Záhada Blair Witch

Opravdu dotažený projekt! Ač to tak na každého nemusí působit, není tenhle snímek žádná amatérština, ale rafinovaný plnokrevný horor, jehož tvůrci moc dobře věděli co činí. Hlavní devizou snímku je velice jednoduchý, ale dobře vystavěný příběh, který celou dobu graduje (opravdu nevím, jestli jsem se někdy u filmu bál víc), a zejména psychologicky přesvědčivá proměna hlavních hrdinů (hlavně však Heather) ze sebevědomých nadšenců v naprosté trosky. Někdy holt stačí jen ruční kamera, tři herci, kamení a větvičky a divák se bojí víc než u těch nejdražších studiových projektů. (01.08.2002)

Phileasi Foggovi vynesla sázka balík liber a indickou krasavici. Mně sázka zkrátila život minimálně o dva roky. Je to už nějaký čas, takže se směle přiznám k jedné z mnoha mou osobou spáchaných hovězin. Dlouho poté, co příběh zbloudilých studentů oběhl kina, aniž jsem ho zaregistrovala, jsem trávila víkend na chatě s partou podobně švihlých přátel. Dlouhý večer přímo nabádal k nějaké nepředloženosti a netrvalo dlouho a čísi třikrát prokletá ruka se natáhla po disku se ZBW. Předem navrčená ("nechápu, co na hororech může lidi tak děsit, dneska každej nechává po celým baráku rozsvíceno, sotva venku praskne větvička") jsem se připojila. Doběhly titulky a rozhostilo se ticho. Po chvíli kamarád povídá: "Lidi, jsem zvědavej, kdo by teď dokázal dojít pro pivo." Na vysvětlenou: do hospody to bylo dva kilometry lesem. Hádejte třikrát, který magor opovržlivě prohlásil něco o srabech a zvedl se s tím, že pro zlatý mok teda zaskočí, když pánové tvorstva mají v kalhotách. Sázka byla uzavřena a já jsem pevným krokem vykročila do tmy. Na kraji lesa krok zakolísal. Po dalších pár metrech klopýtl. Mozek nařídil kroku, ať se srovná, tepu, ať se zklidní, a zubům, ať přestanou cvakat. Krok, tep a zuby sdělily mozku, co jim může, nicméně mozek dělal co mohl, aby udržel tělo v pohybu a přesvědčil ho, že všechny zvuky má na svědomí vítr nebo malá zvířátka. Dohnal rozklepané tělo až k občerstvovacímu zařízení, kde se mě hospodský starostlivě zeptal, zda mi něco není. Nepřesvědčivě jsem zamumlala něco o nastupující chřipce, "v týhle době je toho všude plno" (byl červenec) a k pivu mi byla přihozena slivovice ("to vás postaví na nohy"). Postavit na nohy jsem potřebovala jak sůl, když po sto krocích zpáteční cesty něco zavrzalo vedle mě. Div jsem si nevyrazila lahvemi zuby a znatelně jsem zrychlila. Po další zhruba stovce mi těsně před nosem vzlétl rozespalý pták. Nadále jsem už kroky nepočítala, v tom poklusu to ostatně ani nešlo. Když po mé levici něco dutě zahoukalo a poté se ozvalo praskání větví, povolilo mé chatrné sebeovládání definitivně a zbytek cesty jsem zvládla tempem, které předčilo všechny medailové výkony Marion Jonesové. Osazenstvo chaty, vyhlížející můj návrat z oken, se nestačilo divit, když jsem dveře spíš vyrazila, než jimi prošla, hodila nákup do plenéru a vrhla se do nejbližší mužské náruče pramálo se starajíc, zda je to ta, do které patřím, s následujícím sofistikovaným projevem: "J-j-já už t-tam n-n-nikdy n-nejdu!" Ano, moji milí - tohle dokáže strach. Tohle dokáže Blair Witch. (24.04.2008)

Zase tak kultovní a hororové se mi to nezdálo. Blair Witch Project jako film mě dlouho míjel, ale mnohé názory jsem si před shlédnutím vyslechnul. Mé očekávání bylo asi příliš velké. Na určitou reálnost dokumentu poukazuje fakt, že snímek neobsahuje žádnou hudbu a je točen bez stativu, či-li kamera neustále těká. Atmosféru má samozřejmě taky, díky strachu z neviděného a tomu, že celou druhou polovinu čekáme na závěrečné rozuzlení, které je patrně zlatým hřebem filmu. Ale nevtáhlo mě to tolik k nešťastné trojici, jak bych očekával. Dá se říct, že mi ta parta lidí byla ukradená, s nikým jsem nesympatizoval. Vzhledem k minimálním nákladům a obrovskému výdělku se stal film nejvýdělečnější v historii v poměru rozpočet/výdělek. Tradují se určitě zkazky o natáčení - údajně herci zažívali skutečnou hrůzu, když je filmaři v nocích strašili, házeli jim na stany větve a rachotily kolem, takže je možné, že mnoho reakcí je skutečně autentických... ale možná tyhle povídky jenom film zpopularizovaly. (K tomuto filmu si vybavuji jednu skvělou historku. Kamarád mi vyprávěl, jak se kdysi společně s několika svým příbuznými na Záhadu Blair Witch dívali. Hodiny ukazovaly 23:30, blížil se konec filmu, na obrazovce se konečně zjevil opuštěný a polorozpadlý dům v lese a ve chvíli, kdy se kamera zahleděla do místnosti, se zpoza televize vynořila hlava kámošovy bordózské dogy!! Umíte si představit větší šok??) 60 tisíc dolarů(rozpočet)/248,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (30.01.2007)

Po tom všem, co jsem o tomto filmu slyšel, co jsem o tomto filmu četl, se musím přiznat k jedné věci. Bál jsem se na tento film podívat. Jenže jak čas plyne, člověk vidí pár hororů a ony se mu líbí, tak nemůže přece vynechat pecku, která způsobila převrat (nejen) v hororovém žánru. Bohužel, přišla studená sprcha. Prvních 20 minut bylo totálně o ničem (chápu, proč tam musel ten začátek být, ale byla to nuda). Paradoxně nejlepší část byl pro mě prostředek. Strach z neznámého na mě fakt zapůsobil a konečně jsem začal trochu chápat, co na tom všichni vidí. Byl jsem fakt zvědavý na konec, který si každý tak moc chválil, že to je fakt strašidelný a kde si co si… A co tohle mělo být? Může mi někdo říct, jak jsem se měl bát, při takovém divném, blbé a hlavně neatmosferickém konci? Tohle fakt nechápu, protože já jsem typ člověka, kterého není zas tak těžké vylekat, nebo vystrašit, ale tady jsem sledoval co pět minut hodiny a doufal jsem, že už bude konec. A určitě ne proto, že bych měl strach… Nicméně i já musím uznat, že Záhada Blair Witch je kultovní film. Bohužel mě nechytl tak, jak jsem předpokládal. Proto hodnotím jen třemi hvězdami a s lítostí musím říct, že tohle je zklamání o rozloze lesa, ve kterém se ztratili jistí tři studenti… (26.03.2010)

Na tomhle filmu považuji za geniální jedině to, že si autoři půjčili za vratnou zálohu na "vyzkoušení" nějakou super kameru a když přes víkend natočili tenhle film, vrátili ji zase zpátky do obchodu, že jim nevyhovuje. No, je to na tom poznat (tedy ne ta supr kamera, ale ten víkend práce). A pak možná oceňuju, že i když je to amatérskej film, herci v originále nezní jako amatéři. Tedy aspoň ne amatéři jaký jsem viděl u nás. A pak jim taky samozřejmě přeju ty prachy, kvůli kterým už nikdy nebudou muset dělat to, co nebudou chtít. No, tenhle styl filmu je levnej a zapůsobil už mnohokrát dřív (viz třeba asi před třiceti lety v Itálii hodně podobnej horor Cannibal Holocaust). No a protože mě tenhle film už ničím nezaujal, rozházenou kameru nesnáším a jsem radši, když je na obrazovce vidět aspoň něco, a ani dějově mě ten film nijak nechytl, moje hodnocení je více než zřetelně patrný. A jako horror se to brát vůbec nedá. Jen dlouhá nuda bez něčeho, co by stálo opravdu za zapamatování nebo za další podívání. (01.04.2006)