Vzkaz v láhvi

Už to tak vypadá, že valná většina si spletla snímek resp. žánr a mnohem raději by K. Costnera? viděla coby pijana v místní útulné přístavní hospůdce, děj zasadila do doby prohibice, Sev. Karolínu zaměnila za Kubu (Chicago je o.k. :-) a loď místo romantických vyjížděk využila k pašovaní (bílého) rumu. Neříkám, že je to špatná představa resp. alternativa (právě naopak) a dokonce si dovedu představit i konkrétní ústřední herecké obsazení Bogart-Bacall, (Newmana bych klidně ponechal), nicméně tohle je přece jenom poněkud odlišnější příběh. Nejsem (jemně řečeno) velkým příznivcem žánru romantický snímek, nicméně „civilní“ romantiku nikdy (jednou za čas) neodmítnu. Zvlášť, když tahá eso z rukávu v podobě (ne)stárnoucího P. Newmana (dokazujícího, že není malých rolí) a pro krásně bezelstný úsměv Robin Wright mám slabost již nějaký ten Pa (přesněji řečeno od doby, kdy se dostala mezi S. Penna a G. Oldmana. Palec nahoru za odvážně (žánrově) netradiční závěr, který, jak vidno, působí na místní, jak červený hadr na býka. Nicméně (i) to je „život“, takové věci se jednoduše také stávají a pokud se náhodou s tímto vysvětlením nespokojíte, nabízím jiné. Možná chtěl L. Mandoki pouze rozšířit kolonku žánr (o) mysteriózní. Who knows :-) P.s. „vzkaz bez lahve“ to uživ. nascendi: dovolenkující Slovák na břehu Černého moře (možná) NE, zato rodilý Pražák pod Štvanickým mostem, byť se Dunaj (pokud mě má chatrná paměť neklame) do Vltavy nevlévá, (možná) ANO. Svět je „malej a zázraky se občas dějou“. (Nejen) nostalgických 75% (08.08.2012)

Průměrná, pro mne však nesmírně zdlouhavá romantika s tragickým koncem. (tím však nemyslím událost, která se na plátně odehraje, ale přístup tvůrců). Costnerovi, to co by milovníkovi se zlomeným srdcem, sekne. Dobře se na něj kouká a i hlavní představitelka je sympatická. Děj plynu kupředu asi tak rychle, jako plachetnice za bezvětří a proto jsem i uvítal časté přestávky způsobené televizní reklamou. Alespoň jsem se vydýchal a nabral síly do dalšího pokračovní. Slzu jsem neuronil, plakat se mi však chtělo při samotném závěru, kdy se tvůrci uchýlili k tomu největšímu patosu, který snad existuje.. a to tragické smrti procitnuvšího milovníka, který směřuje za svou novou osudovou láskou.. ufff (26.12.2010)

Tak jsem si zase jednou uvědomila, jak důležité pro celkový dojem z filmu může být aktuální rozpoložení diváka. Když jsem Vzkaz v láhvi viděla naposledy, nijak zvlášť mě neoslovil, prostě jen další romantické, trochu klišoidní drama. Tentokrát mě to ale dokázalo vtáhnout a velmi jsem si film užila. Už mi to nepřipadalo tak přehnaně sentimentální, bavila mě chemie mezi ústřední dvojicí, dobře se tam vyjímal i šarmantní Paul Newman. Bylo zajímavé (a příjemné) pozorovat Robin Wright jako citlivou romantickou ženu, když ji má člověk zažitou jako drsnou nelítostnou paní Underwoodovou z House of Cards. Pěkný film, u něhož bych tedy ale dost snesla happy end. 75 %. (17.10.2020)

Nebýt atypického(doslova šokujícího závěru) nešlo by o nic víc, než jen o další průměrný šálek romantiky, vrchovatě oslazený Kevinovým psím pohledem. Jenže pád nesmrtelného milovníka-to je džin, kterého Mandoki vypustil z láhve velice šikovně a na takový vzkaz se musí i patřičně odpovědět. Proto za čtyři. (07.08.2012)

Znova som opäť ,,vplávala" do melancholickej nálady,takže vyťahujem zo šuflíka s názvom Romantika po dlhšom čase túto sentimentálnu záležitosť.Myslela som si, že keď príbeh poznám naspamäť nedokáže ma už tak zaujať,aby som ho prežila ako po prvý krát.Och ako hlboko som sa mýlila.Je to citlivý a čistý príbeh, ktorý nám ukazuje, že sa treba vždy chopiť šance, pretože tá sa nemusí opakovať.Terese a Garettovi som od začiatku fandila a do poslednej chvíle som verila v šťastný koniec..vždy tomu verím.Viem, že v mojom živote také chvíle nenastanú, viem, že možno správu vo fľaši nenájdem no film mi dal jedno krásne ponaučenie, že to čo môžeš spraviť dnes, neodkladaj na zajtra ,pretože zajtra môže byť už neskoro.Odporúčam Správu vo fľaši tým,ktorý majú radi vášeň, lásku, a nevadí im keď si na konci poplačú. (18.12.2013)