Vzpomínky na Afriku

"Měla jsem farmu v Africe..." opakuje na začátku asi stokrát (proč??) z hloubky vytažený rádoby stařecký hlas a já si říkám: "Rychle té ženské nalejte panáka, ať začne mluvit normálně." A ona jede jak flašinet: "Měla jsem farmu v Africe..." Po úvodním rozčilení jsem si říkal, že to konečně přijde - skvělý film. ALE.... Tam, kde se rodí jedni z nejlepších běžců na světě, se odehrává film, ve kterém se toho děje tolik, že si skoro nepamatuju, co se dělo před pár minutami. A zároveň se tu děje jedno velké, nafouklé a hezky natočené NIC. O čem ten film je? Toť otázka. O lásce? Myslíte tu zápletku z každé i průměrně nudné telenovely, kdy žena má muže, co na ni nemá čas a tak začne házet očko po sympaťákovi, který má ovšem ejhle stejný problém? A tak se žena trápí. Ano, tenhle příběh znám a Sydney Pollack ho natočil neúměrně dlouze, nudně, nebo mám spíš volit slovo rozvláčně? Meryl Streep je typ absolutně nepřitažlivé ženy a k Redfordovi se hodí asi jako disko koule do kostela. Film pak zabírá širší časové rozpětí, no právě tohle jeho průběh tříští na změť scén, v nichž už po chvilce nemám chuť se orientovat. Proč jdu proti proudu a všem vašim superlativům? Protože jsem se prostě nudil a v těch hezkých obrázcích z Afriky jako vystřižených z dokumentu BBC jsem nenašel to skryté filmařské umění (ono tam je, ale já ho neobjevil)... (27.09.2008)

„Podstupovať riziko je v poriadku... pokým človek nesie riziko sám.“ Jeden z najultimatívnejších romantických filmov všetkých čias (ďalej napr. ANGLICKÝ PACIENT, TITANIC či ZÁPISNÍK JEDNEJ LÁSKY). Pravdupovediac, africká výprava býva vo filmoch a seriáloch tak často, až pôsobí fádne. Nie však pod taktovkou Sydneyho Poitiera, ktorý jej s kameramanom, strihačom a skladateľom, vtisol atmosféru, ktorú v realitu možno ani nikdy nemala. K tomu sústredené herecké výkony Meryl Streepovej, Roberta Redforda, stáda neposedných opíc a Klausa Maria Brandauera. Hypnotický rozprávač, silné scény, kvalitné dialógy o niečom a dojemný záver o „hrobe, ktorý chodia strážiť levy“. (15.05.2007)

Tak konečně jsem se na tenhle film podíval v klidu, bez plačící mamky a v originále, abych zjistil.... kam že to vlastně John Barry chodil pro své hudební motivy k "Tanci s Vlky". Zašel dokonce tak daleko, že je později použil i v naprosto stejných pasážích - pohled na krajinu, apod.......No ale nechme hudebního puntíčkaření. Film mi svou rozvláčností trochu připomíná "Anglického Pacienta", kterého opravdu moc nemusím, ale tady je to ještě snesitelné. Jako epická romance opravdu není špatný, ale přeci jen asi nejsem ta správná cílová skupina. Zvláště, když si uvědomím, že díky tomuhle snímku se Spielbergova "Purpurová barva" stala jedním z nejsmutnějších Oscarových kandidátů. (09.10.2005)

Reziser sa pokusal natocit nadherny film o Afrike, tuzbe po laske, krasnej prirody a spolu s nadhernou hudbou Johna Barryho sa mu to aj podarilo. Keby tam nebolo par chvil, pri ktorych som sa trosku nudil, "(150 minut je trosku moc)", dal by som aj 5 hviezdiciek. Tento film sice dostal Oscara za najlepsi film roka 1985, ale mna osobne by viac potesil v konkurencii za najlepsi film Oscar za Spielbergovu PURPUROVU FARBU, ale to je moj subjektivny nazor... 19.03.2009 ____ Meryl Streep - (Karen Blixen) +++ Robert Redford - (Denys Finch Hatton) +++ Klaus Maria Brandauer - (Bror Blixen) +++ Michael Kitchen - (Berkeley Cole) +++ Suzanna Hamilton - (Felicity) +++ Produkcia: Sydney Pollack +++ Hudba: John Barry +++ (19.03.2009)

Boží!! Na tenhle film můžu koukat od rána do večera.Je to sice (vpodstatě) sladkobolná melodramatická romance, což je zrovna žánr, který moc nemusím, ovšem je to absolutní a dosud nepřekonaná špička této kategorie. Sydney Pollack u mě tímhle filmem náramně stoupl na ceně a zapsal se zřejmě mezi ty nesmrtelné režiséry, o nichž se bude mluvit ještě za několik desítek let. Absolutně famózní je i soundtrack s hudbou Johna Barryho, jehož ústřední melodii může každý slýchat často v televizní reklamě na Mattoni (ne v té, že Mattoni už není, ale v té druhé). Celkový dojem z filmu se ani nedá popsat slovy, to se prostě musí vidět a naplno prožít a procítit. (13.11.2002)