Vlk

Ač hollywoodský biják, přesto film s inteligentním scénářem, který využívá formát hororu velmi důmyslným způsobem. Nadpřirozené jevy zde neslouží ani tak k vyděšení diváka, jako spíše k zachycení strachu hlavních postav z vlastních nekontrolovatelných instinktů. Proměna ve vlka je tu symbolem pro podlehnutí zvířecí vášni a zatímco u postavy Jacka Nicholsona je tato transformace spojena na jednu stranu s osvěžením, vyvolává v něm též strach o dobře zavedený rodinný a kariérní život. James Spader naopak své zvířecí podstatě dává dobrovolně celou kontrolu, čímž se jeho jediným morálním kompasem stává zákon džungle, kde vyhrává pouze ten nejsilnější. Jeho postava slizkého kariéristy nemá chybu. Celkově bych vyzdvihl herecké výkony. Michelle Pfeiffer mi pravidelně bere dech a tento kousek není výjimkou. (20.11.2016)

Dva démoni (pokud zrovna chtějí) - Jack Nicholson a Ennio Morricone. Jeden anděl s mrazivýma očima - Michelle Pfeiffer. A ještě navrch, jako prémie k fajnému scénáři a atmosférce, James Spader. Horror je vlka mít, ale označit Vlka jako horror, no nevím. Každopádně pro další Nichols(on)ův povedený snímek mám přichystaných 80%. (06.09.2005)

Tohle mě ani po letech, připraveného a vstřícně naladěného, nedokázalo strhnout. Nicholson je sice dokonale a výtečně živočisný, opravdu jsem mu toho vlka věřil a Oscara bych mu dal bez váhání, Michelle je opravdová bohyně, a Spader svého hajzlíka taky zvládl na výtečnou, přesto mě to jako celek nedostalo. Pořád mám pocit, že je to takové studené, mdlé a po slibném úvodu už to jen tak nějak pomalu odumírá a v závěru zcela ztrácí půdu pod nohama. (22.10.2013)

Predovšetkým sa musím priznať, že pri sledovaní tohto filmu som si automaticky v mysli vybavila dva filmy, ktoré mi po obsahovej stránke aspoň nepatrným náznakom prípominali Vlka. MUCHA(1986) spracovala podobnú tématiku o človekovi, ktorý získava nadprirodzené schopnosti, dokrášlenú pútavou fantasy a nevyhnutným hororovým aspektom. DRACULA(1992) je okrem príjemného hororového mrazenia obsiahnutý aj krehkou romantikou a zároveň vizuálnosťou, ktorá mi okamžite vyrazila dych. A VLK? Nechcem byť zbytočne náročná a odsudzovať filmy, ktoré trošičku vybočili od zaužívanej a zaručenej cesty k režisérskemu úspechu, ale prečo nemohol Vlk disponovať aspoň zlomkom kúzla, ktoré by ma dostalo do sveta plného "neuskutočniteľna"? Tri hviezdičky za excelentného Jacka Nicholsona, vábivú a hypnotickú hudbu Ennia Morriconeho a zaujímavý námet, z ktorého sa, mimochodom, mohlo vyžmýkať podstatne viac. (07.04.2008)

Když ve 30tých letech navlékli jistého nejmenovaného herce do kostýmu vlkodlaka, ještě pramálo tušili kam se za nějakých 60 let filmový průmysl dostane. Vlk je příkladem předělávky jednoho z klasických mýtů hororové tvorby, avšak v novém kabátě už to prostě není ono. Narozdíl od Vytí vlkodlaků Joea Danteho jde spíše o komorní vyprávění, doplněné precizními hereckými výkony a slušnou, ne však hororovou atmosférou. Jako když pijete šampus z flašky, tak rychle vás děj opije, takže už leckdy přehlédnete zdlouhavost a zbytečnou rozkouskovanost jednotlivých scén. Jack Nicholson je skvělý herec, ovšem do role vlkodlaka mi příliš nezapadá. Právě narozdíl od Kubrickova Shining tady spíše jen představuje svou postavu, ale už se nad ni nedokáže povznést. Michelle Pfeifferová jest velmi půvabná, avšak ani její postava ze standardu nevystupuje, ba naopak se v něm taktéž ztrácí. Závěr sám o sobě je dá se říct očekávaným a veskrze nijak překvapivým divadýlkem. Takže tady nejde o čtyřhvězdičkovou podívanou, ale spíše o tři a půl hvězdičkovou pohádku pro dospělé, která v novém hávu sic nabrala pár kilo speciálních efektů a působivé kamery, ale zas prevít zhubla na celkové mrazivosti. Ovšem klíďo se nechám rafnout vlkem do zadku, abych nabyl šmrncu výše zmiňovaného Jacka Nicholsona :o) (16.08.2004)