Byt

Vynikající, ale zároveň velmi depresivní snímek Jana Švankmajera, jehož děj se odehrává v místnosti se starým zdivem a odporným bytovým doplňkem (na což jsme ostatně u Švankmajerových filmů již zvyklí). Postava Ivana Krause (starší bratr Jana Krause), která se do takto vybaveného bytu dostává nedobrovolně, je postupně víc a víc terorizována všemi rekvizitami a nábytkem, jejichž vlastnosti a uživatelnost vykazují přesný opak. Krausova bezmocnost vrcholí zjištěním, že se z místnosti nedá odejít a že není sám, kdo se z bytu živý nedostal. Podobně depresivní zakončení filmu, použil autor i ve svém dalším mistrném díle "Kyvadlo, jáma a naděje". (26.01.2006)

Měl bych tu byt. Chceš se podívat Od nějakýho Švankmajera. Ale jo, proč ne. Na jmenovce je jméno takové, jaké tam je, a proto je každému jasné, že rutinní činnosti, jako pohled do zrcadla či pověšení obrázku, se zde budou rovnat souboji s fyzikálními zákony a co teprve ty nenasytné zdi. Ale světlo nám ukazuje světlo....ho*no světlo, sedni a žer. Zdeněk Liška se sice předchozího Pikniku nezúčastnil, ovšem zde si to vynahradil neskutečně. Epické vokály nejvyšší kvality jen tak zasadit do krátkometrážního snímku, si může dovolit opravdu jen on. K tomu nádherné surrealistické absurdno a je tu slastná podívaná na to, jak mistr vnímá film s živými herci, jako umění. (22.07.2013)

Podobně jako Andaluský pes i tento kousek je výborným surrealistickým krátkometrážním snímkem. No a podobně jako Luis Bunuel je i Jan Švankmajer úžasným režisérem, který dokáže dokonale divákovi zamotat hlavu svou špičkovou tvorbou. Tentokrát se děj odehrává v jedné místnosti (bytě), kde nic není takové, jak by správně mělo být. Ivan Kraus zvládl svou roli naprosto dokonale a zaslouží si stejnou pochvalu, jako vytvořená psycho atmosféra, která nás po celou dobu doprovází. Když se k tomu připojí i úžásná práce kameramana, hra se světly a solidní animace je o luxusní požitek postaráno. 9/10 (25.01.2011)

Kdyby mě takový Švankmajer pozval k sobě domů, asi bych se trochu obával. Proč? Po shlédnutí tohoto filmu bych měl strach, abych se například vůbec občerstvil nebo aby se mi nestala nějaká další zapeklitá lapálie. Jinak to asi vypadá, že si začínám k Švankmajerovi hledat cestu (aby ne, když na surrealistické umění se vždy rád podívám), oproti Mužným hrám patrné zlepšení. Jen tak dál. (12.05.2009)

Poriadne absurdné dobrodružstvo muža, ktorý musí čeliť mohutnej vzbure všetkých predmetov v byte. Tento parádne surrealistický filmík je doslova smršťou šialených nápadov (najviac sa mi páčili zrkadlo, meniaci sa pohár a "voda" z vodovodu), sprevádzanou expresívnou hudbou Zdeňka Lišku. Zároveň ide o vtipnú metaforu nezmyselnosti totalitného režimu. (02.06.2023)