So weit die Füße tragen
Biele peklo
As Far as My Feet Will Carry Me
As Far as My Feet Will Carry Me
Obsahy(1)
Píše se rok 1944 a německý nadporučík Clemens Forell odjíždí vlakem z Bavorska na východní frontu. Na nádraží se loučí s rodinou a manželka mu přitom sdělí, že čekají další dítě. Forell slibuje, že se do vánoc vrátí, ale místo toho je jako válečný zajatec v Sovětském Svazu odsouzen na 25 let nucených prací v Gulagu na nejvýchodnějším cípu Sibiře. Forell s mnoha dalšími německými zajatci je transportován vlakem v nelidských podmínkách na Sibiř a dopraven do Gulagu, kde těží v dolech. Již po příchodu do Gulagu je konfrontován se zástupcem velitele Gulagu. Forell vzpomíná na svoji rodinu a když se mu naskytne příležitost k útěku, využije ji. Byla to však nastražená léčka a Forell i ostatní vězni jsou za to tvrdě potrestáni. Forellovi se však záhy naskytne další příležitost k útěku a to díky pomoci německého doktora, který zde ošetřuje nemocné a raněné. Pomocí něj se mu útěk podaří a pro Forella tím začíná strastiplná pouť přes celou Sibiř domů. (retrix)
(více)Videa (1)
Recenze (334)
Vhodné shlédnout, když venku zuří třicetistupňová vedra a vy se koupete ve vlastním potu. Tohle je tak mrazivý film, že vás to až přikove. První hodina byla neskutečně napínavá, podmínky v zajateckém táboře, pokus o útěk, to vše naprosto skvěle podtrženo dokonalou orchestrální hudbou. Po útěku film mohutně ztrácí na napínavosti a začíná se rozlézat. Jestli tvůrci chtěli popsat řadu let strávenou na útěku tím, že prostě do každého políčka musí nacpat alespon kousek děje, tak se jim to prostě nepovedlo. Některé dějové zvraty (s dvěma lovci) tam vůbec být nemusely, dějová linka s idylickou vesničkou v Německu je tam zbytečná taktéž, nebo předělat. Zbytek filmu je vytvořen mistrovsky a někdy jsem byl tak napnutej, že jsem pomalu ani nedýchal. Závěr na mostě je pak dovršením. Druhý závěr u kterého ukápne slza drahé polovičce se my "drsní" chlapi můžeme jenom zasmát. I tak s chutí doporučuji! 75% ()
,,NA VÁNOCE JSEM ZPÁTKY !".... /// Útrapy války nás minou, místo toho sledujeme cestu válečných zajatců, odsouzených na spoustu let nucených prací v Gulagu. Zde nejsou třeba žádné stráže ani strážní věže. A protože sliby se mají plnit, vydá se vězeň Forell napříč Sibiří k domovu. Aby jste takovou cestu zvládli, musíte mít nejen teplé oblečení, pořádné boty a kompas, ale hlavně štěstí. SPOUSTU ŠTĚSTÍ! Zajímavé vyprávění, které jistě chytne a ukáže místa, kam se zřejmě nikdy nepodíváte. Bohužel to trošku ,,shodil" konec. Ale určitě tenhle film doporučuju ! ()
Ach ty efekty za každou cenu a citové vydíračky, ty se mi tuze nelíbí. Mám na mysli ke konci filmu. Nebýt nich, je to moc dobrý dobrodružný film, u kterého se nebudete nudit. Skvělý příběh, nádherná příroda. Také herci jsou výborní. Stále rozvažuji 3 nebo 4 hvězdičky. Za 4/5 filmu dávám plný počet, za posledních 20 minut sotva polovinu. ()
Jde poutník cestou necestou, jde odtamtud až tam a nikdo neví odkud a nikdo neví kam/ Cestou světem i duší svou déšť ho provází, ani neví, co hledá a přesto nachází/ On poznal jak chutná krev, jak chutná zklamání/ Za rytmu bubnů v hlavě rudou barvu poznání/ On poznal jak chutná bolest a jak chutná zlost/ Prožil si svý peklo, no a pak si řekl dost - já nebudu zlej/ O všechny věci přišel, které pro něj měly cenu/ Vedl válku proti sobě - válku proti všemu/ V tom, co bylo jeho světem stal se z něj jen host, říkal si, když oheň trávil i poslední most/ Na prohru má moc málo a na pomstu zas moc sil/ Co opravdu bolí v sobě hluboko ukryl/ Jenom víru nezatratil ani na chvíli, že to, co ho nezabije, to ho posílí/ A nebude zlej... ()
Na jednu stranu syrově realistický a na druhou naivně pohádkový příběh, to je BP. Nejhorší na něm jsou ty scénáristický berličky v podobě náhod na poslední chvíli (tuleň, eskymáci, paranoia zlatokopa), sebeobětování (doktor v gulagu, zlatokop ve vězení, polskej žid) a vojcla, kterej jakoby vypadl z Hugových Bídníků (A nedá si říct a nedá...) Stejně tak mi přišlo, že přinejmenším něco z toho jsem už viděl někde jinde dřív a to málokdy hůř (třeba v Tanci s vlky nebo ve Stínu vlka a svým způsobem v každým filmu z vojenskýho vězení nebo lágru viz třeba Žabák, i když z něho asi neopisovali). Velice dlouho jsem váhal, jestli dvě nebo tři. Přeci jen jsem u tohoto filmu strávil dvě a půl hodiny zábavy jen občas proložené trapnými zasyknutími (například u jeho stále smutné dcery jsem sykal neustále). Přesto ty zasyknutí byly pořádný a největší byl konec. A to nejen to zamilovaný objetí na Vánoce v kostele, který bych byl ještě schopnej vzít protože takovýhle romantický chvilky mám rád, ale hlavně ta trapná hláška Stejně jsem tě porazil!, či jak, na mostě. Tenhle film dostat do ruk někdo, kdo si dává hlavu s realističností i obsahovou, nejen formální, byl by to trhák. Takhle to ale vyznívá jen jako naivní pohádka, kde "hrdina i přes nebezpečenství nevídaná a překážky do nebes sahající dosáhne zdárně svého cíle a zlou saň po krutých bojích šťastně zahubí a dámu svého srdce získá zpět..." ()
Galerie (43)
Zajímavosti (16)
- Film je inspirován skutečnou událostí. (StrYke)
- Na záběru, kdy se Forellova dcera dívá na mapu je chyba. Atlas do kterého se dívá mohl být vytisknut až po roce 1991, protože v něm jsou vidět hranice států, které dříve byly součástí SSSR, jako například Ukrajina, Bělorusko, Litva, Lotyšsko, Estonsko atd. (Musak)
- Když hlavní hrdina chce vystřelit po tuleňovi, tak v jednom záběru natáhne pistoli Tokarev, která je čistá. V následujícím záběru je však celá od sněhu. (Marsu88)
Reklama