Atentát

Atentát na Heydricha byl asi nejvýznamnějším činem československého zahraničního odboje za druhé světové války. Je věcí sporu, zda to něčemu prospělo, vždyť co obětí kvůli tomuto činu padlo. Tento film je velmi dobrou rekonstrukcí onoho atentátu. Zejména bych ocenil podobnost Siegfrieda Loyda s Reinhardem Heydrichem, i když v tomto podání působí Heydrich celkem staře. Zemřel v 38 letech, zatímco Loydovi je 43, ale vrásky jej činí starším. Ale husarským kouskem je K.H.Frank, kterého hrál Richard Záhorský, naprosto věrná kopie! Herecké obsazení atentátníků je také velmi dobré. Mám jen pár detailů, které jsou z historického hlediska ve filmu zřejmě nepřesné. Domnívám se, že plán atentátu na Heydricha v době seskoku ještě parašutisté Anthropidu neznali. Mluvilo se o tom, že atentát bude spáchán buď na Emila Háchu, Emanuela Moravce či K.H. Franka, ale také právě Heydricha. Dále jsem ve filmu postrádal scénu, kdy krátce před půl jedenáctou projela zatáčkou v autě žena bez klobouku, a tím atentátníkům signalizovala, že Heydrich přijíždí bez doprovodného vozidla. Z filmu se dále zdá, že atentátni byli stále ukryti v kostele, ale v kapse jednoho z nich se našla tramvajenka z předchozího dne, kdy došlo k jejich smrti, což napovídá tomu, že svůj úkryt opouštěli. Minusem tohoto filmu je, že se zde nevyskytuje ani Gabčík (jeho "náhradník" mluví dokonce česky, ač byl Slovák!), Kubiš či zrádce Karel Čurda, po válce popraven za vlastizradu. Nicméně film hodnotím velmi kladně. (08.05.2009)

Poutavě odvyprávěný a především natočený příběh jedné z nejznámějších operací za druhé světové války. Vynikající černobílá kamera, špičkové herecké obsazení (Vinklář, Brzobohatý, Jelínek, Munzar, Mrkvička aj.) a především napínavý a realistický děj s drsným závěrem. Jiří Sequens nejspíš na svém tvůrčím vrcholu, opravdu mistrovské dílo, nejen na české poměry. Tehdy Češi uměli točit skutečně mimořádné filmy. (27.05.2022)

Do dneška je mě tak trošku záhadou, že komoušové, kteří se rozhodně nedali považovat za fans západního odboje umožnili vznik tohoto filmu. Hodně jsem patrál po bližších faktech o natáčení Atentátu, ale nic jsem nezjistil. Škoda, ale tak hlavně že se natočil. Měl bych jen pár malých výhrad k první části. Trošku mě tam chybělo exilové váhání Benešovo zda nakonec atentát uskutečnit a na koho, protože domácí odboj až tak moc tu naci mrdku sejmout nechtěl spíše to tlačil směrem k Moravcovi. Navíc z mnoha zdrojů je známo, že paragáni neletěli z Londýna s pevně daným jménem - Reinhard Heydrich, ale to je ve finále buřt. Daleko víc ve filmu postrádám dvě velmi dramatické okolnosti. Pokurvený výsadek Operace Anthropoid, to bych měl nervy na pochodu, sledovat jak se v protektorátu přemisťuje Gabčík s Kubišem na místo určení. A pak filmu vyčítám ještě odfláklou událost těsně po atentátu, přesněji řečeno útěk paragánů z místa činu. Pět až deset minut navíc by filmu vůbec nevadilo a divák by během téhle utíkací scény, když by se dobře udělala přišel o nervy zřejmě definitivně, je totiž známo, že až tak lehce se totiž kluci do "bezpečí" bohužel nedostali. Nicméně samotný atentát je udělán špičkově a větší nervák u TV už dlouho nepamatuju. Druhá čás filmu je naprosto bezchybná a závěrečný finále v kostele sv. Cyrila a Metoděje mě emotivně natolik pohltilo, že jsem vyhrabal pistolku z kapslíkama a začal po SSácích střílet, abych klukům pomohl. Bohužel dějiny se mě ze svýho pokoje změnit nepodařilo, zato smradu z kapslíků jsem vytvořil v pokoji nějak moc. Zkrátka maximálně prožité, skvěle natočené a kvalitně zahráné filmové dílo. (25.03.2010)

Ač můj vkus nikdy nebyl naladěn na novou vlnu a kinematografie 60. let, ať už česká nebo světová, mne v naprosté většině případů míjí, tak Atentát považuji za výborný film, který je výjimečný v kontextu Sequensovy tvůrčí dráhy a ve srovnání s některými předcházejími českými širokoúhlými filmy kvalitativně zcela nepochybně o několik kategorií výš. Zpracovává do filmové podoby příběh o tom, jak několik českých hrdinů za druhé světové války neslo svůj pomyslný kříž na Golgothu, aby zbavili československý národ kata Heydricha. Pravdou sice je, že tvůrci sami o sobě prohlašovali, že se snažili co nejvíce přiblížit skutečným událostem a dobové recenze skloňovaly věrnost realitě ve všech možných pádech, ale v žádném případě nelze uvažovat o tom, že by snímek byl do všech nejmenších detailů věrnou kopií toho, co se skutečně odehrálo. I pokud film zachycuje události tak významné jako Atentát, je nutné mít na paměti, že se filmový svět nerovná skutečnému a s výhradami přijít až v případě, kdy by režisér ve filmu postavil skutečnost na hlavu a zcela převrátil hodnoty činů, které opravdové osoby za svého života vykonaly. Navíc kdo může s přesnou jistotou určit, jaké materiály měli tvůrci během připravování filmu k dispozici. Ve výsledku Atentát ani neaspiruje na to, aby se stal věrnou kopií reality. K čemu by pak byly kompozice některých obrazů, jež připomínají spíše vizuální poetiku Františka Vláčila, než historický dokument prorežimního tvůrce. Neodvažuji se tvrdit, že jde o ty samé postupy u obou tvůrců - oproti Markétě Lazarové, kde je docela často důležitá akce zachycena rozostřeně na pozadí záběru, tak Sequens naopak zaostřuje na narativně důležité objekty a činnosti, čímž navozuje i více realistický dojem. U většiny scén režisér využil kompozici obrazu do hloubky, kdy je zabíráno větší množství postav od velkých detailů až po celky v jednom jediném záběru. Velmi často využívá pohybu panoramatického kamery k přenesení pozornosti diváka na jinou postavu, která se během záběru objeví v obraze, a ukončuje záběr velkým detailem na obličej postavy, kdy jsou na pozadí vidět další lidé, se nimiž byl hrdina ještě před několika vteřinami v interakci. Jaké bylo překvapení, když jsem zjistil při porovnání s filmem Ať žije republika, že Atentát má při o 30 minut kratší délce téměř třikrát méně záběrů, přesto působí obrazově velmi dynamicky. Kamera je totiž neustále v pohybu a neustále předává pozornost od jedné postavy k druhé. Představitelé hlavních rolí odvádějí skvělé výkony a není jim prakticky co vytknout. Samotná závěrečná sekvence, kdy již parašutisté čekají nevyhnutelný konec, je koncentrovanou ukázkou většiny užitých stylistických postupů ve filmu a ještě dlouho po závěrečných čtyřech výstřelech parafrázujících motiv z Beethovenovy Osudové symfonie mi v uších zněla slova: "Vzdejte se, nic se vám nestane!" (10.12.2009)

Po Anthropoidu v kině jsem usoudila, že si nutně musím zopakovat Atentát, který jsem naposledy viděla ve věku, kdy pro mě Heydrich byl "ten zlý Němec, kterého měli zastřelit", boj v kostele jsem si pamatovala jen jako fragmenty, kdy tu stál chlapík se zbraní na balkóně a tu se jiní chlapíci brodili v jakémsi sklepě vodou a celé to "pro ty hodné" skončilo špatně. Anthropoid ukazuje postavy, zejména postavy dvou hlavních atentátníků, víc zblízka přes jejich obyčejně lidskou stránku - milostná vzplanutí, stres při plánování jednotlivých kroků, Atentát nám zas dává nahlédnout do jejich přípravy v Anglii, ukáže vazby mezi všemi, kdo se nakonec sešli v kryptě, a věrohodně nám ve strohém neukecaném vyprávění naservíruje syrovou atmosféru Protektorátu. Obojí přístup má něco do sebe. Dokumentární strohost Atentátu je působivá, velmi silně vyznívá závěr - čtyři výstřely s postavami mimo záběr a pak už jenom Osudová, Anthropoid zas dává větší prostor hrdinům všedního dne, členům domácího odboje, rodině Moravcových, učiteli Zelenkovi-Hajskému, kaplanu Petřekovi a dalším, kteří vědomě svou pomocí parašutistům riskovali životy nejen svoje ale i svých rodin. O tom, kolik lidí zaplatilo za atentát na toho zlého Němce cenu nejvyšší, vypovídá pamětní deska u kostela Sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Každý rodič, nebo aspoň rodič hrdý na to, že je Čech, by měl někdy při návštěvě Prahy (v případě Pražanů při víkendové vycházce městem) vzít dítko do krypty a ukázat mu dodnes zachované známky posledního boje parašutistů. Jednou vidět je působivější, než pětkrát slyšet. (19.10.2016)