Prázdniny v Římě

Tak takhle to vypadá když americká studia vsadí na velkého režiséra, ten se inspiruje italským neorealismem a kompletně jej obrátí naruby, protože ke své práci dostane největší herecká esa. Scénář je bezpochyby zajímavý, postavy až nečekaně životné, ovšem co toto dílo řadí do síně nesmrtelných, je naprosto precizně zvládnutá režie, která vynikne zejména při venkovních scénách. Tu nemá na svědomí nikdo jiný než William Wyler a musím říct, že tomuto géniovi přicházím na chuť čím dál tím více. (07.03.2005)

Po zhlédnutí tohoto filmu jsem musel provést drobnou revizi v žánru "romantická komedie". Kam se hrabou všechny Casablancy, tohle je ten nejkrásnější klasicky stylizovaný filmový sen. Udělat milionkrát omleté klišé způsobem, že mu opravdu uvěříte, je vážně umění, od režie až po herecké výkony. A Audrey Hapburn je snad jediná herečka, které to opravdu věřím a už jsem pochopil, co marně hledaly generace hereček před ní a o co se marně snažily generace hereček poté. (21.03.2006)

"Charmed..." No a čeká nás pár superlativů, takže: 1) William Wyler - vzal slušný scénář, povedl se mu jeden z nejšťastnějších casingů v historii kinematografie, když místo Elizabeth Tylor a Caryho Granta (tohle spojení zní taky lákavě, ale pochybuju, že by mohlo být byť jen stejně magické) obsadil do hlavních rolí Pecka a Audrey. Prosadil si, aby byl celý film natočený v ulicích Říma (podobně jako tehdy v Itálii dominantní neorealismus) - což bylo tehdy v Hollywoodu VELICE neobvyklé. 2) Gregory Peck - těžko si v roli novináře-gentlemana představit někoho jiného. Peck je správnou měrou charizmatický a důstojný, přitom (i když byl v té době jednoznačnou hvězdou on) zcela nesobecky nechává po svém boku zazářit: 3) Audrey Hepburn - jen za ni bych tomuhle filmu dal z fleku pět hvězdiček-kdykoli se plátně objeví, roztáhne se mi na tváři úsměv od ucha k uchu, tak je krásná a rozkošně milá... když k tomu ještě prohodí nějakou repliku svou úchvatnou královskou angličtinou, pokoušejí se o mě mdloby a měnil bych cokoli za možnost být Joem Bradlym... ty oči!...ten úsměv!... No radši končím... Strašně milý příběh, nenásilná romantika, která je o to dojímavější, že je jen v náznacích. A ten konec... 100% (18.06.2006)

Skončil film a já odlétám do Řima a budu tam čekat na svou princeznu, abych s ní mohl prožít nejkrásnější romantické prázdniny co se dají prožít. 26.3. 2009 - Zvyšuji na plný počet, protože tahle "římská" láska je prostě věčná stejně jako město ve kterým se odehrává. Je úplně jedno v kolika letech se na Prázdniny v Římě koukám, moje citové rozpoložení u záverečné scény bylo, je a bude pokaždé stejné -- slzy v očích a zasněný výraz. Jo a Audrey Hepburn je jedna z nejkrásnějších hereček vůbec a zamilovat se do ní je ta nejsnadnější věc na téhle legrační planetě. (04.03.2007)

Klasika nemusí znamenat mrtvolnou strnulost a lehký žánr jednosměrné synonymum pro kýč. Zní to otřepaně, ale alespoň čas od času je to pravda. Římská poválečná romance, prosycená nejen cukrkandlem, ale i skutečným citem, dotovaným neskutečně dobrými hereckými výkony Hepburnové i Peckovým, to je všechno atmosféra, která nás přes první hmatatelné projevy poválečné ekonomické i sociální a kulturní regenerace unáší do nadpozemských světů skvělých citů, jimž navzdory věříme všechno, co nám sdělují nebo se sdělit snaží. Princezna je princeznou, milenec milencem se všemi přednostmi americké spontánnosti a ... a ... ještě mnoho by se dalo napsat na téma této mimořádně zdařilé komedie. Spokojím se jedním tvrzením: smějí se na nás ze stříbrného plátna dodnes. Materiál, na němž jsou PRÁZDNINY nasnímány, možná zestárl, oba dva protagonisté již také nejsou pár let mezi námi, ale příběh, kterým nás na početná vyžádání oslovují, se na nás usmívá přátelsky přírodním chrupem, nezdefraudovaným četnými protézami. A jeho hrdinové nezestárli. To jen vděčné publikum neustále mládne. Mládnou i ti, kteří vzpomínají na premiéru a prvá uvedení filmu. Zdá se, že ti ostatní, ti diváci, kteří zde jsou, i ti, jejichž čas teprve přijde, budou tu krásnou omlazovací kúru uměním brát stejně jako jejich vděční předkové. (01.03.2008)