O Janovi a podivuhodném příteli

Tohle je neobjektivní a nefér a už to nikdy neudělám, ale u téhle pohádky prostě musím - viděla jsem ji jako dítě a znovu se na ni podívat rozhodně nechci. Pamatuju si, že se mi vůbec nelíbila, rodičům jsem říkala, že je "zlá" Dodnes když mám někdy špatný sen, bývá v něm scéna těch jezdců s rohama. Na konci jsem měla pocit, že tam snad není žádná kladná postava, byla jsem z ní dost pesimistická a doneška z ní mám špatný pocit. Pro dospělé možná zajímavý horor, ale jako dítě jsem chtěla vidět něco úplně jiného! (01.04.2011)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení Andersenovy pohádky "Společník na cestách", na jejíž motivy byl tento pohádkový film natočen. Srovnání literární předlohy s její filmovou adaptací se v tomto případě přímo nabízí, protože tvůrci se uchýlili k celé řadě změn oproti Andersenově textu. (Více se jim věnuje bakalářská práce "Společník z cest očima Ludvíka Ráži", kterou v roce 2013 vypracovala Hana Marková a kterou doporučuji pozornosti eventuálním zájemcům). Jednou z významných změn je už samotný název filmu, který se od předlohy liší - osobně ho nepovažuji za šťastný (je příliš dlouhý a špatně zapamatovatelný - nedovedu si představit, jak nějaké dítě pronese větu typu "Jupí, dneska dávají moji oblíbenou pohádku O JANOVI A PODIVUHODNÉM PŘÍTELI" - srovnejte třeba s "Dneska dávaj POPELKU") a spolu s jistým lehce pochmurným laděním celé pohádky si ho dávám do souvislosti s tím, že tato pohádka není mezi českými televizními diváky příliš oblíbená (viz i zdejší relativně nízké hodnocení). A přitom si osobně myslím, že je to velmi pěkný film - s mimořádně šťastným obsazením (fenomenální Kemr a Habich, roztomilá Vejmělková, zbytek rovněž velmi dobrý), zajímavým výtvarným pojetím a zdařilou kombinací vtipu a vážnosti. Za sebe bych tomuto filmu - kromě jeho nevhodného českého názvu - vytkl i výstřední kostýmy většiny postav, které na sebe upoutávají nepřiměřenou pozornost, a potom snad i nevalnou úroveň většiny triků. Na to, že film vznikl v porevolučních poměrech v zahraniční koprodukci, díky níž si jistě tvůrci nemohli stěžovat na nedostatek financí, působí celý film dosti laciným dojmem. Což je škoda, protože jinak je to jistě jedna z nejhezčích pohádek, které se u nás za začátku 90. let natočily. (20.09.2014)

Jedna z těch pohádek, která svojí vážností a temnotou působí víc jako fantasy, což je vlastně na dnešní poměry dobře. Škoda jen, že se tu řada momentů opakuje (asi pro levnější produkci), a že tu řadu herců ani neznám. Nečeští kolegové ale nebyli vůbec zlí a Marián Labuda to s Pavlem Zedníčkem hezky uvolňovali. (31.10.2022)

Víte, v čem je tahle pohádka jiná než současná mass produkce? Proti hrdinovi stojí ultimátní zlo, které se nepitvoří ani není směšné, ale safra ZLÉ. O to větší je síla dobra a poučení. Fantastická atmosféra, výborná hudba (Petr Hapka ja klasik hudby českých pohádek), herci a příběh s filozofickým podtextem (viz např. skvělý závěrečný dialog). Duo Trávníček-Labuda a duo Skopal-Vyskočil jsou fantastičtí! Naprosto vyvážené dávky humoru, napětí a romance. Trio černých rytířů je také k pohledání, směs českých a německých herců je výborná (vždycky jsem strašně bál Matthiase Habicha s hlasem Borise Rösnera). Ve snímku graduje především atmosféra, která je na začátku dotažena na absolutní vrchol (smrt otce, odchod z domu). Obdivuji všechny ty dokonalé momenty a parádně načrtnuté postavy. Stačí jen Labudův výraz, když nevěřícně pronáší: "Vobyčejnej dědek, vobyčejnej kluk..." a je vymalováno. Prakticky nemám výhrady. 95%. Nejlepší pohádky jsou hororové pohádky. A těch kamenných soch s živýma očima se bojím doteď :-) V mém zebříčku tuhle pohádku už asi nic nepřekoná. Když sleduji každovánoční konkurenci v TV, shledávám, že je bezkonkurenčne nekonkurenceschopná! (28.09.2006)

Představa, že pohádky jsou určeny převážně dětem, je naivní a poněkud nedospělá. Zejména to platí v případech, kdy pohádka přerůstá do mýtu a navíc se šatí do rozvinutých psychologických zázemí svých vůdčích postav. Původní poslání této vyprávěnky pak vícerozměrově ožívá a blýská ligotá ve více rozměrech. Připočte-li se k tomu kvalitní hudba, pozoruhodný scénář, mistrná Rážova režie, zdařilá koprodukce hned čtyřdomá, předjímá se tak trochu Rada Evropy ve své nejpozitivnější reprodukci. Skvěle - magickorealisticky - jsou dotaženy i postavy obou zlodějíčků. Důslednost v i v detailu zdobí skutečného mistra. A tady je těch mistrů hned přehršel. (02.04.2024)