Bílý bílý den

Na začátku hodně přemýšlíte o co tu vlastně jde a co se to děje. Přemýšlíte o tom vlastně celý film, protože slovy to vyjádřeno v podstatě není, což ale není vůbec na škodu. Velmi silně působí i prostředí ve kterém se snímek odehrává a k tomu dobře zvolený hudební podkres. Hlavního hrdinu si dříve nebo později zamilujete i přesto, že mu občas trochu hrabe, ale i do v podstatě smutného příběhu dokáže vložit svoji trochu humoru. (28.06.2019)

Bílý bílý den je ryzím lidským dramatem, jež rozehrává nespočet témat, se kterými se možná jednou budete potýkat i vy sami. Nejedná o převratné dílo, o kterém by se na konci roku mluvilo a umisťovalo se na příčkách nejlepších filmů roku. I bez ovací a širším záběru publika je Bílý bílý den silným filmovým zážitkem, který vám bude nahlodávat myšlenky i několik dnů po zhlédnutí. 8/10 Kompletní recenze zde. (12.07.2019)

[KVIFF 2019] Dlouhý akční záběr. A dlouhý statický záběr na baráček. Kurva dlouhý. To, co by bylo zdravé na pět střídaček nebo tak, trvá tak dlouho, že si člověk říká jestli neklikl na live stream nějakého statického záběru na nějakou chatu na islandských planinách. No a ty spolu s přírodou jsou hlavním tahákem filmu sám za sebe. Zážitek bez emocí, který se sám se sebou plácá, nedá vám nic zadarmo a vy hledáte pointu jako Drumpf důstojnost. A nemůžete najít vlastně. Nečekaně. Island je na toto asi specialista Poté vám vlastně dojde o co tady jde. A jakože ono to vypadá zajímavě. Jenže vy jste možná už usnuli. A pak vás vzbudí výstřel. Ale vy nevíte kde jste. Film pro masochisty, kteří se vyžívají ve frustraci samotného filmaře vám neukázat nic než je potřeba. Někdy ale vlastně neukáže vůbec nic. A o to je to smutnější. Tady jsem se nechytl. A už se na Island asi ani (na)chytat nenechám. Ale nikdy toho nelituje tolik jako já. (06.07.2019)

Bývalý policajt Ingimundur sa veľmi ťažko vyrovnáva so smrťou svojej manželky, ktorá pre neho znamenala celý svet. Spočiatku bojuje potichu, vo vlastnom vnútri. Jeho pocity vnímame skrz ponurú zahmlenú islandskú prírodu, ktorá je ich verným zrkadlom. Keď zistí, že mu jeho milovaná bola pravdepodobne neverná, pátra po informáciách z minulosti a definitívne v nej viazne. Popritom sa stará o živelnú a prispôsobivú vnučku, ktorej predstaviteľka podáva maximálne dôveryhodný výkon. Vo svete dospelých, ktorým je obklopená, je to paradoxne ona, ktorá v ňom nepôsobí stratene. Minimalistické, tiché a veľmi citlivé. (22.04.2020)

Člověk, muž, otec, děda, vdovec...občas netvor, jak sám sebe nazývá, také polda s uhrančivým pohledem a tváří bez úsměvu, jenž nepláče ani nad ztrátou ženy, prostě zaizoluje své obydlí a nechá volně plynout roční období, jenže mrtví se občas vracejí a přinášejí s sebou léta nevyřčená tajemství, která mohou proměnit všední, stejnobarevné dny na bolestivou cestu temným tunelem a starostlivého dědečka v pomstychtivého, křičícího netvora, ovšem na konci každého tunelu prý bývá světlo, symbolizující jakousi naději...v případě Ingimundura je to onen prostý, osvobozující pláč, smíření se sebou samým. Velmi citlivě a přirozeně sehraná, lidská záležitost, klasicky nadprůměrná severská škola pro náročnějšího diváka. [Kino Citadela - Litvínov] (28.08.2019)