V erbu lvice

Ze Zdislavina života - plným jménem Zdislavy Křižanovské z Lemberka - nejsou jistá ani její životní data. Legenda sama - jak už to u legend bývá - víc naznačuje než vypráví. Přesto autorka zdařilé literární předlohy, spisovatelka a někdejší mariánskolázeňská lékařka Alena Vrbová, dokázala napsat ve stejnojmenném románu strhující příběh, který Ludvík Ráža dokázal neméně zdatně přetvořit do filmové podoby nejen jako režisér, ale i jako scénárista. Šťastnou ruku měl i při výběru hlavních představitelů i odborného poradce - výsledkem je s minimem prostředků skvěle zvládnutá výprava, která dotváří - nebo naopak ničí - úspěch tohoto subžánru hraného filmu. Steinmasslová je pro tuto roli-poslání přímo predestinována svým zdánlivě nenápadným, ale vnitřní silou a přesvědčením planoucím krásným niterným ženstvím. Asi právě toto pojetí zživotňuje jinak schematickou postavu neduživé ženy, která podle všeho žila krátce i na středověké poměry, v nichž se člověk mohl i jako mladík bez potíží stát zemským kmetem (17letý Jiří z Poděbrad). Lidský výklad života pozoruhodné katolické světice, Slovanky a Češky (byť v těchto kategoriích středověk velmi dlouho neuvažoval ani necítil) stojící u počátků sociálního českého života, péče o zavržené a ubohé, bohužel nebyl - a pro svou výpravnost ani být nemohl - symbolem nové vlny historické tvorby. Nicméně spoluvytvořil působivý epilog vrcholné české tvorby hraného filmu (z devadesátých let zaslouží ještě zmínku skvělé televizní inscenace zejména Oldřicha Daňka, patrně největšího českého dramatika druhé poloviny dvacátého století). Doba, v níž nositeli skutečné tvořivosti jsou šedesátníci a sedmdesátníci, nenávratně kráčející vstříc konci své životní cesty, je zvláštní. To však neplatí o díle, které již dávno - je "pouze" kvalitní a výsostné - mělo být digitalizováno na DVD nosičích. (02.12.2007)

Jeden z mála echt-historických českých filmů, které se u nás po revoluci natočily. Moment - kromě pohádek - mě skoro nic nenapadá. Škoda, že se postava Zdislavy a její osud nevyloupl výrazněji. Obětování se její postavy neocenil ani její pan manžel ani diváci, pro které je odříkání se kvůli humanitě hodně cizokrajnou a nepřitažlivou hudbou. Podle mě Milena Steinmasslová je sice dobrá herečka, ale nemá tu správnou filmovou chemii pro hlavní postavu a tahouna , navíc mi ražení filmu hodně připomínalo spíš výpravnější televizní dílo a na to, že jsem to viděla v kině mi to opravdu utkvělo jen okrajově. Tekrát jsem se zbytečně nadchla, že by to mohlo rozpoutat natáčení historických snímků v naší produkci - škoda. Nicméně to bylo dílo poctivé, mělo velkou snahu odvyprávět velký příběh historicky i s duchovním poselstvím a ráda bych ho viděla znovu a třeba se nechala i víc nadchnout. (30.10.2007)

O Zdislavě se toho zase tolik neví. A o světcích z těch časů spíše existují jen suchá fakta, takže vznikají pak legendy. Podle dostupných informací se dá dosti těžko udělat z jejího života dramatický příběh, takže scenárista byl nucený asi spíše vymýšlet drama, než aby se mohl opírat o dostatečné množství ověřitelných faktů. (05.09.2010)

Snímek o patronce diecéze mého rodného kraje jsem si nemohl nechat ujít. I když film jako celek trpí několika neduhy, které jsou však vzhledem ke standardům české kinematografie odpustitelné a pochopitelné, lze ho doporučit jako „reálný“ obraz první poloviny 13. století. Milým překvapením pak určitě jsou cameo role Viktora Preisse a Daniely Kolářové jako královských sourozenců Václava I. a svaté Anežky. (22.09.2012)

Ludvík Ráža a jeden z jeho posledních filmových počinů. Působivé vyprávění příběhu z 13. století dokázal Ludvík Ráža převést na filmové plátno opět s veškerou precizností, jakou je u tohoto originálního režiséra zvykem. Film se z velké části natáčel na Novém hradě u Olomučan (pamatuju si, jak v době natáčení filmaři hledali po vesnici Olomučany vychrtlé komparzisty a tenkrát jsem se natáčení málem zůčastnil, dodnes mě mrzí, že k tomu nedošlo). Josef Kemr zde ztvárnil svoji poslední filmovou roli - šíleného mnicha a nutno říci, že i z posledních sil podal neuvěřitelný a nezapomenutelný herecký výkon. Stejně tak i Martin Růžek, který už nemohl ani mluvit a musel ho nadabovat Petr Haničinec. Pan Kemr a pan Růžek nedlouho po natočení filmu zemřeli. Nikdy na tyhle velikány českého filmu nezapomenu! Hudební kulisu k filmu složil režisérův dlouholetý spolupracovník a kamarád Petr Hapka a jak jinak - výsledek je perfektní (málokdy se mezi režisérem a hudebním skladatelem vytvoří skoro na chlup stejné cítění a použití hudby jak ke kterým kamerovým záběrům a aby hudba u filmu přesně fungovala - toto spojení mezi Rážou a Hapkou bylo geniální). Kvalitní snímek, přece jen u mě vítězí o pár let starší Rážův historický filmový počin - Poslední propadne peklu. (21.11.2015)