Triumf vůle

Jen těžko se dá dívat na tenhle film bez toho, aby za ním člověk viděl zvěrstva, která následovala, ale stejně je neskutečné, co film dokázal a co dokázala poměrně mladá Leni Riefenstahl. V jedenatřiceti letech natočila monstrózní oslavu Hitlera a Třetí říše, která ale má takové prvky, jež mnohdy nejsou schopni do svých filmů vložit ani současní filmaři. Ano, měla podporu strany, což se projevilo i ve skvělých vzdušných záběrech, ale to, jaké úhly volí, jaké kompozice a záběry, to je prostě neskutečné. O to děsivější je, když si člověk uvědomí, co film dokázal a co propagoval. Filmově úžasné dílo... to ostatní, co je za tím, je bohužel ukázka toho, k čemu je možné film zneužít. (04.08.2014)

Nanejvýš pečlivá příprava, více než štědré produkční zázemí, 120 spolupracovníků (včetně architekta Třetí říše Alberta Speera), 18 kamerových štábů – Leni Riefenstahlová natáčela prostřední část své norimberské trilogie v královských podmínkách, tak trochu mimo realitu, kterou film ostatně nereflektuje. Střihová skladba (střihání detailu s celky během proslovů – jásající dav musí být viděn, aby znásobil emotivní dopad záběru), promyšlený rytmus (ráznější vojenské a „tělesné“ x lyričtější architektonické a folklorní pasáže), „strategické“ rozmístění nacistických symbolů v mizanscéně. Triumf vůle je natočen s takovým (bojovým) zápalem a smyslem pro velkolepost a sestříhán s takovou samozřejmostí, že napoprvé nejspíš ani nezaregistrujete jeho lži (prostřihy na záběry, které byly zřejmě pořízené v jiný čas na jiném místě). Tohle je Hitler, jak chtěl být viděn (a viděn je skoro pořád, nezávisle na tom, co jiného v Norimberku zrovna probíhá). Cokoli režisérka prohlašovala po válce, Triumf vůle není objektivním dokumentem, jakkoli se záběry z něj později v řadě nenacistických, nepropagandistických dokumentů objevily. Triumf vůle je geniálně zvrhlé dílo. 75% Zajímavé komentáře: Webb, sinp, Vančura, sigf07 (28.05.2012)

Asi hodině jsem to musel vypnout. Je to plné hajlujících nácků, projevových řečí a každý řečník tam řve, jak kdyby musel řvát na stotisícový dav lidí bez mikrofonu. Čekal jsem, že film bude mít alespoň trochu příběh, bude tam vykresleno něco z žití v německu před 2. světovou válkou, ale bohužel je to pravý opak. Vše je vyumělkované, nastrojené, aby to udělalo dojem na toho tragéda s knírkem. (15.08.2013)

Mě to tedy ani nepřišlo jako dokument, spíš jako polodokument a polopropagandistické video. Síla nacistů je tu znázorněna opravdu velkolepě. Přesně seřazené šiky zfanatizovaných lidí budí opravdový pocit moci a v nepřátelích hrůzu. Sice to všichni měli v hlavě vymleté, ale schopnost demonstrovat svoji sílu nacistům upřít nemůžeme. Nedá se upřít ani režisérská invence, třeba záběry ze shora na pochodující šiky jsou opravdu dobré. Hlavně ze začátku se určitě neubráníte ironickému smíchu, tábor Hitlerjugend je fakt parodie a Hitlerova inspekce u pracovních oddílů taky stojí za to - fakt jsem se gebil. Jenže třeba Hitlerův projev v závěru filmu, kdy měl podporu několikasettisícového davu mě docela strhnul a to si vemte, že jsem jen normální člověk co nacisty meganemá rád a na ten film jsem koukal vlastně jen ze srandy. (05.11.2006)

Fascinující, děsivé, monstrózní. Nacismus jako filmové náboženství... Riefenstahlová měla velký talent, bohužel, o to viditelnější bylo, komu jej propůjčila. Přesto, oprostím-li se od všech moralistních odsudků – je v tom něco zrůdně hypnotizujícího. Pokud Vás zajímá film jakožto služebník a nositel ideologie, pak tohle dílo je naprostým kánonem manipulace s divákem. Odsouzenihodné, přesto by se nemělo na Triumf vůle jen tak zapomenout. Přinejmenším jako varování před mechanismem propagandy účinkuje dodnes... (02.02.2004)