Maják

V rekonstrukci reálií 19. století a vizuálního stylu starých filmů nebývale vypiplaná kuriozita na jedno zhlédnutí, dávající asi tolik smyslu (a tak ledabyle poslepovaná) jako vyprávění opilého námořníka, který si přečetl Bílou velrybu a pár odstavců o řecké mytologii (zejm. vyprávění o Prométheovi) a psychoanalýze (až po zpacifikování kontrolujícího superega se dostanete k id). Zápletka stojí na vodě, vztah mezi oběma muži na pálence. Namísto dramatu nebo nějakého charakterového vývoje jen budování atmosféry, jež ve výsledku nikam nevede, k ničemu neslouží, neopodstatňuje ji žádné sjednocující téma, kterého by se film držel. Prostě jenom je. Neurčitost, výstřednost a náznaky vědomí vlastní brakovosti působí jako scenáristický naschvál, jako snaha prodat jednoduchou, do sebe zahleděnou hororovou báchorku dramaturgům áčkových festivalů. Když si ve filmu každý něco najde, nutně to neznamená, že se v něm skutečně něco nachází. Vzhledem k tomu, jak moc to stojí na dvou hercích a zvukových efektech, raději bych to viděl v podobě absurdní divadelní hry, u které by strhující herecké výkony spíš dokázaly překrýt tu strašlivou repetitivnost, předvídatelnost a nulový spád. 55% (03.01.2020)

Podle traileru jsem věděl, že tento film nikdy neuvidím. Jenže se ve mně něco zlomilo, možná příprava na budoucí nadvládu Roberta Patrinsona a skvělé ohlasy, a musel jsem si tohle "indíčko" naordinovat. Celkem by mě zajímalo, kolik lidí odpadne v prvních 50ti minutách, kde se vůbec nic zásadního nestane. Pak se ale začnou dít věci tak divné, psychadelické a jako vytržené z filmů Larse von Triera, že se člověk nemůže nudit..spíš nechat znechutit. Jistě se najdou i divnější filmy, přesto nelituji, že jsem filmu obětoval několik hodin spánku. (04.01.2020)

Hrozně prázdná exhibice talentovaného stroje na hutnou atmosféru, které nelze upřít vystižení dobových reálií a záměrně zastaralých formálních postupů (statické záběry, detaily, expresivní herectví, precizní geometrická kompozice), ale divákovi lačnícímu po smysluplně organizovaném vyprávění či nějakých ozvláštňujících postupech nemá absolutně co nabídnout. Čarodějnice za něčím směřovala a utahovala smyčku kolem diváka, jenž si vytvářel určitá očekávání, Maják je zahleděný do sebe a od první do poslední scény se jeho nátura a nátlak na publikum nemění - a byť to samo o sobě není špatné a rozčilující, rozhodně to není nijak obdivuhodné a jakýmkoli způsobem podvratné (o což se přitom Eggers snaží). 60% (18.01.2020)

Neviem čo reálne povedať, ale asi som čakal niečo silnejšie. "The Lighthouse" rozhodne nie je zlý film. To by som klamal. Myslím si, že je fascinujúci, je silný, má v sebe dobrú atmosféru, zvuková stránka fenomenálna, a ten čiernobiely vizuál tomu asi ešte aj pridáva. Plus aj rozlíšenie 4:3 má niečo do seba. Pôsobí to ako starý film, hoci to vyšlo tento rok. Je to podobná depresia ako bolo aj "The Witch", no myslím si, že "The Witch" bolo o niečo silnejšie. Najmä už len z toho titulu, že tam pôsobila ťažká doba a silná depresia na celú rodinu a cítili sme tam medzi nimi to puto. Tu máme dvoch pracovníkov majáku na ostrove. A možno tá ponorka je silnejšia, no nemyslím si, že emocionálne je to tak silné. Robert Pattinson je miestami počas filmu skutočne desivý. Je vidno, že jeho myseľ prepadáva postupne do veľkého šialenstvá a nedá sa to zastaviť. A je to len horšie a horšie. Je tu veľké množstvo dialógov a niektoré ma fascinujú, iné zase nie. Pôsobí to veľmi artovo. A nechápte ma zle. "The Witch" bolo tiež artové, ale naratív pôsobil jednoznačnejšie a dalo sa to jednoduchšie sledovať. Lebo sledovať túto dvojicu mi už občas liezlo trochu na nervy. Prečo? Pretože som mal pocit, že aj keď atmosféra stúpa a dejú sa stále hrozivejšie veci, čakal som už len na to, kedy film skončí a dostaneme sa z tohto ostrova. Na jednej strane je super, že som sa skrz film dostal priamo medzi nich. No na druhú stranu som chcel odtiaľ už von. A nie pre tie správne dôvody. Niektoré scénky na mňa pôsobia, že tomu moc nepridávajú. Ako napríklad aj morská víla. Jediné čo mi tam skutočne dáva nejaký význam je zabitie čajky. Je to silné, má to skvelé momentky a je to skutočne poriadna psychologická tortúra pre našich dvoch hrdinov. No napriek tomu, že som film videl rád, chcel som, aby skončil minimálne o 20 minút skôr. Ale platí, že pre všetkých fanúšikov depresívnych a klaustrofobických filmov toto vysoko odporúčam vidieť. Myslím, že to zožerú zaživa. Hodnotenie: B+ (22.12.2019)

Maják je snímek, kde atmosféra je vším a příběh ničím. Po zajímavé a úspěšné Čarodějnici dostal Eggers volnou ruku a využil toho po svém. Dělá dlouhý nos na popkornové publikum s jeho představami o hororu plném lekaček a bubáků. Eggers je snad jediný režisér, který nejen o Lovecraftovi slyšel a něco si od něj přečetl, ale který o jeho práci zároveň přemýšlel a jeho teoretickými východisky se inspiroval. Už Sartre věděl, že peklo nejsou čerti, ale druzí lidé. Strčte dva ultimátní sociopaty na opuštěný ostrůvek, jednomu svěřte iluzi moci, druhého vystavte ponížení a výsledek se brzy dostaví. Neexistuje nic, jen samota a nuda okořeněné vzpomínkami na zvuk drtících se lidských kostí a na ztroskotané partnerské vztahy. Sexuální frustrace, zahořklost a stoupající hladina nenávisti, podepřená destilátem v krvi. Běsnění vodního živlu jitří fantazii, stejně jako pověrečné námořnické zkazky. Eggers působivě pracuje s mytologickými odkazy, s obrazem i zvukem a mazaně se vyhýbá doslovnosti. Chytrému napověz... Oba herci se mu odměňují skvělým živočišným herectvím, jaké se hned tak nevidí. Sečteno dohromady, Maják představuje jeden z nejpůsobivějších hororových snímků, jaké jsem měl možnost vidět. Celkový dojem: 95 %. (15.02.2022)