Díra

Kterak zajímavý námět v podstatě sám utáhne celovečerní film. Opravdu věřím tomu, že na tuhle vězeňskou vizi se bude hodně dlouho vzpomínat, protože její odpornost a nehumánnost dosahuje hloubky, kterou žádná díra na Zemi nevystihuje, a ten pocit bezmoci a hnusu z toho místy fakt odkapává. Ale to je vlastně všechno, neboť Díra je navzdory ambicím hrozně primitivním filmem, u kterého se nesmí přemýšlet, ačkoli to tvůrci po divákovi dost násilně vyžadují. A nejde jen o debilně vkládané snové či haluz scény, snažící se ozvláštnit celkem jasné poselství, ono je to hloupé už jen z hlediska fungování fikčního světa (jak se přesouvali, jak byli kontrolováni, jak mohli vytápět či ochladit jednu část relativně otevřeného prostoru tak bleskově atd.). Má to hodně sugestivních momentů a samotná ústřední myšlenka a z ní vycházející potenciál společenské kritiky a zkoumání lidské psychiky jsou chvályhodné, ale tolik dějových mezer a přešlapů nemají ani randění a alkoholismus za časů korony. Slabé 3* i za to, že to nějak zvládá držet pozornost a uteče to. (03.04.2020)

Přijde mi až úražlivý zmiňovat v souvislosti s touhle generickou fušeřinou Bongovy filmy. Vždyť to v sobě nemá ani zbla invence, jen tu nejvíc obvious společenskou metaforu, kterou to asi třináctkrát různými rádoby hlubokými způsoby popíše, aby si i ti nejvíc basic diváci mohli doma říct "Teda mámo, to byl ale mindfuck!" Podle hodnocení čekáš panna cotu, ale spadne na tebe hovno. (23.03.2020)

Velmi chytlavý námět, který okamžitě rozpoutává atmosférickou hru o přežití s jednoduchými, ale nekompromisními pravidly. Originální vstupní myšlenku však film nedokáže úplně dokonale rozvinout do smysluplného rozuzlení a uspokojivého závěru. Postupem času, jak se zabydlíte ve fikčním světě, začnete zjišťovat, že zápletka má své díry. Jedná se spíše o zážitkový film, od kterého není dobré čekat myšlenkové obohacení... 7/10 (14.09.2021)

Jediná šanca tejto až nepekne doslovnej alegórie (z akého dôvodu pre mnohých anti-kapitalistickej však nerozumiem) bol poriadny zvrat v závere, niečo, čo by poprelo všetko dovtedy vypovedané... alebo to otočilo na hlavu. Namiesto toho ale tvorcovia vo finále narazili na vlastnú bezradnosť. Nie že by ma to, ako výsledok predvedeného spôsobu uvažovania a hodnotenia vecí, prekvapilo. (30.03.2020)

Myslím si, že Platform se absolutně nedá srovnávat se samotnou Kostkou, která díky chatrnějšímu vizuálu, působila daleko víc syrově a beznadějně. Tam, kde v Kostce nebylo ani jídlo, ani zbytky, mi tenhle film přišel jako komfortní pohádka. Sakra, vždyť tam někdo jde dobrovolně a může si vzít s sebou oblíbený předmět, či dokonce zvíře. Kostka nabídla beznadějnou, odevzdanou a abstraktní vizi, kde hlavní postavy neměli vůbec nic. Další problém tohohle filmu je, že se za celou dobu nikam neposune, netvaruje se a nevyvijí se. Jako náznaky jakoby filozofického přesahu, zde jsou, ale neustále se to drží mantinelů a vůbec to nevytasí nějakou drtivou kovadlinu, jako Kostka se svým abstraktním přesahem. Navíc mi též přišla architektura záběrů chaotická, chybí zde pořádnej tahoun v hlavní roli, ikonický soundtrack zde absentuje, a celé to působí až kurevsky chladně, nemá to intenzitu, nemá to nic co by se mnou hnulo. Ty jo, vždyť to i víceméně tlačí na gore, které zde působí na efekt. Původní Kostka i když se tam nezabíjelo, tak každá past vzbuzovala hrůzu a to tam nepadla skoro žádná krev. K tomu si připočtěme, že se vůbec nic nedozvíme o co tam jde, ani nějakým náznakem. Kostka dokázala působit sebejistě i v tomhle ohledu. Kostka dokázala i pojat normální konverzace, lehkou konspiraci, aktuálnost a zejména pocit, že se ty lidi ocitají na pokraji šílenství o dost přesvědčivěj. (22.05.2020)