Pohotovost

Kdybych nikdy neviděla Six Feet Under, můj nejoblíbenější seriál by byl Pohotovost. V podstatě jsem s ním vyrostla, stal se velikou součástí mého života. Spousta věcí dělá z ER výborný seriál. V první řadě to je ohromné množství postav, které řeší reálné problémy, procházejí reálným vývojem. (John Carter se ukáže v první řadě jako nezkušený student, a na konci odchází jako zkušený lékař, sledovat jeho vývoj by vydalo na samostatnou esej... vlastně, moje láska k Johnu Carterovi by vydala na samostatnou esej.) Pak je tu ohromné množství epizod, které jsou originální buď příběhem který vypráví, a nebo způsobem jak jsou natočeny. Třeba v epizodě When Night Meets Day vzali dvě postavy a ukázali, jak se prolíná noční a denní směna, v jednu chvíli s rozpůlenou obrazovkou. V epizodě Four Corners ukázali jediný den 4x, pokaždé z pohledu jiné postavy. Podobných nápadů a vychytávek je tu hrozně moc, a tak zrovna u ER je prakticky nemožné vybrat jedinou nejlepší epizodu. Nedokážu ani spočítat, kolik mnohdy i vedlejších dějových linií se mi zarylo do paměti, kolik příběhů pacientů procházejících County General se mě dotklo. A nedá mi to a zmíním i názvy epizod. Nepřestává mě fascinovat, s jakou úderností dokáže pár slov vystihnout celou epizodu. Sleduji celý seriál znovu v originále, ale pokaždé když se objeví název dílu, dokážu si vybavit jak jsem jako malá poslouchala ten hlas, který název přečetl v češtině. Tohle všechno dělá z ER nejlepší nemocniční seriál všech dob. Rozhodně by si zasloužil delší komentář, abych mohla řádně ocenit všechny postavy (jak bych mohla nezmínit Marka Greena!), všechny vynikající epizody (jak bych mohla nezmínit poslední epizodu Marka Greena...) hudbu... Těch skvělých, dojemných, vtipných momentů je za těch 15 řad tolik, že ER budu sledovat znovu a znovu a mám jistotu, že mi to pokaždé něco dá. (23.07.2014)

Jak prostředí nemocnic v reálném životě nenávidím, tak ho v tomto seriálu zbožňuju a zrovna na takové pohotovosti bych se rád nechal hospitalizovat. Velmi dlouho jsem tento seriál ignoroval, protože jen ttak z doslechu mě prostředí nemocnice příliš nelákalo, nesledoval jsem Nemocnici na kraji města jako moje matka. Jedním z kladů Pohotovosti, který velmi oceňuji je dobrý poměr citové a profesionální části životů jeho hlavních postav. Z pár epizod Chicago Hope, které jsem viděl jsem nezískal tak dobrý dojem. Pohotovosti navíc nahrává samotné prostředí, ve kterém se odehrává, je atraktivnější a akčnější. Další světlou stránkou je charakterová pestrost personálu pohotovosti, kde si snad každý najde svého oblíbence (u mě John Carter). Pro mě osobně jde o jeden z vrcholů seriálové tvorby. 6.7.2013: hodnocení sníženo na 4* (druhá půlka je holt slabší) (13.11.2004)

Jestli ER něčím není, tak sladkobolným seriálkem, který by z diváků ždímal slzy a přesvědčoval psychickým nátlakem, že i ti "chudáci doktoři jsou vlastně jenom lidi". To, že se slzy čas od času dostaví a jsme emocionálně zdrbnutí, je zcela mimo plán. Točeno někdy až polodokumentárním způsobem, kamerou, která při resuscitační akci krouží nad tím vším stále dokola, scénář, který není vycucaný z paty nějakým nedoukem, ale naopak stojí na skutečných diagnozách a reálných procedurách a postupech - to všechno zasazeno do všedního, někdy dost jednostranného, někdy naopak až dobrodružného civilního života doktorů - to je to, co baví. Nemůžu nevzpomenout díl, který mám obzvlášť v oblibě, kdy Ewan McGregor drží jako rukojmí zákazníky krámku československého imigranta (Jana Rubese) a na zdi visí vlajka a fotka Václava Havla - ne snad, že by to bylo jen pro tohle:-)). (07.02.2005)

Tak, padlo všetkých niečo vyše 320 častí....cca 4 mesiace po večeroch....musím povedať,že napriek častému klišé...jednoduchosti...prestrelených reakcii a čisto nelogických situácii bol toto seriál ktorý mal dušu..srdce a hlavne fungujúcu chémiu všetkých postáv. Kvantum známych aj neznámych hercov (Ewan McGregor,Steve Buscemi, Susan Sarandon, James Woods, Forest Whitaker alebo Ray Liotta ) ktorý sa seriálom len mihli v jednej alebo viac častiach ..všetci niečo zanechali...každá postava bola originál..svoja..od dvoch pánov na recepcii..Frank a Jerry ..sestry...sanitáci...hasiči..policajti...doktori ( jednoznačne vedú Greene, Carter a Pratt ) tragické..komické..bizarné...mysteriózne príbehy pacientov...niektoré kvalitne napísané a natočené ( Noční běžec (S15E12) ) ku koncu to trošku šlo do komédie ale seriál nikdy nestratil svoju magnetickú pútavosť a moju neochotu to vypnúť...ako vravím..je to osobné...filmárske kvality sú tu vedľajšie...prevláda aj sentiment viem...ale tento seriál ma chytil a nepustil..chcel by som tam prísť ako pacient aby sa ma ujali nielen špičkový doktori a sestry ale aj ľudia ktorí majú srdce..cit..pochopenie pre pacienta a berú ho ako človeka..je mi jasné,že realita je diametrálne odlišná ale no povedzme si na rovinu..je to zakázané ?:) seriál si dám znovu o presne 10 rokov..ak samozrejme neskončím na skutočnej ER..držte mi palce :) (01.05.2018)

Cože? Já ještě neohodnotil tenhle seriál? Tak hodnotím. Tedy aby bylo jasno - seriály fakt nemusím. Většinou je přímo nesnáším, protože nesnáším i zdlouhavost a rozvláčnost. Ale v devadesátkách jsem pracoval několik let ve špitále, konkrétně na operáku a na ARO, a považuju to za hodně významnou kapitolu mýho života. Takže když se nějaký čas na to objevil na televizních obrazovkách tenhle (dabovaný) seriál, a já tehdy ještě čuměl na bednu, docela jsem ho žral, respektive ty jeho pohotovostně akční scény, ta telenovelická vata mezi nimi mě tolik nebrala. A říkal jsem si, že na takový pohotovosti pracovat a nervově se nezhroutit by byl učiněný zázrak. No jo, hollywoodští scénáristi to s tím hektickým tempem (ne)pěkně přeháněli, ale koukalo se mi na to tehdy dobře. (12.09.2019)