tomtomtoma

Za mraky je intenzivní koncentrací indoíránského sentimentu, kde se za emoce vydávají hysterické záchvaty, neboť pouze krajní situace nás zajímají. A protože tu jde o Bombaj, nescházejí ani indické tanečky či šarády. V uměřené podobě, neb režisérem filmu byl Peršan Madžidi, mistr pompézního patosu. Základním motivem je vnitřní proměna člověka. Jde o uvědomění si sebe sama a o převzetí zodpovědnosti za svůj vlastní život. Hledat nějakou životní spravedlnost nemá žádný význam, tou je pouze naše konečnost, z níž se nelze nijak vyvázat, nelze ji ani na někoho jiného delegovat. Tvrdost života - přesněji řečeno lidského spolubytí - nás může dostat na hranici (spíše však až za ni či mimo ni) právního uspořádání spolubytí. Stojí za tím zhodnocení našich životních zkušeností. Přesto však ani tehdy nás zcela neopustí vzdalující se vzpomínky jiného druhu a širší životní podvědomí. Dalším motivem je osobní svoboda v zásadně omezujících životních podmínkách, neboť právě ona vnitřní svoboda je totiž zdrojem našeho naplnění. Madžidi pro zvýšení účinku poslání zhustil koncentraci traumaticky katarzních prožitků až do hysterického výkřiku lidského bytí. Hrdinou příběhu je Amir (Išaan Čattar), lehkomyslný floutek, jenž je zvyklý obstarávat pouze své vlastní zájmy. Až náhoda ho konfrontuje s životem své vlastní sestry. Ba, nepřímo zaviní její pád. Za činy se však nakonec stejně musí převzít vlastní zodpovědnost. Tím se získává také naplnění. Hlavní ženskou postavou je Tara (Malavika Mohanan), Amirova sestra a pracovitá pradlena. Její bolestí je osamělost, jež se promění v panický strach v nenadálém životním předělu. Z výraznějších postav: prostá a chudá stará Tamilka z jižní Indie ve strachu o život syna Pati (Šarada) a její ještě dvě nedospělé vnučky Taniša (Dhwani Radžeš) a Aša (Amruta Santoš Thakur), či malý vězeňský klučík Čotu (Šivam Pudžari). Z dalších rolí: majitel prádelny, Tařin zaměstnavatel a Patin syn Akši (Goutam Ghose), Amirův brach v tom životě lehkomyslném Anil (Akaš Gopal), těžce nemocná Čotuova matka (Tanništha Čatterdží), či nevybíravý kuplíř Rahoul (Šašank Šende). Za mraky: jednoznačným vítězem je především patos, sentimentalita a pohyb. Život osamělý i život lehkomyslný jsou již navždy přervány náhodnou okolností, neblahým následkem nezodpovědnosti. Klíčem je lidskost, ale ta je přehlušena Madžidiovou kýčovitostí.

Muhammad: Posel Boží je pompézním kýčem. Madžidi ve svých filmech v průběhu času odhaloval stále silnější tendence k pompéznosti (snad jako vyrovnání se s Hollywoodem), až konečně zde, ve filmu Muhammad: Posel Boží, jako mohutný gejzír tato jeho tendence vytryskla s oslavnou fanfárou v opulentní vizuální orgie. Hlavním účelem filmu je oslava a velebení Proroka, a to s plnou parádou, což značí efekty, záře, blyštivé flitry, zázraky, důvěřivá víra a do všech směrů rozmáchle cákající kýč. Aneb dětství Muhammada, jeho životopis, pod vlivem pozdějšího legendarizovaného nánosu, tedy stejného procesu, který postihl před ním rovněž Zarathuštru, Buddhu či Ježíše. Madžidi kouzlí, po této stránce jde o náramnou podívanou. Jako šíita nemá problém se zobrazením Proroka, přesto ve jménu celého muslimského světa zvolil kompromis a neodhaluje jeho tvář, avšak kritice sunnitů se tím nikterak nevyhnul. Jisté kritice, byť byla v menšině, se Madžidi dočkal také u šíitů. Důvodem byl způsob vyobrazení, byť tím nebyl vznesen žádný požadavek kritičnosti k Prorokovi, jen po poněkud menší porci kýčovitého slintání. Mezi důvody, které vedly většinu z kmene Kurajšovců do opozice k Muhammadovi, byla obava ze ztráty privilegovaného postavení (vázané na prominentní postavení při organizování náboženských poutí), neochota podřídit se Muhammadově politické svrchovanosti a vidina odsouzení předků do pekla. Vedle Muhammada, o jehož vyvolenosti nemohlo, ani nemůže být vůbec žádných pochyb, stojí za zmínku: hášimovský vůdce, Prorokův strýc a ochránce Abú Tálib (Mahdi Pakdel), Prorokův děd i pěstoun, Abú Tálibův tatíček a jeden ze starších kmene Kurajšovců Abdul Muttalib (Alireza Šodža Nouri), dosti ambivalentní významnější židovský obchodník v oblasti Samuel (Mohsen Tanabandeh), nejhlavnější dohlížitel nad otroky mekkánkými Abú Sufján (Dariuš Farhang), Prorokův pocitem ublížení postižený, a proto též nevstřícný strýc Abú Lahab (Mohammad Asgari), Prorokova beduínská kojná Halima (Sareh Bajat), Prorokova tak milující a laskavá maminka Ámina (Mina Sadati), Abú Lahabova ctižádostivější manželka Džamila (Ra'na Azadivar), či proslulý křesťanský mnich a potvrzovatel vyvolení ze syrské Bosry Bahíra (Sadegh Hatefi). Muhammad: Posel Boží jest vskutku velkolepou podívanou! Tolik kýče k idealizovanému zachycení legendy a čisté víry. Inu, ikona.

Ráj na západě je intimním a ironickým filmem. Slovní charakteristiky začínající písmeny "multi" jsou spíše výrazem předsudečnosti, film je Gavrovým niterným výrazem, z něhož nevynechává ani to své osobní partyzánské zanícení. Cesta mimoevropského imigranta, jež začíná na písečné pláži řeckého letoviska a končí v Paříži, je obecnou cestou všech mimoevropských imigrantů za mámivou vidinou blahobytu a ráje tzv. západní civilizace. Nelze ani hovořit o vstřícném přijímání, spíše o zneužívání. Dalším nezanedbatelným aspektem příběhu je osamělost, a to nejen imigranta, nýbrž i většiny těch, s nimiž se na své cestě zásadněji střetne. Kouzelník je nekompromisní personifikací mámivé vidiny blahobytného života evropského liberálního prostoru. Přičemž však liberalizace značí také duchovní i bytostné odcizení člověka. Hrdinou příběhu je Elias (Riccardo Scamarcio), jenž vytrvale směruje za svou představou životního ráje. Navíc, snová vidina je na začátku povzbuzena příslibem, který však pronese příslušník západní civilizace, je tedy spíše, jak se později ukáže, zdvořilostní frází. Z dalších rolí: Eliasův kumpán z počátku cesty za rájem (Odysseas Papaspiliopoulos), rozporuplný manažer řeckého letoviska Eden Jack (Eric Caravaca), obezřetná ředitelka letoviska (Marissa Triandafyllidou), osamělá německá turistka v řeckém letovisku Christina Lisner (Juliane Köhler), úspěšnější kouzelník Nick Nickleby (Ulrich Tukur), osamělá řecká vesničanka Sofia (Dina Mihailidou), ten nevyzpytatelný manželský páreček (Anny Loulou a Ieroklis Michaelidis), vstřícní němečtí kamioňáci Günther (Florian Martens) a Karl (Antoine Monot Jr.), Eliasův krajan (Zirek), či laskavá pařížská dáma (Anny Duperey). Ráj na západě je ironií řeckého partyzána, intimní zkušeností a rovněž jízlivostí směřující k bobtnajícímu sebevědomí západního civilizačního okruhu. Niterná desiluse, přesto zároveň okouzlení životem.