Zrodila se Astrid

Dejovo zamerané iba na ťažké začiatky a osobné starosti spojené s materstvom tejto veľkej spisovateľky, ktorá svojimi knižkami spríjemnila aj moje detstvo... klobúk dole pred ňou. Preto ani neviem, či sa sem hodí nálepka "životopisný", keďže tu divák dostane informácie iba z úzkeho vekového profilu života (zhruba od 16 do 30 rokov). To ešte ani Lindgrenová nebola. Mňa by však skôr zaujímal prierez jej tvorbou, ako sa rodili jej nápady, ako písala knižky, kde čerpala námet.... O tomto sa tu divák nedozvie ani slovo, čo sa mi zdá veľká škoda. Slabší nadpriemer. 70/100 (04.03.2019)

film vás zaujme od prvního záběru.Není to typický životopis.Spisovatelka toho určitě prožila víc.Jde spíš o to,ukázat její začátek ,jak se projevila její schopnost oslovit děti.Její život v puritánské společnosti je jakoby upozaděn ale zároveň etapa, kdy se musela na čas vzdát syna ,byla zřejmě nejdůležitější.Malý kluk v roli Larse byl senzační.Málo kdy vidíte tak malé dítě aby zahrál nemocného,trucujícího ..tak opravdově.Seveřané mají spousty zajímavých filmů ale jsou nám dodávany jen sporadicky. (10.11.2020)

Tak poutavě zpracovaný a svým způsobem dojemný životopisný snímek jsem nečekala. Spíš jsem počítala s nějakou nudnou rekapitulací života jedné z nejoblíbenějších autorek dětské literatury. Vůbec jsem neměla tušení, že tahle duchem věčně mladá dáma v raném věku nepatřila zrovna mezi neviňátka a rozhodně neměla na růžích ustláno. A právě slasti a strasti jejího mládí mapuje za doprovodu nádherné hudby tento film, po jehož zhlédnutí mám pocit, jako bych opravdu pochopila, proč Astrid začala psát knížky pro děti a proč v daném žánru dokázala vyniknout nad ostatními. Bude to dáno do značné míry také tím, že múzou políbené jedince prožitá bolestná zkušenost pohání vpřed a výrazně ovlivňuje jejich tvorbu, i když je v podstatě nepřenosná. (90%) (04.03.2022)

Než se zrodila Astrid Lindgrenová žila, byla ve švédském městečku Vimmerby jedna mladá zprvu copatá dívka Astrid Ericssonová. Osud, jak se z tohoto životopisného snímku  dozvídáme,  ji nachystal dosti nelehký start do dospělosti v podobě těhotenství s ženatým kolegou z místních novin a následného odloučení od porozeného synka, kterého musela nechat u pěstounky v Kodani. To, jak to celé nakonec zvládla, je jistě hodno ocenění a obdivu. Samotný film lze též v zásadě ocenit, protože ten prvopočátek spisovatelské dráhy autorky knih jako Děti z Bullerbynu či Pipi dlouhá punčocha jistě stojí za to vyprávět. Způsob vyprávění je přitom v zásadě klasický: Stará Astrid Lindgrenová si čte různé gratulace od dětských čtenářů svých knih a u toho vzpomíná na své mládí. Různé citace z těchto dopisů pak oživují i další průběh filmu, patrně asi proto, aby divák blíže seznámený s její četbou chápal, jak tyto některé příběhy z jejích knih souvisí s jejím těžkým osobním životem. Mě osobně v tomto směru zaujalo to, že svému synkovi říkala Lase, tedy stejně, jak se jmenuje jedna z klučičích postav již zmiňovaných Dětí z Bullerbynu. Každopádně se mi snímek celkově poměrně líbil a díky němu mi je tato věhlasná autorka dětských knih hned bližší. (05.11.2022)

Ač komentáře často nepíšu, tady mám chuť. Film jsem si pustila v rámci předplatného na Voyo a neměla jsem od něj žádná očekávání. Jen jsem se chtěla dozvědět něco víc o Astrid Lindgrenové, protože toho o ní vlastně moc nevím, navzdory tomu že jsem z její tvorby měla pocit, že to musí být výjimečná žena. A ano. Vůbec jsem netušila, co všechno si prožila, jakou bolest při opouštění syna musela prožívat a jak ji tohle všechno ovlivnilo v její tvorbě. Hezky to ve filmu zaznívá, jak si přes vyprávění a svět fantazie postupně získávala důvěru svého syna a jak ji tato těžká a hodně raná zkouška ovlivnila v celém jejím životě. Já moc děkuju za tento film, který ve mně, coby už mámě dvou dětí, vyvolal spoustu emocí a jsem moc ráda, že jsem si skrze její příběh mohla zase uvědomit spoustu věcí a naplnit se vděčností. (16.01.2024)