony jsou skvělý, po všech strankách působí opravdově a "rodinný" závěr u stolu nemá jedinou chybu. (29.12.2018)

Mohl by mi prosím někdo vysvětlit, jak se do informací o filmu dostalo slovo "komedie"? A kde byly k vidění nějaké vykreslené postavy? Pro mě afektovaná a hysterická ženština v hlavní roli nutně neznamená propracovanou psychologii... Ovšem uznávám, že možná jsem to prostě jen nepochopila. (S tím už ale dovedu žít. :-)) Takže poslední hvězda patří výhradně podmanivému hudebnímu doprovodu a scéně, v níž se - SPOILER! - Maurice vykašle na ohledy a konečně vypění. (05.10.2011)

Za mlhou přízvuků silných tak, že by se daly krájet, leží snímek, jenž má k portrétu životní reality blíž než cokoliv, co zrovna nenatočila paní Třeštíková a spol. O tvorbě Mike Leigha jsem se doslechl až relativně nedávno a teprve včera jsem prokoukl jeho Tajnosti a lži - a jsem za to zpoždění skutečně rád. V patnácti bych se u filmu upřímně nudil, ve dvaceti bych opatrně uznal, že je skvěle napsaný, ale těžko bych s jeho obyčejnými postavami, jejich přízemními osudy a poselstvím o bolesti, vlídnosti a odpuštění, souzněl tak, jako ve svých pozdních osmadvaceti. Ultimátní konverzační film, pyšně kráčející v tradici nejlepšího evropského artu. 90% (22.01.2014)

Leighova metoda vypadá tak prostě. Vymyslí si několik situací, které by mohly potkat kdekoho, obsadí herce, kteří nemají problém improvizovat a spustí kameru. Jeho přístup k zachycování velkých dramat malých lidí je ve skutečnosti mnohem svědomitější, vyžaduje precizní přípravu, hodně trpělivosti, ale také kapku štěstí. Na výsledku každopádně není poznat, že byl dlouze plánován a promýšlen. Působí velmi syrově, velmi živě. Kdykoli to obsah scény umožňuje, nechává Leigh běžet kameru nepřetržitě a herci si hezky na jeden zátah oddřou své. Zvlášť v záběrech s více postavami bych ale neopomíjel ani obrazovou kompozici – slouží přehlednosti a vypovídá o vztazích mezi postavami. Dominující modrošedý barevný tón pak odpovídá „zamrzlosti“ citů, neschopnosti otevřené komunikace, strachu z pravdy a zodpovědnosti. Smutná témata, ale velmi blízká tomu, čím žijeme. Konec filmu přesto nabízí jistou naději. 85% (01.08.2018)