Jako letní sníh

Nízkorozpočtová rozhlasová hra doplněná kolorovanými obrázky a komparzem v dobových kostýmech. Stále si myslím, že u historického filmu jsou podstatnější věci než přeříkat fakta, jakoby je někdo četl z učebnice nebo ze slovníku. Zvolený způsob převyprávění s častými flashbacky nepovažuji za šťastnou volbu. Velkému plátnu svědčí obrazy, myslím tím skutečné obrazy, které berou dech a mluví samy za sebe. Zde je velmi patrné, že Lubomír Hlavsa je především dokumentarista, hraný film je pro něj nezvládnutá disciplína. Snaha se cení, to ano, ale o průlom se současné české kinematografie to opravdu není. (15.01.2021)

Herecký koncert Bareš a staršího Švehlíka. Od střední školy tvrdím, že učitel který zařadí do povinné četby něco od JAK (osnovy mě nezajímají), si zaslouží přinejmenším zapálit auto. Utrpení zvané Labyrint světa a ráj srdce může změkčovat jen fakt, že ty další bichle jsou ještě větší sračky. Vy jste to četli, zkoušeli jste to číst? Opisovalo se to a modifikovalo do čtenářských deníků, odkud jen šlo (nebyla doba internetová), protože tohle opravdu rovná se mučení. Televizní zpracování je solidní, včetně výpravy. (20.01.2023)

Komenský byl frajer, takže jsem tenhle film musel vidět. I autoři snímku se snaží předvíst, jaký byl Učitel národů borec, ale jejich jakási hra na Hollywood je tu tedy někdy dost strašná. Máme tu vymyšlený příběh inspirovaný realitou, ve kterém se Komenský setká s Rembrandtem (který ho ve skutečnosti možná namaloval, ale není to potvrzené, na skutečném obraze nemusí být Komenský a ani ten obraz nemusí být namalován Rembrandtem) a během malování se ti dva spřátelí, protože malíř zjistí, jaký je ten náš "Comenius" týpek. Tohle působí dost vyumělkovaně, ať už jde o vcelku rychlé spřátelení po nevěrohodný konflikt mezi nimi, který nesměl chybět. Zajímavější je skutečný životopis Komenského, ze kterého si autoři vybírají především ty dramatické chvíle. To je hodně fajn, jenom se autoři rozhodli kromě několika slušně brutálních scén dát do akčních scén i velmi trapné zpomalovačky. Občas to skoro působí jako nějaká indická telenovela. Taky mně docela vadilo několik nadpřirozených aspektů (různé vize, které se naplní...). Nepříliš vyvedený televizní film, který měl nejspíš větší ambice, ale spíš působí často dost hloupě. Na druhou stranu je to aspoň příjemně edukativní a hrají tam fajn herci. (5/10) (21.03.2021)

Velice příjemné a skvěle zpracované dokudrama o Komenském. Žádná nuda, přímá jízda z kopce. Myslím, že přímý historický kontext není potřeba, jelikož je film plný nových informací a prostých detailů, které jako celek výborně fungují. Mrzí mě ale, že v dialozích nezazněl skoro žádný archaismus. Kdyby zaznělo více archaického jazyka, dodalo by to snímku další rozměr a vlastně by to působilo ještě autentičtěji. Přesto je film povedený a rozhodně se řadí mezi filmy, o kterých se bude ještě dlouho mluvit - a to nejen v kontextu české historie. (05.01.2021)

Bezpochyby záslužný veřejnoprávní počin, osobně však odcházím nezasažen (nepohnut; to však může být zapříčiněno i tím, že jsem se s dílem a osobností J. A. Komenského seznamoval už i jinde), po celou dobu sledování jsem si připadal, jako bych byl znovu se školou v kině, jako celek (od nízkorozpočtové výpravy přes standardní herectví, jak otce a syna Švehlíků, tak Igora Bareše, po konvenční – pokusy o slow motion jsem radši zapomněl - stylové prostředky) to vyznívá poněkud didakticky, vlastně hrozně neživotně. Škoda. Ale zase musím pochválit protnutí životních cest Komenského a Rembrandta van Rijna (a že to nakonec bylo i hodně o tom „hlavně se neposrat“, resp. že to má i svou jednotící linku: pády a vzedmutí, pády a vzedmutí), onen rámec, do něhož bylo představování Komenského umístěno, to byl chytrý (po hříchu jediný vskutku tvůrčí) tah. 60 % (11.10.2022)