Občan Kane

Takéto filmy by si mali povinne púšťať začínajúci filmoví labužníci, pretože po troch tisíckach zhliadnutých filmoch už snímok pre mňa nevyznie až tak originálne a pôsobivo, ako by mal. Príbeh triumfuje už od samého začiatku, rozprávačské tempo je nasadené tak vysoko, že som nechcel uveriť, že bude tak strhujúco pokračovať až do samého záveru. 85%. (14.10.2008)

Poprvé jsem tento film viděl v hlubokém předlistopadu ještě jako student v jednom z tehdejších klubových kin. Apelativní děj, tolik upomínající na CASABLANCU nebo DIKTÁTORA, je plně na místě a fakt, že je spjat s mimořádně vynalézavou nadčasovou formou, mu jen prospívá. Léta 1939-1941 byla nejhorší dobou minulého století. Síly demokracie a humanismu, kterým nakonec nezbylo než se proti Belzebubovi z Berlína spojit s Mefistem z Moskvy, byly totálně vepsí. Nepřipraveny na jakoukoliv konfrontaci - natož na tu válečnou - trávily čas zajímavým folkórním obyčejem: vydáváním svých spojenců do rukou nepříteli, který smrtelně ohrožoval je samé. Hranice mezi totalitou a demokracií byly zanedbatelné. Velká hospodářská krize i vzpomínka na sociální otřesy, které s sebou přinesla, byly v živé paměti současníků. A určitý typ podnikatele, britský kruh kolem lady Astorové, francouzská Action francaise, i američtí podnikatelé v osobnostech různých velkopodnikatelů starého kapitalismu typu mediálního magnáta Hearsta, "voněli" nanejvýš nahnědle (nebo, chcete-li, načernale). OBČAN KANE, upomínající na starší vědeckofantastický román Jacka Londona ŽELEZNÁ PATA, je současně aktuální rekonstrukcí i varovnou predikcí tohoto zextrémnělého starého, konzervativně zabarveného typu liberalismu. Film-predikce. Film-varovná predikce. Film-apel. Film-výzva. Film-dílo oprávněně nadčasové a burcující. Takový chce být - a také je - Wellesův OBČAN KANE. (O tom ostatním už tady v nejrůznějších komentářích byla řeč.) (09.10.2008)

Když jsem si pouštěl Kanea poprvé, tak jsem o Wellesovi nikdy neslyšel, Cotten mi byl nesympatický a ke starým filmům jsem nahlížel jako na kus nudy. Od té doby se spousta věcí změnila a já usedal do křesla jako znalec a milovník Wellesových postupů a starých filmů. Tentokrát to nebylo jen z povinosti, ale z lásky a chuti vidět ten převratný film a nevynechat žádnou sekundu, pořádně se soustředit. A dneska říkám, že Citizen Kane je opravdu stěžejní dílo světové kinematografie, díky svým vypravěčským pustupům z pohledu několika osob, které nejsou v jedné linii, díky famozní kameře, stylistickým trikům, monumentalitě. Dneska se na to díváme zcela normálně, ale na tu dobu to bylo VÁŽNĚ nejpokrokovější dílo, proto se nebojím říct, že Orson Welles byl kinematografickým prorokem! Stále budu mít nejraději Dotek zla, ale tohle je vážně diamant mezi filmy, který by měl vidět každý, kdo se byť jen o film trošičku zajímá. (15.11.2008)

Tak tenhle film opravdu není kritiky vyzdvihován pro nic za nic. Absolutně geniální Wellesovo dílo je tak výborné, že (až na černobílý obraz) má člověk pocit, že to je klidně film ze současnosti... Vypravěčské postupy pomocí flashbacků, přesná kamera a střih jednotlivých scén, stejně jako výborné herecké výkony jsou vzhledem k datu vzniku neuvěřitelné. Opus vyprávějící o muži, jehož bohatství by mu mohl každý závidět, a přesto ne a a ne dojít opravdovému štěstí, je vskutku výtečně natočen. A kromě mnoha filmařských fines, které určily kinematografické postupy na další půlstoletí a které jsou dnes již zcela běžně viditelné v každeém filmu, se zde nachází i nádherná a zahádná pointa. Na její vyřešení si každý ale musí přijít (či nepřijít) sám... Bravo! (20.03.2007)

Old, but cold... Tohle je tedy ten klenot a stavební kámen kinematografie v jednom? Rozhodně to není vůbec špatné, ale mně jsou tak nějak bližší nepatrné kamínky, nalezené čistě náhodou při okrajích mé životní cesty, a na tomhle monumentálním a mistrně vysochaném balvanu pro mě poupě emocí nevykvetlo. Ale při prvním zhlédnutí nějakých deset let zpátky to na mě vůbec nezapůsobilo, tak třeba za dalších deset let uvidím nefalšovanou dokonalost. Prozatím se pro mě vrchol Wellesova génia bude nacházet v poválečné Vídni. A něco málo vysvětlujících slov od mistra Michaela Chabona: "Dlouhý vertikální zdvih kamery zšeřelým zákulisím opery, jenž končil u dvou kulisáků, zacpávajících si nosy, když Susan Alexandrová nastoupila ke svému debutu. Kamera střešním oknem prudce sjela do zpustlého nočního klubu přímo na nebohou Susie. Jak se postavy dozvěděly o posledních slovech, když s ním v místnosti nikdo nebyl. Extrémní detaily, nezvyklé úhly záběru, rafinované aranžování pozadí i popředí, dokonalé propojení slova a obrazu. Bez ponurosti a odvážných kamerových experimentů, bez divadelního nasvícení a neobvyklých úhlů záběru by to byl pouze solidně napsaný film o zazobaném všivákovi." (04.11.2012)