Absolvent

Naprostá bomba. Druhá polovina 60. let znamenala pro Hollywood doslova filmovou renesanci. Silné poválečné ročníky v USA dospěly a jednoznačně se postavily proti establishmentu starosvětské morálky svých rodičů. Přišla doba květinové revoluce, sexuální otevřenosti, rockových festivalů a nejrůznějších experimentů. Mezigenerační konflikt, který nechává vzpomenout Lennonův výrok „Nevěř nikomu, komu je přes 30.“, byl nevyhnutelný. Mladá generace už měla dost vzorných šablonovitých hrdinů. Hledala rebelující hrdiny, kteří se vzepřou společnosti a dělají si, co je napadne. Hrdiny, se kterými se může ztotožnit. ABSOLVENT přesně vyslyšel volání doby. Obrovský úspěch, 72% diváků do 24let, pouze 4% nad 30let. ____ Krom toho, že jde o dokonalý obraz doby, jde i o dokonalý film. Mistrovský výkon Dustina Hoffmana. Nikdo nikdy nedokázal a asi nedokáže tak věrohodně ztvárnit plachého studentíka, který je vlivem okolností donucen stát se rebelujícím jedincem, který neváhá spálit všechny mosty. Krásná Katharine Rosse a nezapomenutelný milostný trojúhelník. Jeden z nejlepších filmových soundtracků. Simon a Garfunkel nahráli písně, z nichž jsou všechny dodnes hity, které zná každý. Parádní scénky, roztomilé dialogy, práce kamery, přehršel nápadů i improvizace. O tomhle filmu by se daly psát eseje. Romantický příběh podaný s upřímností bez zbytečného sentimentu. Umí být skutečný a tím i trpký. Závěrečná, zdálo by se happyendová scéna, ještě zamrazila posledním pohledem Benjamina a Elaine do prázdna. Jakoby si teprve v tu chvíli uvědomili, co udělali. Jakoby procitli a teprve nyní pochopili, že už není cesty zpět. Nejlepší romantická komedie všech dob. 98% (14.10.2011)

Inu, tedy bez obalu - Mike Nichols je umělec kubricovského formátu. Absolvent to není jen brilantní duo Hoffman - Bancroft, silně návykové popěvky Simona a Garfunkela a ani nestojí pouze na literární předloze. Ale byl to právě Nichols, který Absolventu vtisknul onen punc vyjímečnosti, kdy sebemenší detail není radno podceňovat. Nichols se z režisérskou bravurou zavrtal přímo do hlavy dospívajícího Bena a bez zbytečných keců podvrtal základy americké morálky. Drze, otevřeně a s filmařským citem, který jsem naposledy zažil snad jen u Malicka či Kubricka. Dokonalá symfonie filmu. (15.06.2010)

Jeden z mála filmů, co nikdy nezestárne. Strašně se mi líbil výkon Dustina Hoffmana, především na začátku, kdy z něj vyzařovala nervozita a byl až roztomile nervózní a nepřirozenej při verbálních projevech. K tomu nadčasovej, podmanivej a citlivej soundtrack Simona a Garfunkela a nádhernej konec. 100% klasika (29.09.2019)

Vo svojej dobe film výnimočný pre sexuálnu revolúciu a piesne Simona a Garfunkela. Kým piesne dua S&G dobu prežili, sexuálna revolta filmu zapadla prachom. To, čo kedysi bolo šokujúce a dráždivé už dnes môže zaujať len historickým významom. Okrem toho je tu len priemerný a čudný scenár okorenený ešte čudnejšími hereckými výkonmi. Film, ktorý by chcel byť všetkým a zároveň ničím a vo výsledku len tak preletí hlavou. No pri záverečnom oháňaní sa krucifixom som vybuchol smiechom. Za to a za úžasný soundtrack 60%. (22.08.2010)

Nichols asi po dlhej dobe prevŕta topku mojich režisérov. Piate plné hodnotenie nasvedčuje skvelému talentu a v 'The Graduate' ho rozdal požehnane. Úžasný snímok, ktorý svojou je totálne bizarný a pritom svojou prirodzenosťou ťažko hľadá konkurenciu. Komédiu v ňom nehľadajte, možno len jemné odľahčenie od trpkej tragickej romantiky a zmäteného pohľadu na svet, očami duševne nedospelého dospelého. Navyše titulný song 'Sound of Silence' dáva filmu úplne iný rozmer, pretože scény bez hovoreného slova majú niekedy väčší zmysel a prinesú do deja viac príbehu než akýkoľvek dialóg. 95%. (09.01.2009)