Rodinné trampoty oficiála Tříšky

Rodina je základ státu. Ale rodina, kterou tvůrci filmu přisoudili Sašovi Rašilovovi, ta je tedy pořádným základem a skoro za trest :o) Jakoby se tvůrci tomuto prvorepublikovému seladonovi chtěli pomstít za jeho minulé, prvorepublikové a tak krásné hříchy :o) Ale ne. Pan Rašilov se nedal. Pracovní agitka, nepracovní agitka, on se nezpronevěřil. Své rodině, stejně jako filmu, vládne rukou neochvějnou, žádné budování světlejších zítřků nemůže zastřít jeho mistrovství. Úsměvný film, plný úžasných hlášek ze života: „To, co oni dělají, já už jsem dávno zapomněl.“ :o) (11.11.2014)

V hodně komentářích, které jsem četl, je filmu vytýkáno, že je to agitka poplatná své době. Já bych to tak černě neviděl. Samozřejmě, že budovatelské nadšení je z filmu patrné a že archetypy padouchů a klaďasů, které byly následně použity v mnoha jiných filmech natočených v následujících letech, jsou už zřejmé. Taky motiv polepšeného bručouna není nový a byl následně doveden „k dokonalosti" například v Andělovi. V tomhle filmu je dle mého názoru ještě všechno v normě a například to takzvané budovatelské nadšení bych připsal na vrub spíše doznívající euforii poválečných let, než komunistické propagandě. Rašilov zahrál rodinného despotu lehce a spíš než zlého muže připomínal občas trochu zmateného medvídka, který neví kudy kam. Odonek Hrušínský je super a už v těchto letech je u něj patrný talent, který se samozřejmě ještě rozvinul v pozdějších letech. Felix le Breux a jeho basující hospodářský ne-správce je taky nezapomenutelný. Zkrátka je to pro mě příjemná lehká komedie, na kterou se vždy rád podívám znovu. Doporučuji. (07.10.2013)

Že mírně despotický? to zrovna... vždycky mě uplně štve jak kolem těch poválečných chlapů našlapují maminky i dětičky na špičkách a ani číst knihy se nesmí a nic... anebo patriarchát po česku. Myslím, že jiný než Rašilov tu být nemohl. Námět i obsazení sedí. Kdo se hodí na pole víc než vyžranej ouřada? A kdo musí být vyžrancem neohrabaným uřvaným? No Rašilov! (16.08.2015)

S oficiálem Tříškou jsem si nikdy nerozuměla, ok, všichni víme proč se ty filmy po roce 1945 tak změnily, ale tohle je exemplární příklad toho, jak lehký námět může zakrnět. Uvědomit si, že v práci je síla, to jsme uměli už za Protektorátu. Ale tehdy jsme se nemuseli spokojit jen s těmi Vrchoty a Vostrčilovými, protože jiné eye candy tady opravdu není. (09.11.2014)

Báječná komedie, která přímo navazuje na predválečnou komedii. Herecký koncert Sašu Rašilova, jako neomezeného vládce maloměšťácké rodiny, jejíž členové hledají cestu k úniku z tohoto "vězení". Zajímavý námět byl režisérem mistrně zpracován v humorně laděném příběhu a nakonec ani té propagandy tam není zase tolik, jak si někteří myslí. (20.04.2012)